Olomouc mění tvář parků. Místo lip a javorů přichází odolnější exotické stromy

Během posledních let sledujeme velké teplotní rozdíly mezi ránem a odpolednem a suché počasí, které se střídá s přívalovými dešti či silným větrem. „Takové podmínky nezvládají naše původní domácí dřeviny, například lípy, jeřáby nebo javory. S těmito stresujícími vlivy se obtížně vyrovnávají,“ uvedla některé příklady Jitka Štěpánková z oddělení městské zeleně. Stromy pak jsou oslabené a snadněji podléhají nepůvodním chorobám, které se v Evropě šíří spolu s rostoucími teplotami.

Jednou z cest, jak zajistit životaschopnost městské zeleně, je vysazování nových druhů, které pochází z oblastí se stejnými klimatickými podmínkami, jako se objevují dnes u nás. „Dřeviny jsou do městského prostředí vysazovány na desítky let a musí zvládnout nejen horká a suchá léta, ale i zimní mrazíky. Tomu odpovídá i výběr druhů. Původ těchto dřevin často sahá do oblastí s drsnějšími podmínkami, jako je například Severní Amerika nebo východní Asie,“ vysvětlila Štěpánková.

V městských parcích se tak stále častěji vyskytují listnaté dřezovce, jerlíny japonské, svítele latnaté, celtisy, akáty či magnólie. „Z jehličnanů odborníci volí druhy podobné smrku svým habitem, jako jsou cypřiše, douglasky, metasekvoje nebo cedry,“ vysvětlil v tiskové zprávě mluvčí magistrátu Jan Horejš s tím, že s výsadbou exotických stromů začalo město už před patnácti lety.

Na zahradnících potom je, aby se nové stromy podařilo v Olomouci začlenit do městského prostředí. Při výběru se tak zohledňuje odolnost, ale i vzhled a kontext konkrétního místa, do něhož se vysazují. „Problémem může být využívání stejných druhů a vznik monokulturní výsadby. Proti tomu se dá bránit právě její pestrostí, ta zároveň přispívá k ochraně proti škůdcům,“ dodala Štěpánková s tím, že existují také agresivní druhy, které město vysadit nenechává. Jde například o škumpy orobincové, pajasany žláznaté nebo topoly bílé.