Menší pole, více úrody. Podle akademických vědců je v boji s hlodavci důležitá krajina
Změna velikosti zemědělských polí může podle vědců z Univerzity Palackého snížit počet hrabošů, a to výrazným způsobem. Menší plochy jsou totiž podle nich pro nenasytné hlodavce méně atraktivní. V praxi způsobují hraboši v zemědělství problém. Snížením jejich počtu by tedy mohlo dojít zároveň i ke snížení škod na úrodě nebo četnosti zásahů, a to včetně použití jedů na hubení hrabošů. Efekt menších polí má pozitivní dopady, projevuje se v širším měřítku celé zemědělské krajiny.
Na problém spojený s hraboši a jeho potenciální možné řešení upozorňuje studie vědců hned z několika institutů. Na výzkumu spolupracují vědci z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, vědci z Mendelovy univerzity v Brně i Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze. Studii, která se problematikou zabývá, publikovali i do mezinárodního vědeckého časopisu Pes Management Science.
Proč jsou velká pole problém?
„Studie vysvětluje vliv velikosti pole na populaci hrabošů tak, že na velkých polích se nově narození jedinci usazují raději než na malých polích. Z velkých polí méně jedinců migruje jinam, což podporuje rychlé houstnutí populace a vznik hraboší kalamity,“ vysvětlila Šárka Chovancová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. „Menší plochy naopak hraboši častěji opouštějí, populace se ředí a nedochází k tak prudkému nárůstu jejich početnosti.“
Zmenšování polí přitom může podle odborníků prokazatelně snížit počet hrabošů, a to na úrovni celé zemědělské krajiny. Potenciální řešení vysvětlují na praktickém příkladu. Zmenšení průměrné velikosti pole z 18 na 13 hektarů povede podle nich k poklesu průměrné populace hraboše polního zhruba o 8 procent. Při zmenšení z 10 na 5 pak zhruba o 15 procent. I to se podle nich promítá do menších ztrát na úrodě i nižších nákladů na ochranu porostů.
Jedním z vědců, kteří na studii pracovali, je i Emil Tkadlec z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. „Z naší práce vyplývá, že změna struktury polí může představovat jeden z dlouhodobě udržitelných nástrojů ochrany úrody. Menší pole zároveň přispívají k větší rozmanitosti prostředí, podporují přirozené predátory hraborů a zvyšují stabilitu ekosystému,“ popsal.
Při vytváření studie výzkumníci vycházeli z dat sbíraných v letech 2015 až 2021 ve 22 okresech České republiky. „Každoročně sledovali více než 200 polí s pícninami, přičemž měření probíhala dvakrát ročně, na jaře a na podzim,“ uvedla Chovancová. „Do analýzy zahrnuli porosty vojtěšky, jejích směsí s trávou i jetel. Počet hrabošů odhadovali nepřímo podle počtu aktivních nor na hektar, které zaznamenávali na vybraných úsecích polí a následně přepočítávali.“
Velikost polí vědci, podle Chovancové, určovali pomocí satelitních dat s vysokou přesností. Celkem měli získat přes 3 tisíce měření. Zhruba 2,5 tisíce z nich využili pro finální analýzu.
Kromě potenciálního řešení problému přemnožených hrabošů studie také, podle Emila Tkadlece, potvrdila známý fakt, že vojtěška je z hlediska agronomického a ekologického velmi vyhledávanou plodinou v zemědělské krajině. Populace hraboše polního v ní dosahuje nejvyšší početnosti. I proto jsou s vojtěškou spojené vyšší náklady na management tohoto škůdce.
