AFO pro mě byla láska na první pohled, říká Eva Navrátilová

Jak byste přilákala diváky, kteří se o vědu příliš nezajímají?
Já si myslím, že ta motivace sem přijít nemusí být iniciovaná zájmem o vědu. Škála nabídky je opravdu široká. Není to o tom, že člověk sedí na přednášce nebo odborné diskuzi. Návštěvníci mohou zajít na zajímavý film, workshop nebo třeba procházku, kterou v rámci festivalu pořádáme. Letos budeme mít rozšířený program pro rodiny s dětmi v rámci AFO Junior, kde je spousta věcí, které jsou spjaty s vědou, ale podány hravou formou. Vůbec bych se toho nebála a nestavěla bych vědu jako bariéru. V mnoha filmech je věda podána, tak, že si toho člověk ani nevšimne. Nabídka je pestrá a vybere si každý, i když se o vědu nezajímá.

Na jakých místech se letos festival otevře?
Stálicí je Umělecké centrum Univerzity Palackého na Konviktu, využijeme i univerzitní sál na Cyrilometodějské teologické fakultě, Vlastivědné muzeum, Pevnost poznání a samozřejmě i náš největší a nejoblíbenější sál v Kině Metropol. Letos chystáme hned několik novinek. Jednou z nich bude bývalé kino Central, které je v blízkosti Konviktu. Přidáváme i Červený kostel, jehož rekonstrukce se podle mě opravdu povedla. Snoubení Vědecké knihovny a kostela, dělá z místa svatostánek vědy, což je přesně místo, kde se má festival jako AFO konat a věřím, že to celkovou atmosféru festivalu ještě umocní a pro festivalového hosty z celé České republiky i ze zahraničí to bude velmi působivý prostor. Hosty plánujeme vzít i do nové budovy Českého rozhlasu. AFO bude letos zkrátka zářit novotou.

Tématem letošního ročníku bude paměť. Co si pod tím mají návštěvníci představit?
Programem budeme reflektovat různé způsoby, jak paměť a uchovávání informací ovlivňuje náš svět a jaký je vztah paměti a vědění. Bude nás zajímat, jak lidská paměť z hlediska ukládání informací a jednotlivých vzpomínek, tak i paměť technologická: tedy evoluce různých technologií, které si člověk za svou historii vyvinul, aby na ně mohl svou vlastní paměť delegovat. Od vzniku písma po neuronové sítě.

Můžete už prozradit nějaká jména hostů třeba i ze zahraničí, čím byste navnadila diváky?
Letos dorazí třeba držitelka ceny Emmy Katerina Cizek. Na věhlasném Massachusettském technologickém institutu vede workshopy a výzkumné projekty spojující umění, dokumentaristiku a žurnalistiku s novými technologiemi a vědou. Více než deset let pracovala jako ředitelka vývoje dokumentárních pořadů v kanadské Národní filmové radě. Přijede i paleontoložka Jingmai O'Connor. Její výzkum se zaměřuje na evoluci letu u dinosaurů a ptáků. Publikovala přes sto padesát článků a aktivně se věnuje popularizaci vědy jak prostřednictvím podcastů, veřejných přednášek, tak třeba vydáním úspěšné dětské knihy When Dinosaurs Conquered the Skies.

Na jaké novinky se mohou návštěvníci těšit?
Ve zmiňovaném Červeném kostele plánujeme bohatý program virtuální reality. Pracuje na tom tým lidí spolu s mentory ze zahraničí. V rámci programu AFO Junior je novinkou spolupráce s dětskou hernou JáSám, která je přímo na olomouckém Horním náměstí a rozšíří tak nabídku míst s festivalovým programem. Plánujeme zvětšit geodome na parkánu Konviktu, který slouží jako odpočinková zóna a večer se proměňuje v koncertní stage. Letos tedy bude dvakrát větší, jelikož jsme loni bojovali s kapacitou.

Jak jdou přípravy na letošní ročník?
Přípravy jdou zatím dobře. Mám tendenci se na začátku roku v myšlenkách trochu vracet zpátky do období, kdy jsem festival v roce 2022 přebírala po dvouleté pauze způsobené covidem. To, jak teď přípravy AFO probíhají, je nesrovnatelné. Tým je stabilní, lépe se známe, jsme sehranější, můžeme se potkávat na denní bázi a vše naživo plánovat.

Kdy začíná příprava na následující ročník?
Většinou hned den po skončení festivalu už musíme hlásit data příštího ročníku. Pár dní po skončení se rozjíždí kolečko evaluací. Ptáme se návštěvníků, jak se jim to líbilo a co by případně změnili. Sbíráme data, ze kterých si bereme témata k dalšímu zlepšování festivalu a strategickým změnám. Hodnocení děláme i v rámci týmu, abychom se poučili a mohli tomu přizpůsobit priority následujícího roku. Léto a podzim jsou pak pro nás grantové. Většinou píšeme deset až patnáct grantů, kdy některé mají i padesát stran. V letním období začíná také práce na programu.

AFO je nejlepší inkubátor, jaký jsem si mohla přát

Vzpomínáte si na první ročník, kdy jste AFO sama navštívila?
Poprvé jsem AFO navštívila ve druhém ročníku během vysoké školy, kdy jsem se rovnou stala součástí týmu. Byl to rok, kdy festival přebíral Petr Bilík, který se zasadil o to, aby Katedra divadelních a filmových studií byla do festivalu co nejvíce zapojená. Jako studentka jsem začala na festivalu pracovat v roli redaktorky festivalového zpravodaje. To byla má první zkušenost s festivalem. Byla to láska na první pohled.

Díky festivalu jste získala práci i manžela. Jak moc Vám festival ovlivnil život?
Festivalu jsem vděčná za spoustu věcí. Během studia jsem si na něm vyzkoušela mnoho různých pozic a získala kontakty, které mi otevřely další možnosti různých praxí. Ze školy jsem pak odcházela s životopisem na dvě strany, takže pro mě nebyl problém sehnat si práci. AFO je nejlepší inkubátor, jaký jsem si před ukončením studia mohla přát. To, že jsem na festivalu potkala manžela, byla už jen třešnička na dortu.

Jak by se váš život vyvíjel, kdybyste AFO nikdy nenavštívila?
Ještě během studia střední školy jsem chtěla pracovat v bance nebo na poště, což jsem pak sama zbořila tím, že jsem šla studovat filmovou a divadelní vědu. Chtěla jsem být novinářkou a psát o filmu a divadle, ale právě i ty zmiňované praxe během vysokoškolského života mi daly možnost si vyzkoušet různé pozice. Zpětně si myslím, že vše dopadlo tak, jak mělo. Nic bych neměnila.

Chvíli jste byla v Brně, co vás přimělo k návratu do Olomouce?
Manžela jsem sice potkala v Olomouci, ale on v tu dobu žil v Brně, kam jsem se za ním přestěhovala. Chvíli jsem pracovala na Masarykově univerzitě a pak jsem strávila sedm let na marketingovém oddělení nově vybudovaného science centra VIDA! Osobně jsem k Brnu vztah nikdy neměla, zatímco Olomouc jsem si během studií opravdu zamilovala. Nakonec se mi podařilo přesvědčit i manžela, že je to skvělé místo, kde se usadit.

Stála jsem tam a říkala jsem si, že být návštěvníkem musí být skvělý pocit

Jak jste se dostala k funkci ředitelky festivalu?
Byla to do velké míry souhra náhod. Když jsem se přestěhovala zpátky do Olomouce, nabídl mi tehdejší ředitel Academia Film Olomouc Jakub Ráliš práci na projektu sesterského festivalu v Praze, kterou jsem přijala a následně jsem se ještě v roce 2021 vrátila i na pozici vedoucí komunikace festivalu AFO. Dlouho jsem zvažovala, zda to vůbec přijmout, vnímala jsem to trochu jako krok zpátky, ale nakonec jsem nabídku přijala, AFO je srdcovka. Pak během podzimu nastala situace, kdy Jakub vyhrál výběrové řízení na pozici ředitele Vlastivědného muzea a řešilo se, kdo festival povede. Festival se měl konat už za pět měsíců, takže nebylo možné, aby to začal najednou dělat někdo z venku. Navíc se měl festival odehrát  po dvouleté pauze způsobené pandemií Covidu. Do funkce jsem se nehlásila, byla jsem nominována a před vedením univerzity pak tuto nominaci obhájila.

Co obnáší práce ředitelky festivalu?
Zčásti je to běžná práce v kanceláři, kdy řešíte emaily, máte různé porady, setkáváte se se členy týmu, děláte drobné úkoly, ale i strategická rozhodnutí ohledně dalšího směřování. Zároveň se snažím soustředit na komunikaci v rámci týmu a vytvářet respektující prostředí. Jako ředitelka mám odpovědnost taky za financování festivalu. Mým úkolem je vyargumentovat naše potřeby a zajistit společně s dalšími kolegyněmi potřebné finance z co nejvíce zdrojů. Výhodou je, že mám kolem sebe skvělý tým lidí, takže do práce chodím moc ráda, což je pro mě nejdůležitější.

Kolik filmů během festivalu sama stihnete? Užijete si festival vůbec?
Během festivalu filmy moc nestíhám, dívám se na ně předem nebo ex post na jiných platformách. Festival z návštěvnického pohledu si moc neužiju, programových položek navštívím minimum, ale užívám si ho z jiného pohledu. Vzpomínám si na moment minulého roku, kdy jsem přišla ze společenské večeře s festivalovými hosty a šla jsem se podívat na parkán, kde právě probíhal hudební program. Stála jsem tam a říkala si, že být návštěvníkem tohohle festivalu musí být skvělý pocit. Což je přesně ten moment, ve kterém se zúročuje celoroční práce celého týmu a já můžu být hrdá na to, co všechno jsme společně dokázali.

Jak je náročné uspořádat festival z finanční stránky? Jak je to s podporou města a dalších organizací?
Peníze nám pořád chybí. Ve srovnání s jinými festivaly naší velikosti, jako je Letní filmová škola nebo jihlavský festival dokumentárního filmu, máme asi třetinový rozpočet. Financování festivalu je vícezdrojové – mezi významnými přispěvateli je jak Ministerstvo školství, tak Státní fond kinematografie, Ministerstvo kultury nebo třeba samotná Univerzita Palackého, Olomoucký kraj a soukromí sponzoři. Konkrétně podpora od města je mezi těmi ostatními stále nejnižší. Ale jsem vděčná za to, že minulý rok město po vzoru Olomouckého kraje vypsalo možnost žádat o víceletou dotaci a že jsme ji na období 2024–2026 získali.

Přemýšleli jste nad zavedením vstupného v rámci festivalu?
Je to pro nás velké téma. Základní vizí festivalu je umožňovat lidem přístup k vědě, přinášet poznání a podílet se na edukaci široké veřejnosti. Nechceme stavět bariéry ve formě vstupného. Zároveň si uvědomujeme odpovědnost za zvyšování vlastních příjmů. Poslední roky mají návštěvníci možnost koupit si placenou akreditaci, která umožňuje rezervace míst v sálech a další výhody. Návštěvníci tak mají možnost získat určitý komfort, kdy nemusí stát frontu a místo mají zaručené. Zájem o placené akreditace je a doufáme, že se bude zvyšovat. Sbíráme data a snažíme se s tím dále pracovat.

Jak těžké je sehnat zahraniční hosty na festival v Olomouci?
Je to různé, někdy to třeba i souhrou náhod klapne rychle a jednoduše, někdy je to složité. Letos se nám třeba stalo, že chtěl přijet skvělý host, ale trval na vysokém honoráři zcela mimo naše finanční možnosti. Musíme pracovat s tím, že festival své jméno již má.

"It´s good to be home."

Stalo se někdy, že někdo přijel proto, že už mu někdo tento festival doporučil?
Určitě, to je častý scénář. Pověsti, kterou si festival za posledních patnáct let vybudoval, využíváme často, stejně jako té za tu dobu vzniklé sítě kontaktů. Někdo v zahraničí zná někoho a my ho poprosíme, aby nám ho dohodil. Funguje to takto nejlépe. Kdokoliv, kdo tady už byl, tak odjížděl nadmíru spokojený. A máme hosty, kteří se sem rádi vrací opakovaně. Příkladem je třeba produkční společnost Sandbox Films z USA. Jejich výkonný ředitel (CEO) loni přiletěl z New Yorku a zahlásil: „It's good to be home.“

Čím to je?
Je to zejména naším přátelským přístupem a taky Olomoucí. Festival je zasazen do kulis univerzitního města a historického centra. Naprostou většinu organizačního týmu tvoří studenti a studentky a atmosféra festivalu je opravdu unikátní. Hosté často zmiňují vstřícnost, otevřenost a pohodu, kterou z jiných festivalů neznají. Toho si cení nejvíce a pak se chtějí i vracet.

Díky novému finančnímu partnerovi se AFO na mapě evropských festivalů posouvá o level výše

Má AFO jméno i v zahraničí?
Právě společnost Sandbox Films, která produkuje populárně-vědecké a dokumentární filmy, které jste mohli vidět i v českých kinech nebo na Netflixu, je dobrým příkladem. Ta se na festival vrací opakovaně. Od minulého roku jsme získali i jejich finanční podporu, což byl pro nás velký moment. V rámci festivalu Sundance mají již mnoho let vlastní industry program, kam si zvou filmové projekty ve vývoji, a vybrané pak finančně podporují. Hledali festival v Evropě, kde by tento model mohli aplikovat. Vybrali si Olomouc a festival AFO. Na našem festivalovém závěrečném ceremoniálu se tak loni rozdalo bezmála milion korun jen na vývoj nových populárně-vědeckých filmů. Dříve jsme našim projektům v programu Camp 4science poskytovali teoretické znalosti, zpětnou vazbu a pomoc. Díky novému finančnímu partnerovi se AFO na mapě evropských festivalů posouvá o level výše a zcela zásadně začíná ovlivňovat vývoj populárně-vědeckého žánru. Mám z toho obrovskou radost.

Kolik očekáváte letos návštěvníků? Myslíte si, že čísla stoupnou?
Minulý rok se na festival akreditovalo celkem 6500 návštěvníků. Další tisíce lidí si užilo volně dostupný program v centru Olomouce. Do roku 2019 byla tendence růstu počtu návštěvníků strmá, ale kvůli covidu počty spadly. Sice jsme se vrátili na hezká čísla, ale na úrovni roku 2019 ještě nejsme. Tím že přidáváme nové prostory, místa by mělo být dost, takže nárůst počtu návštěvníků vítáme. Nicméně už teď si někteří návštěvníci stěžují na dlouhé fronty, ale to jsou situace, kterým se úplně vyhnout nedá. Vždycky budou v programu položky, které k sobě budou přitahovat více pozornosti. Snažíme se s tím pracovat, některé žádané tituly třeba promítáme vícekrát, abychom rozvrstvili zájemce do více sálů.

Chystáme knihu, která by měla vyjít na výročí 60 let festivalu

Příští rok oslaví AFO 60 let. Chystáte něco speciálního?
Myslím, že už můžu prozradit, že chystáme knihu, která by měla vyjít k výročí 60 let festivalu. Už minulý rok v létě jsme byli osloveni nakladatelstvím Univerzity Palackého. Zároveň doufám, že se nám podaří přivézt i velká jména z řad festivalových hostů a hostek, se kterými bychom výročí oslavili.

Doporučila byste film z minulého nebo případně i nadcházejícího ročníku, který by neměl nikomu uniknout?
Z minulého ročníku bych doporučila film s názvem Archa zapomnění, budeme ho hrát i letos, jelikož se vztahuje k tématu paměti. Je to vtipné a poutavé zamyšlení o tom, jak ukládáme naše vzpomínky. Na tento film jen tak nezapomenu. Patří k těm opravdu povedeným, které jsem loni viděla. Letos doporučuju třeba film Fungi: Web of Life, ke kterému namluvila komentář zpěvačka Björk. Tento film je vizuálně i zvukově malebný a navíc obohacující a informačně nabitý. Z české tvorby doporučuji novou sérii Ivo Bystřičana Česko na drogách.