Olomoucké parky bývaly civilistům zapovězené. Dnes tvoří zelený prstenec
Bezručovy sady, Čechovy sady, Smetanovy sady, Park pod Dómem, ASO park i Botanická zahrada s Rozáriem. Jak dobře znáte olomoucké sady a parky? Dnes se v nich běžně procházíme a kocháme se krásami, které v nich jsou. Vždy tomu tak ale nebylo.
Velká většina návštěvníků olomouckých parků a sadů ani zdaleka netuší, že se při procházce přírodními krásami a parkovými cestami pohybují na místech, do kterých byl v minulosti vstup zakázán. Tento přísný zákaz platil pro všechny civilní osoby. „Je to vlastně předpolí mohutné tereziánské pevnosti, z jejíchž valů, bastionů, ravelinů a dalších vymožeností fortifikační techniky zůstaly jen nerozsáhlé zbytky,“ popisují v knize Olomoucké Proměny z roku 2006 její autoři Jiří Fiala a Zdeněk Kašpar.
Už od roku 1820 si však podle nich místní vymohli na tehdejší vojenské správě osázení stromy a keři od Kateřinské brány v ústí Kateřinské ulice, až po brněnskou silnici, tedy dnešní Havlíčkovu ulici, při které se měl rozkládat hřbitov. Jedná se o lokalitu, kde nyní nalezneme pavilon A výstaviště Flora. „Tento záměr podpořil olomoucký arcivévoda kardinál arcibiskup Rudolf, nejmladší bratr císaře Františka I. Proto bylo první olomoucké veřejné stromořadí nazváno Rudolfovým jménem. Jde o dnešní Smetanovy sady.“
V roce 1830, kdy se stal velitelem olomoucké pevnosti slavný polní maršálek Václav Radecký z Radče, tehdejší magistrát uposlechl jeho návrh na zřízení veřejného sadu. Ten vyrostl před starou Rohelskou branou a jí předsunutou branou Františkovou nedaleko městské střelnice. „Ve 40. letech 19. století byla plocha koliště od Litovelské brány, na konci dnešní Riegrovy ulice, k Terezské bráně osázena množstvím stromů a keřů, čímž vzniklo stromořadí pojmenované po dalším arcivévodovi, tentokrát Janovi,“ stojí v knize. To předcházelo dnešním Čechovým sadům.
„Ještě v roce 1830 vládly v tzv. Michalském výpadu, dnešních Bezručových sadech, hrůzné poměry. Po hradbách stékaly fekálie z věčně přeplněných žump Jezuitských a Dělostřeleckých kasáren. V roce 1835 se v místech zřídila kanalizace a upravila promenáda,“ uvádí vysokoškolští pedagogové. Nový rozvoj olomouckých veřejných sadů však nastal až po prusko-rakouské válce, okolo roku 1866, kdy se městských parků ujal odborník Karel Pohl.
Významnou osobností byl také dómský probošt Vilém Schneeburg, který podpořil postavení restauračního pavilonu nazvaného jeho křestním jménem. „Květinové výstavy Flora Olomouc se ve Smetanových sadech konají od roku 1947. Využívá se i komplex skleníků, z nichž největší skleník, ten Palmový, zaujímá plochu 1450 metrů čtverečních.“
Dnes se o všechny historické parky v Olomouci stará Výstaviště Flora Olomouc, která jejich správu zajišťuje na základě smlouvy se Statutárním městem Olomouc. Celkem se jedná o pozemky v rozloze zhruba 50 hektarů. Park tvoří kolem centra Olomouce zelený prstenec. Patří k nim Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady, Park pod Dómem i ASO park.
Délka hlavních alejí ve všech parcích, podle informací od Výstaviště Flory, dosahuje až 2,5 kilometru. Každý, kdo by chtěl projít mimo aleje všemi bočními cestami, by však musel počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.
