Nová Sestra sympatie pracuje ve fakultce. Finále ovládla Kateřina Petulová

Kolegyně z lůžkového oddělení Hemato-onkologické kliniky připravily speciální uvítací výzdobu, následovaly gratulace vedení kliniky a vedení nemocnice, rozhovory pro novináře. „Do soutěže mě přihlásily kolegyně. Zpočátku jsem se bránila, nechtělo se mi. Ale nakonec jsem souhlasila. Říkala jsem si, že když si holky myslí, že na to mám, tak se to pokusím dokázat,“ odpovídala na jeden z novinářských dotazů. Vítězství je více než dostatečným důkazem, že se kolegyně nemýlily.

Finálového večera se účastnilo jedenáct sester z celé České republiky. „Možná to zní jako fráze, ale všechna děvčata byla skvělá, všem jsem moc přála úspěch. Vytvořily jsme parádní partu, psychicky jsme se celou dobu podporovaly,“ vyprávěla maminka čtrnáctileté dcery. Největší nervozitu jim přivodila disciplína, v níž měly vylosovanému porotci odpovídat na otázku, kterou dopředu neznaly. „Já jsem si vylosovala ředitele motolské nemocnice, pana Ludvíka. Jeho otázka zněla, čím si vysvětluju, že je ve zdravotnictví tak málo mužů a co bych udělala proto, aby jich bylo víc. Tak jsem odpověděla, že nechápu, proč je ve zdravotnictví mužů tak málo, když nás holek je tolik a že právě to množství by pro ně měla být největší motivace,“ usmívala se při vzpomínce na stresující chvíle.

Běžnou součástí obdobných soutěží bývá defilé účastnic před porotou. Jak tomu bylo v případě Sestry sympatie? „Myslíte promenádu v plavkách? Tak ta nebyla,“ culila se Kateřina Petulová. „Prošli jsme se po pódiu ve zdravotnickém oblečení firmy Cadenza a na vyhlášení jsme si oblékly slavnostní šaty,“ dodala všeobecná sestra, pro niž je Hemato-onkologická klinika druhým pracovištěm ve FN Olomouc. Před tím pracovala i na Onkologické klinice.

Při vyhlašování tak trochu doufala alespoň v pomyslnou bronzovou pozici. „Že bych měla tolik štěstí a skončila třetí? Říkala jsem si, že by to bylo hezké. To nevyšlo, tak jsem si pomyslela, že to nevadí, že jsem se alespoň zúčastnila. Pak vyhlašovali druhé místo a to jsem věděla, že to nebudu, protože jsem stále za porotcem a viděla jsem jméno, které měl oznámit. No a na první místo jsem skutečně ani ve snu nepomyslela. Když ho vyhlásili, v první chvíli jsem nerozuměla, protože porotci nebylo dobře rozumět. Až když vyslovili mé příjmení, tak mi vyhrkly slzy a vůbec jsem tomu nevěřila,“ popisovala emotivní okamžiky.

Přestože přihlášku do soutěže nepodávala z vlastní vůle a spíše proti tomu protestovala, nyní je za účast velmi vděčná. Samotný titul přitom nepovažuje za nejdůležitější bonus. „Jsem strašně ráda za nové zkušenosti a nezapomenutelné zážitky. A je to nádherný pocit, když teď vidím tolik podpory kolem sebe. To se nedá snad ničím vynahradit, je to super,“ přiznala dojatě. Proto by také případné další kandidátky od přihlášky neodrazovala. „Vzkázala bych jim, aby se ničeho nebály. Stojí to za to,“ řekla rozhodně.

Pro kolegyně, které ji k účasti přiměly, připravila malou oslavu. „Holky si mě taky dobíraly kvůli autu, které mám teď na půl roku vypůjčené, že je musím někam vzít na výlet. Určitě je všechny někam vezmu, ale postupně, protože auto je jen pro pět lidí,“ vtipkovala na závěr sestra, která na partu na Hemato-onkologické klinice nedá dopustit.

Cílem soutěže Sestra sympatie, jejíž 12. ročník skončil vítězstvím Kateřiny Petulové, je zviditelnění mimořádně náročné, zodpovědné a záslužné práce všeobecných sester a poděkování za ni. Již v roce 2019 se finálového klání díky výsledkům hlasování zúčastnily hned dvě sestřičky - Marie Růžičková z III. interní kliniky a Naďa Sléhová z I. chirurgické kliniky. Do semifinálového kola soutěže, pořádané agenturou We Make Media ve spolupráci s Českou asociací sester, se navíc dostala Kateřina Burešová z I. interní kliniky – kardiologické. Velký úspěch také vloni v dubnu zaznamenala vrchní sestra I. interní kliniky - kardiologické Dagmar Hetclová, když v soutěži Sestra roku veřejnost hlasováním rozhodla, že získá titul Sestra mého srdce a v hlavní soutěži v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání skončila na druhém místě.