Toulání rodokmeny #3: Pepa a Pepa pod hanáckým Mont Blankem

Je opravdu zajímavé zamyslet se nad významem slova společenstvo. Společenstvo Prstenu mě napadne jako první. Neskutečné výkony většiny hrdinů J.R.R. Tolkiena s temným Mordorem. To bylo kdysi ještě před nádhernými filmy počteníčko.

Dále společenství tak inspirativních včel. Jak kdysi řekl Jaroslav Dušek v TV, včely pracují nezištně ne pro sebe, ale po další pokolení. Pochybuji, že si to stejné včely bzučí o lidech. O společnostech s ručením omezeným raději jindy a jinde. V matrice Drahanovic, tam kde ční Hanácké Mont Blanc, se narodila v roce 1898 Josef a Josefa - společňata. Pepa a Pepa.

Je to nádherné být společnětem. Líbí se mi to mnohem víc než se rodit klasickým dvojčetem. Má to až filozofický nádech. Psal jsem před mořem let seminárku na Martina Bubera Já a ty. Velmi mě to tehdy oslovilo, proto se tak asi snažím nacítit na pouto mezi těmito sourozenci. Musí to být symfonie Ty a Já. Věřím, že na celý život. Narodili se jako ti nejmenší společníci, i když je správný výraz i dvojice, dvojčata, twins, Zwillinge či dvojičky. V době rozdělení společnosti na očkované a neočkované by trochu pokusu o sjednocení proti společnému nepříteli neškodilo.

Genealogie – Jak vypráví má kamarádka Wikipedie, řecky génos rovná se rod. Rod a zrod něčeho nového mě vždycky fascinovalo. Bádat a hledat v matrikách, je jako hledat na Klondike zlato. Přestože naleznu předka někomu neznámému, možná se raduji víc, než on. Je zázrak života, jak se naši předci a my jejich potomci v různých časových osách potkáváme ve stejných obcích, kostelech a možná i putykách.

Můj děda měl také společňátko, ale to jsem viděl pouze jednou a mělo(a) kolem 70 let. Bylo divné vidět mého dědečka s dlouhými šedými vlasy. Skoro Inču-čuna.