Zdravý muž zkolaboval. V Olomouci mu srdce a plíce nahradily přístroje

O příběhu Petra Marvana informoval na webu Fakultní nemocnice Olomouc její tiskový mluvčí Adam Fritscher. Na péči se podíleli zejména lékaři a zdravotní sestry z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie. I díky nim je nyní zpět ve svém aktivním životě. Překonané zdravotní riziko mu však stále připomínají rehabilitační cvičení a podpora psychologa.

„Přišlo to opravdu velmi nečekaně. V jeden moment jsem vstal z postele a nemohl jsem skoro mluvit a chodit. Doma mi zavolali sanitku a pak už nic nevím,“ popsal začátky svých obtíží Petr Marvan. Do té doby žádné vážnější zdravotní problémy neměl. „Týden před tím, než se mi to stalo, jsem spal na zahradě a poté jsem docela kašlal, ale to bylo vše,“ zmínil Petr.

V bezvědomí na jednotce intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny nemocnice se ocitl 14. listopadu loňského roku. Na lůžku strávil zhruba měsíc, další měsíc ve zdravotnickém zařízení potom zůstal po převozu v přerovské nemocnici, ze které ho lékaři pustili až 14. ledna.

Probuzení v nemocnici nebylo vůbec příjemné. „Pamatuji si, když jsem se probudil v olomoucké nemocnici na lůžku, že nade mnou stála lékařka, nebo možná sestřička, a říkala mi, na co všechno jsem napojený. Nemohl jsem se pohnout, ale cítil jsem všechny ty přístroje v mém těle, bylo to hrozné. Pak jsem měl první návštěvy z domu, ale i lékařů, kteří mě informovali, že se objevily nějaké problémy a že mě potřebují znovu uspat,“ popsal.

První hodiny boje o život pacienta popsala přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Olga Klementová. „Pacient byl přeložen na naši kliniku po necelém dni hospitalizace v okresní nemocnici, kam byl přijat s rychle se zhoršující dušností způsobenou těžkým zápalem plic. Jeho zdravotní stav se během několika dní dramaticky zhoršil natolik, že bylo nutné zajistit dýchání pomocí umělé plicní ventilace.“

Vyšetření podle ní ukázala rozsáhlé poškození plic a přes veškerou intenzivní léčbu se funkce plic dál zhoršovala. „Přidalo se závažné selhávání krevního oběhu v důsledku sepse, tedy těžké infekce, která postihla celý organismus. Již během prvních 24 hodin po přijetí bylo proto nutné pacienta napojit na mimotělní membránovou oxygenaci, která dočasně převzala funkci jeho plic,“ popsala lékařka.

V průběhu léčby pak došlo k zástavě oběhu, nutné bylo tedy zahájit také podporu srdeční činnosti. „Vzhledem k těžkému poškození srdeční činnosti způsobenému septickou kardiomyopatií lékaři navíc zavedli mikroaxiální mechanickou srdeční podporu (Impella). Přestože byl stav pana Marvana od počátku mimořádně kritický, jeho příběh má šťastný konec. Za jeho záchranou stojí především rychlá a koordinovaná spolupráce odborníků napříč obory a mimořádné nasazení celého týmu,“ uvedl mluvčí nemocnice Adam Fritscher.

Klíčovou roli v léčení Petra Marvana měla sehrát zejména úzká multidisciplinární spolupráce Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie pod vedením přednosty druhého jmenovaného pracoviště Martina Šimka. „Jednalo se o první kombinované použití veno-venozního ECMO a mikroaxiální srdeční podpory u pacienta v refrakterním septickém šoku v naší nemocnici, umožňující nejen dočasně nahradit funkci srdce a plic, ale i výrazně navýšit dodávku kyslíku cílovým tkáním,“ upřesnil lékař. 

Právě toto spojení mezi lékaři dalo pacientovi šanci na návrat do běžného života. „Tento případ ukazuje, že u nejtěžších stavů nerozhoduje pouze špičková technologie, ale také sehraný tým odborníků, jejich rychlé rozhodování a vzájemná spolupráce,“ zdůraznila Olga Klementová.

Nyní dochází Petr Marvan do specializované ambulance pro pacienty po kritickém onemocnění, kde lékaři a další odborníci sledují jeho další zotavování a pomáhají mu s návratem do běžného života. Samozřejmostí jsou také rehabilitační cvičení a psychologická pomoc. „Snad už bude vše dobré. Někdy se cítím lépe, někdy hůř, na občasné bolesti jsem si zvykl, ale to jsou po tom všem opravdu malé věci,“ uzavřel Petr Marvan.