Po stopách olomouckých kostelů. Jak vznikl ten v Hejčíně?

Spoustu informací z historie uvádí na svém webu Římskokatolická farnost Olomouc – Hejčín, která jedinečný kostel vlastní. Potřeba postavit nový chrám podle zveřejněných informací vzrostla z bídné poválečné náboženské situace v severozápadní periferní části Olomouce. „Obyvatelé Hejčína i Řepčína měli ke kostelům příliš daleko. Duchovní správa pro Olomouc-Řepčín byla vykonávána stále ze vzdáleného Křelova, Hejčín spadal pod faru Klášterní Hradisko. A právě v této části Olomouce, kde ,byli všichni katolíci‘, došlo od roku 1920 k největšímu úbytku členů církve.“

Farní kronikář odpadlictví zdůvodňuje místními poměry, mezi které zahrnuje útoky na stránkách deníku Pozor, velkou vzdálenost od farního kostela, podporu volnomyšlenkářství ze strany učitelů v řepčínské škole nebo velké množství dělníků „bezvěrců“ z Čech, kteří v pracovali v tuto dobu v místní ocelárně.

„V Hejčíně bylo za Rakouska pouze 1,5 procenta nekatolíků. V roce 1921 však již 62 procent. V Řepčíně dříve sotva půl procent, po roce 1918 už 54 procent. Provizorní duchovní správu zřídil v roce 1921 arcibiskup Antonín Cyril Stojan. Ke konání bohoslužeb byla propůjčena kaple řepčínského kláštera sester dominikánek.“ Následovali pozemkové reformy, které proběhly v letech 1923 a 1924. Město pak získalo pozemky, které začalo prodávat jako stavební místa v této části města.

Potřebu samostatné duchovní správy posílil také příliv nových obyvatel. „Zdejší situace byla jakoby ilustrací k výzvě papeže Pia XI., kterou na konci roku 1926 adresoval všem československým biskupům, aby pamatovali na řádné obstarávání duchovní správy, a tím i na stavbu nových kostelů na perifériích velkých měst, kde vznikaly nové městské čtvrti.“

Přání papeže vyhověl tehdejší olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. Kostel vytvořila Kostelní jednota, jejímž zakladatelem byl Václav Dastych. Díky zájmu Dastycha kromě kostelu postavil také faru, a to vše na své náklady. Spolek Kostelní jednoty vznikl ve spolupráci s tehdejším členem městské rady Vojtěchem Medkem v lednu 1925. S prvotními problémy s pořízením pozemků pomohlo také vítězství lidové strany v listopadových volbách téhož roku, která snahy žadatelů podpořila.

Vhodné místo pro stavbu určil architekt Ladislav Skřivánek. Pro kostel vybral vyvýšenou polohu, odlehlou, neobdělanou pláň na kopci ve větší vzdálenosti od obydlené části. V místě, kde měl stát kostel, navrhl architekt také náměstí. Kostel se měl stát dominantou, která koresponduje se siluetou dómu.

Plán kostela se dočkal oficiálního schválení v roce 1927. Na základě něj vznikl projekt na stavbu neorenesančního chrámu, ten se však se spokojeností nesetkal. Po jeho odmítnutí vzniklo dalších 40 projektů, které se v architektonické soutěži přebíjely. Nakonec zvítězil návrh brněnského architekta Josefa Šálka, právě ten byl také realizován. První stavební práce zahájili v roce 1929 olomoučtí stavitelé Jindřich Kylián a Tomáš Šipka. Základní kámen posvětil arcibiskup Prečan.

Monumentální chrám vznikl na okraji Olomouce v letech 1929 – 1932. Jedná se o trojlodní baziliku s představenou věží v průčelí vysokou 65,7 metrů.  Sochařskou výzdobu vytvořil Julius Pelikán, malířkou výzdobu, mozaiku a vitráže Jano Köhler. O uměleckořemeslné práce se postaral Franta Anýž. Okolo kostela a fary vznikla také nová obytná část.

Po právní stránce připadá datum založení samostatné římskokatolické duchovní správy však až na 29. července 1941. O rok později se kostel stal oficálním centrem nové římskokatolické farnosti. V roce  1947 potom přijala krypta kostele tělo zakladatele. Chrám a farnost je od roku 1991 svěřená do péče Řádu bratří karmelitánů.

Kostel se stal významnou urbanistickou a architektonickou dominantou Olomouce. Vidět ji můžete, i když se od kostela nacházíte ve větší vzdálenosti, a to především díky věži. Jedná se o novoklasicizující architekturu.