Inspirace přichází ze všech stran, říká kreslíř komiksů Nikkarin
Nikkarin je prostějovský ilustrátor a kreslíř komiksů, kterého můžete znát ze stránek Čtyřlístku, Rychlých šípů nebo časopisu Pevnost. Dětská srdce si získal třeba komiksem Hubert a Hugo, který vypráví o fantastických dobrodružstvích horolezců z Olomouce. V rozhovoru jsme se zeptali na to, co ho inspiruje, jak se naučil kreslit digitálně a co by poradil začínajícím kreslířům.
Co vás inspiruje?
Já bych řekl, že inspirace přichází ze všech stran. Všechno, co vidím, slyším, cítím a zažívám, mě nějakým způsobem ovlivňuje. A ta inspirace, jak píšu i v doslovu v jedné knížce, je spíš způsobem uvažování. Záleží na tom, jakým způsobem ty věci, které zažíváte a které vás ovlivňují, přetavíte v něco, z čeho se dá udělat příběh. To znamená, že já jako houba nasávám všechno okolo sebe a pak se to jenom snažím přetvořit v nějaký příběh.
Na čem právě teď pracujete?
Teď pracuji klasicky na nějakých komiksech, jak už to tak většinou bývá. Zrovna včera jsem dodělal poslední úpravy a bonusy k novému dílu knížky Hubert a Hugo. Budu pracovat na ilustracích pro jeden cestopis a jinak mám rozplánované nějaké další projekty komiksového rázu, o kterých třeba zatím úplně nemůžu mluvit.
Vaše příběhy se často odehrávají ve fantaskních světech. Dokážete si představit komiks z prostředí Prostějova nebo Olomouce?
Hubert a Hugo, což jsou příběhy, které kreslím do Čtyřlístku, jsou místy fantastické, ale zároveň některé epizody se odehrávají třeba přímo v Olomouci. Mám tam dokonce jeden díl, který se celý odehrává na olomouckých vánočních trzích, takže jsou tam vidět i ty reálie, sochy a radnice a tak dále.
Jaká je olomoucká komunita komiksáků?
Olomouckou komunitu komiksáků vlastně téměř neznám. Je pravda, že jsem jeden čas pracoval v obchůdku s komiksy. Díky tomu jsem samozřejmě pár lidí, kteří se nějakým způsobem o komiksy tady u nás zajímají, potkal, ale to už je taky pomalu dekádu zpátky, takže vůbec netuším, jaká je komiksová komunita přímo tady. Já spíše sleduji naši komunitu celorepublikově.
Nejvíc se člověk naučí tím, že opakovaně kreslí
Jak vypadá proces vymýšlení nového komiksu?
Jak už jsem lehce naznačil, ten proces je vždycky jiný, protože dost záleží třeba na tom, jak moc jsem tlačený časem. Je pravda, že já se snažím dělat všechno hodně, hodně zavčas. To znamená, když například zase zmíním ten Čtyřlístek, tak tam se snažím každý komiks začít kreslit třeba měsíc předtím, než ho mám odevzdat.
Čím začínáte?
Někdy se naopak na něco upnu. Třeba jeden příběh jsme vymysleli společně s kamarádem, když jsme seděli v jedné kavárně a tam měli vycpanou kunu. Takovou tu vycpaninu prostě strašně ošklivou, těžko se dalo identifikovat, co to vlastně je za zvíře a nám se to hrozně líbilo a řekli jsme si, že přesně o téhle kuně musíme vytvořit nějaký příběh, vymyslet k ní nějakou legendu.
Ten proces je složitý a pokaždé jiný. Někdy se něčeho chytíte a pak kolem toho jenom vytváříte příběh. Jindy to musíte horko-těžko dávat celé dokupy.
Co byste poradil někomu, kdo chce začít s kreslením komiksů?
Když dělám různé besedy a workshopy, tak v prvé řadě vždycky, když chce člověk kreslit komiks, tak je dobrý ho nejdřív vymyslet. Já to říkám z toho důvodu, že většinou mívám besedy pro školy, kde jsou děti a já jsem jako dítě trpěl tím, že jsem hrozně chtěl kreslit komiks, ale zároveň jsem neměl vymyšlené, o čem to bude.
Kolik stránek měly vaše první komiksy?
Takhle vznikla řada komiksů, které měly třeba dvě, tři strany. Vypadalo to, že to bude hrozně epický, ale vlastně nebylo, protože jsem nevěděl, kam se to povleče. Je dobré dopředu vymyslet začátek, o čem to bude, zápletku a konec. Zápletka je hodně důležitá, protože nejhorší, co se může v rámci příběhu stát, je, že hlavní postavy nic neřeší.
A jak jinak než kreslit a kreslit a zlepšovat se. Využíval bych případně i možnosti, které dřív nebyly. Dneska se dá třeba streamovat, jak člověk kreslí, tak je potřeba se toho vůbec nebát a dělat to. Já to nedělám, ale to je, protože už si připadám příliš jako boomer.
Jak jste se naučil kreslit digitálně? Jste samouk nebo jste absolvoval nějaký kurz?
Teď jste mě pobavila právě z toho důvodu, že když jsem chodil na střední školu, tak si myslím, že nejpoužívanější byly Windows XP a my na škole jsme měli dokonce Windows 311 s černo-bílými monitory. Když jsem chodil na obchodní akademii, tak jsme tam měli hodiny psaní úředních dopisů a dělali jsme to ještě na elektrických psacích strojích.
Na škole mě tedy digitální kresbu nenaučili. Já si myslím, že co se týče digitální kresby, tak jsem značný samouk. S tím, že samozřejmě nějaké fígle jsem okoukal z internetu, něco mi poradili i jiní kreslíři.
Nikkarin, pravým jménem Michal Menšík, se do povědomí čtenářů dostal díky své postapokalyptické sérii 130. V roce 2020 získal Zlatou stuhu za svůj komiks Super Spellsword Saga. Mimo jiné dělá také workshopy pro děti. V nejbližší době ho tak můžete potkat v knihkupectví Zlatá velryba na ulici Ztracená v Olomouci.
Přišel i nějaký zlom?
Velký zlom pro mě znamenal přechod z klasického tabletu na iPad a potom na aplikaci ProCreate, když už jsem měl základy z Photoshopu. ProCreate je pro mě kreslířsky příjemnější na používání a díky různým gestům, které zvládá, mi zrychluje práci.
Neučil jsem se to na žádném kurzu. Nechci říct, že bych to nedoporučoval, ale myslím si, že nejvíc se člověk naučí tím, že opakovaně kreslí. Když se bavíme o kreslení obecně, tak já to mám všechno nakoukané. To znamená, že tak dlouho čtete komiksy, až pochopíte, jakým způsobem tam funguje vyprávění a jak se pracuje s panely, takže je to naučené koukáním.
Kreslením se živíte. Zažil jste někdy umělecký blok nebo vyhoření? Jak to překonáváte?
Já kreslení nevěnuji veškerý svůj čas. To se úplně říct nedá. Věnuji mu poměrně podstatnou část svého životního času, to je pravda, ale samozřejmě musím taky odpočívat, relaxovat. Občas si rád něco zahraju. Musím se trošku starat o dítě, o přítelkyni a tak.
Co se týče bloků a vyhoření, mám pocit, že taková mini vyhořeníčka často zažívám, když už se blížím ke konci toho příběhu, který třeba kreslím, když už jsem úplně vyčerpaný a zároveň vím, že se blíží termín odevzdání a já se hrozně bojím, že to nestihnu.
Máte tedy spíše stres z deadlinů...
Zároveň, a to asi není žádné tajemství, jsem měl 12 let zpátky depresivní období, kdy jsem potom strašně dlouho nakreslil. Ale to nesouviselo úplně s vyhořením z této konkrétní práce, protože tenkrát jsem se tím ještě neživil na plný úvazek.
Zatím to zvládám. Je to stresující, baví mě to a zároveň u toho trpím, ale zatím je to dobrý.
Změnilo vám rodičovství pohled na tvorbu pro děti?
Nemyslím si, ale co to změnilo je to, že to hrozně roztříští tu pozornost a věřím, že třeba bezdětní komiksoví kreslíři toho vytvoří víc, protože na to mají ten čas a prostor.
Nepřemýšlel jste někdy, že byste sdílel komiksy na nějaké sociální síti? Třeba na Webtoonu?
Ne, že bych o tom nepřemýšlel, ale pravda je taková, že veškeré komiksy, které já, minimálně v současné době, kreslím, jsou někde tištěné.
Pro mě by už teď pravděpodobně nedávalo smysl cpát je do digitálního prostoru. Já jsem si tím prošel ve svých začátcích, kdy jsem všechny věci, které jsem kreslil, dával na tehdejší obrázkové platformy typu Human Art nebo Deviant Art a další servery tohoto typu, které už jsou dneska, myslím, nahrazeny něčím úplně jiným.
Kde vás čtenáři mohou potkat? Chystáte v blízké době nějaký workshop v Olomouci nebo okolí?
Čtenáři mě můžou potkat už 13. září v rámci narozenin Zlaté velryby. Tam budu mít workshop pro děti od 16 do 17:30 hodin.
