Některým zvířatům zimní teploty svědčí. Zoo Olomouc láká na levnější vstupné
Během zimy ubývá počet návštěvníků zoologických zahrad. Přitom řada zvířat v zoo klesající teploty vítá, jelikož pro ně jsou přirozené a zvířata, které jsou původně z teplých biotopů se na zdejší klima adaptovali. Zoo Olomouc navíc zavedla na zimní sezónu snížené vstupné.
Pro některá zvířata je období nízkých teplot vlastní, zejména pro ta ze severských krajin. Jiná zvířata, která pochází z teplých biotopů, se za léta strávená na Svatém Kopečku adaptovala natolik, že jsou v zimních měsících běžně k zahlédnutí třeba klokani nebo žirafy.
Díky tomu se rozbíjí mýtus, že během zimy není v zoologické zahradě co k vidění, nebo že zahrada bývá v zimních měsících zavřená. „Věříme, že návštěvníky zahřeje zpráva o sníženém vstupném, které jsme pro ně v zimním čase připravili,“ uvedl vedoucí marketingového oddělení Pavel Javůrek.
Tuhé zimy jsou přirozené například v domově vlka Hudsonova – v okolí Hudsonova zálivu v Kanadě. Zatímco na jihu obývá lesy, na severu jde o rozsáhlé pustiny pokryté sněhem a ledem. „V zimních měsících v jeho domovině teploty padají až k -40 stupňům Celsia, proto jsou pro něj i velmi náročné cesty za potravou,“ uvedla mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Sobi polární zase žijí všude kolem severního polárního kruhu – v Severní Americe, Na Aljašce, v Kanadě, Skandinávii nebo v severní části Ruska – což jsou místa, kde teploty mohou padat až k -50 stupňům Celsia. „V přírodě během zimy mohou samci, samice i mláďata přijít až o 30 procent tělesné hmotnosti,“ doplnila Gronská.
Dalším druhem, který zimu vítá, jsou makaci červenolící, kteří si dokáží poradit s rozmanitými teplotami. Výjimkou pro ně nejsou ani oblasti, kde se teploty pohybují kolem -15 stupňů, jelikož si v chladném období dokážou vyhrabat potravu zpod sněhu.
Také tygři ussurijští, kteří obývají východní Rusko, velmi dobře znají teploty hluboko pod bodem mrazu. „Mohutné tlapy proto používá coby sněžnice a ocení i 5 cm tukový polštář v oblasti břicha, který ho před chladem chrání,“ vysvětlila Gronská.
Levhart mandžuský zase žije pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. „Jedná se o nejsevernější poddruh. Jako jediný poddruh levharta přežije jak v letním horku, tak v extrémní zimě – jeho srst v tomto období dosahuje délky až 7,5 centimetru,“ objasnila mluvčí.
