Chladivá oáza i historie zemědělství. Arboretum láká na návštěvu
Kde najít v horkém létě osvěžující stín? Už více než dvě stě let jej návštěvníkům poskytují mohutné koruny stromů v Arboretu v Bílé Lhotě na Litovelsku. Národní přírodní památka, o kterou pečuje Vlastivědné muzeum v Olomouci, navíc aktuálně láká na zbrusu novou zemědělskou expozici.
„Chceme v ní ukázat rostliny a nástroje, se kterými se hospodařilo v minulosti, ale i dnes v oblasti Hané. Od nejstarších, nejjednodušších, manuálních, až po ty ze začátku 20. století, strojové sypače, secí stroje, mlátičky obilí. Ve venkovní části jsme vysázeli plodiny, které byly dřív na Hané velmi běžné, například pohanku, kukuřici, čirok či tabák,“ vysvětluje ředitel Vlastivědného muzea Olomouc Jakub Ráliš.
Expozice vznikla v budově někdejšího vepřína, která se zahradou těsně sousedí. V podobném duchu chce muzeum pokračovat také do budoucna, park a jeho okolí zvelebovat, a to nejen z pohledu designu, ale i obsahu. „Chceme návštěvníkům nabídnout možnost srovnání, jak hospodařili naši předci a jak s polnostmi a krajinou zacházíme my. Kvůli obživě ji nemusíme ničit, naopak. Abychom měli co jíst, musí být funkční,“ míní Jakub Ráliš.
Podle něj se v duchu ekologického a udržitelného zemědělství hospodařilo už v minulosti. Tím, že nebyly moderní technologie, se pracovalo mnohem efektivněji. „Od našich předků si můžeme brát řadu ponaučení, a to nejen v oblasti zemědělství. To všechno jsou věci, které může arboretum i zemědělská expozice ukázat. Chceme také navázat bližší spolupráci s Hanáckým muzeem v přírodě v Příkazích, ale i s Národním zemědělským muzeem a Českou zemědělskou univerzitou, která je na špičce z hlediska udržování krajiny a zemědělského výzkumu,“ říká ředitel.
Arboretum v Bílé Lhotě se rozkládá na ploše necelých tří hektarů. Najdeme v něm na tři stovky druhů a kultivarů dřevin, například keřovité tisy v různých barvách a tvarech, túje, smrky, duby, buky, cypřišky či lípy. Obdivovat však můžeme i řadu vzácných a sbírkových dřevin, kterými jsou japonské javory, vilíny či třeba magnólie. „Skladbou stromů a také jejich stářím je naše arboretum v rámci České republiky unikátní. Ono vysázet velké množství stromů na jednom místě není až tak složité, těžké je zeleň udržovat po staletí v dobré kondici,“ upozorňuje Jakub Ráliš.
Park se veřejnosti otevírá v dubnové jarní svěžesti během velikonočních svátků a loučí se v plné říjnové barevnosti a v závislosti na počasí. „Vzhledem k tomu, že poslední léta jsou celkem teplá a u nás lze najít příjemný stín, návštěvnost se stále zvyšuje. Velký zájem jsme zaznamenali v předchozích dvou kovidových letech, protože jsme byli jedním z míst, kam lidé mohli jít. Ročně se jich k nám přijde podívat okolo třiceti tisíc,“ dodává ředitel Vlastivědného muzea Olomouc.
„Vlastivědné muzeum v Olomouci patří mezi příspěvkové organizace Olomouckého kraje a arboretum je jeho zelenou perlou. Je to oáza klidu, kde lze odpočívat a rozjímat. Rozhodně je to místo, které stojí za návštěvu,“ doplňuje krajský radní pro kulturu Jan Žůrek.
