Vzájemně se táhneme nahoru, říká tenista Jiří Lehečka
Už dvaatřicátý ročník turnaje UniCredit Czech Open se hraje na prostějovských tenisových kurtech. V průběhu prvního hracího dne zavítal do areálu také Jiří Lehečka. V pozici hráče se, vzhledem k pozdnímu návratu z Paříže, představit nemohl, přesto na kurty svého mateřského klubu dorazil. „Kdyby to bylo možné, určitě bych hrál. Je to jediná možnost, kdy se můžeme představit našim fanouškům, to bych si nenechal ujít. Někdy to určitě vyjde,“ prohlásil třiadvacetiletý Lehečka, který je v aktuálním žebříčku ATP na 33. místě.
V posledních měsících začal zářit váš oddílový kolega Jakub Menšík. Jak vnímáte váš souboj na dálku o post české jedničky?
Musím říct, že tohle jsem nikdy osobně nějak moc nevnímal. Česká jednička můžete být, což si pamatuju, když jsem jí byl, jako osmdesátý hráč na světě. Takže si myslím, že raději budu česká dvojka, ale dvacátý na světě. A řekl bych, že to tak mají všichni kluci, i Tomáš Macháč a Jakub Menšík. Myslím, že pro nás to hlavní je nějakým způsobem se zlepšovat individuálně. A chvilku jsem byl jednička já, chvilku Tomáš, teď je to Kuba Menšík. Je skvělé už jenom to, že se o něčem takovém bavíme na úrovni okolo první dvacítky. Je super, že jsme všichni sezónu začali skvěle. Osobně jsem začal nejlépe, jak jsem mohl, potom vyhrál turnaj Tomáš a pak také Kuba v Miami. Teď se všichni snažíme vytěžit z toho maximum. A když pak budeme moci spojit síly třeba v Davis Cupu, tak budeme mít větší šanci uhrát nějaký hezký výsledek. A také to má ještě jedno pozitivum.
Jaké? Povídejte?
Největší pozitivum je to, že když jsem začínal, tak jsem přijel do Monaka na první antukový masters roku a neměl jsem si tam kromě svého trenéra s kým popovídat česky. Byl jsem tam vlastně jediný hráč. A teď je nás tam několik. Což je také strašné pozitivní zpráva pro celý český tenis, protože jsme doopravdy po Tomáši Berdychovi a Radkovi Štěpánkovi neměli hráče, kteří by vydrželi v první třicítce nebo se do ní nějakou dobu vůbec dostali. Takže teď je to strašně fajn a těším se, že se nám to bude dařit držet dál. Vzájemně se táhneme nahoru. Všichni se podporujeme, přejeme si úspěch. Je skvělé, že se posouváme.
Nyní je před vámi další část sezóny, která bude vrcholit ve Wimbledonu. S jakým cílem do ní půjdete?
Minulý rok jsem ve Wimbledonu nehrál, takže moc nevím, co od sebe mám tento rok očekávat. Ale moc se na to těším, všichni se každý rok těšíme na to hrát na trávě. Určitě udělám všechno proto, abych se se podíval do druhého týdne Wimbledonu. Ale stejně tak se budu maximálně soustředit i na turnaje, které mě ještě čekají předtím.
Jaký jsou vaše plány na zbytek sezóny.
Situace je taková, že mi vlastně pořád chybí body z loňského roku, což můžu brát jako výhodu, protože nic neobhajuju. Moje cíle asi zůstanou stejné, jako byly minulý rok, kdy jsem měl dobře našlápnuto. Skončit v první dvacítce tento rok, to je určitě mým velkým cílem. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Vloni jsem tři čtyři měsíce nehrál, ale tento rok dělám všechno pro to, abych vydržel zdravý a motivovaný. První dvacítka je určitě jeden z mých cílů a udělám všechno pro to, aby se to povedlo.
Nemrzí vás trošku, že nehrajete turnaj v Prostějově?
No jak se to vezme. Samozřejmě mě to mrzí, ale z druhé strany mě to nemrzí, protože to znamená zahrát slušně v Paříži. A za to jsem samozřejmě rád. Ale mrzí mě, že tady nehraju, protože to je vlastně reálně jediná šance pro nás, abychom se představili doma na české půdě. Předvádíme teď dobré výsledky, ale domácí turnaj ATP, kde bychom se ukázali, není. Což je tak už dlouho, nebylo to, ani když byli na vrcholu Berdych nebo Štěpánek. Pro nás je jediná možnost zahrát si doma tady v Prostějově na challengeru. A když ta možnost je, tak toho všichni rádi využijeme.
