Český hokejový styl je nejvíce defenzivní, který jsem kdy hrál, říká hokejový útočník Renars Krastenbergs

Renarsi, jak tě tvá kariéra přivedla sem, do Česka?

To je dobrá otázka. Byl jsem v mé kariéře už v mnoha státech. Chtěl jsem hrát na Slovensku a mít tam dobrou sezónu. To byl tehdy můj cíl, abych dostal šanci zahrát si v české lize. Povedlo se to, a tak jsem tady.

A co tě vůbec přimělo začít hrát hokej?

Když mi byly tři roky, jel jsem za mými prarodiči v zimě na vesnici. Můj bratranec mi jednou přinesl brusle a řekl, že půjdeme na led. To bylo poprvé, kdy jsem bruslil. Potom jsme se vrátili domů a rodiče se rozhodli, že mě budou směřovat k hokeji. Už od prvního dne jsem si to zamiloval. Byl to jediný sport, který jsem chtěl dělat.

Měl jsi tento rok i jiné nabídky, ať už z tuzemska nebo jiných států?

Pokaždé v sezóně i mimo ni můj agent zkoumá, jaké jsou možnosti a co je pro mě nejlepší, takže ano. Ale jak jsem říkal, chtěl jsem přijet do Česka i před minulou sezónou, takže jsem měl jasně dané preference.

Strávil jsi sezóny v několika státech. Byl jsi ve Švédsku, Švýcarsku i v zámoří. Nestýská se ti po domově?

Ani nevím, kde můj domov vlastně teď je. Od šestnácti let jsem doma nebýval, takže už jsem na to zvyklý. Po sezóně jezdím zpět do Lotyšska a trávím tam čas. Když začne sezóna, tak se nám tady s mojí manželkou i dcerou stýská po domově a po známých. Pro někoho se to zdá být šílené, musíte se pořád stěhovat a ani pořádně nevíte kam, ale po čase si člověk zvykne.

Chci být na každého milý, aby na mě byli milí i ostatní

A jak teda zvládáš ty přechody a přizpůsobování se jinému týmu, kultuře a prostředí?

Každý rok přijíždím do nového prostředí. Pokaždé je to jiné město, jiná kultura, noví spoluhráči a tým. V prvních měsících to není jednoduché, obzvláště teď, když se nám narodila dcerka. Nikoho neznáte, snažíte se seznámit s každým, jak nejrychleji to jde. Snažím se tomu přizpůsobit, ale je to časově náročné. Beru to pozitivně, chci být na každého milý, aby na mě byli ostatní milí také. 

Porovnáváš státy nebo města, ve kterých jsi trávil v minulosti sezóny?

Tak například minulý rok jsem strávil v Michalovcích. Není to největší město na Slovensku a je to prakticky na hranici s Ukrajinou, takže bylo těžké vidět celé Slovensko, špatně se to hodnotí. Ve všech státech je to rozdílné, jiná kultura, jiné peníze, kamkoli se stěhuji. Když se nad tím občas zpětně poohlédnu, řeknu si, že jsem vlastně potkal nové lidi a navštívil hodně států. Řeknu si, že to nebylo jednoduché, ale na druhou stranu jsem měl možnost poznat, jak to jinde chodí. A myslím, že to je nejdůležitější část toho všeho.

V některých státech se hraje defenzivněji, jiné si zakládají na rychlosti. Dokázal bys srovnat ty hokejové styly? 

Každá liga je na tohle jiná, ale český hokejový styl je nejvíce defenzivní, který jsem kdy hrál. Počítal jsem s tím, mluvil jsem se o tom s několika známými. Český hokej je hodně založený na systému a na obraně. Taky to záleží na tom, jakého máte kouče. Můžete dostat amerického nebo finského trenéra a bude to odlišný styl. Na Slovensku jsme v Michalovcích měli finského trenéra, takže to bylo jeho stylem, pak jsme měli slovenského a bylo to zase něco jiného. Není to tak, že by celá liga hrála stejně. Třinec má také jiný styl než Plzeň. Je těžké srovnávat mezi ligami.

V roce 2023 jste s Lotyšskem vyhráli bronz na mistrovství světa. Jak na to vzpomínáš a co to pro tebe znamená?

Je to snad největší úspěch pro mě, pro každého, kdo tam byl a pro celý lotyšský hokej. Už se zdá, že to je dávno. Byl to skvělý turnaj v Rize. Neměli jsme dobrý vstup do turnaje, ale dostali jsme se přes základní skupinu do čtvrtfinále. Přes Švédy jsme se dostali až ke Kanadě, se kterou jsme bohužel prohráli. Poslední zápas jsme hráli s Američany o třetí místo. Ve třetí třetině jsme dostali gól, prohrávali jsme a docela nás to srazilo k zemi. Nakonec se nám ale podařilo srovnat a v prodloužení vyhrát. To je asi nejlepší pocit, který v hokeji můžete dostat.

Asi jste poté hodně oslavovali, že?

Doma na nás čekalo 70 tisíc lidí. Při návratu jsme letěli nad Pomníkem svobody v Rize, kde všichni stáli. Letadlo tamtudy obvykle nelétá, ale kapitán nám udělal výjimku, abychom je mohli vidět. Ani jsme nespali, ale prostě jsme se s těmi lidmi chtěli potkat. Od prezidenta jsme pak dostali medaile a na jeden z těch dnů byl vyhlášen i státní svátek, takže nikdo nemusel do práce. Bylo to nádherné, ale museli jsme si dát poté alespoň čtyři dny spánku.

Čeští fanoušci vás povzbuzují pokaždé

Češi i Lotyši hokej zbožňují. Jací jsou Lotyši ve fandění? Je to jiné než tady v Olomouci?

Tady to bylo zatím skvělé. Je to parádní atmosféra, fanoušci vás povzbuzují každou hru. Někde ve středu v šest hodin večer moc lidí na hokej nepřijde. V Lotyšsku vás samozřejmě fanoušci přijdou podpořit, ale není to tolik lidí, co tady. Ani nemáme tak velké stadiony. Nicméně když jde o nároďák, ať se hraje kdekoli, tak Lotyši přijedou si to užít, dát si pivo a podpořit nás.

A co čeština? Rozumíš a používáš ji nebo se spoléháš na angličtinu?

Rozumím dost věcí hlavně z té hokejové terminologie a ty, co nám říká trenér. Je to blízké slovenštině, kde jsem strávil minulý rok. Je to pro mě asi jednodušší než například pro Američana. Hlavně mluvím anglicky, ale myslím si, že čeština není tak náročný jazyk, jako třeba švédština a finština. Také máme skvělého slovenského trenéra, který mluví perfektně anglicky.

Asi je to celkově jednodušší, protože tady jsou na angličtinu lidé dost zvyklí kvůli zahraničním studentům a turistům, že?

Není to tady vůbec špatné, například v Michalovcích v supermarketech angličtinu vůbec neuměli. Tady v restauracích, obchodech tu angličtinu ovládají perfektně. A mladí lidé ji umí také.

Mohl bys čtenáře naučit nějaká základní slova nebo věty v lotyšštině?

Děkuji se řekne paldies, ahoj se řekne sveiki, z hokeje například ripa, což je puk. Když dáte v Lotyšsku gól, fanoušci křičí vārti. Hokejka je nūja. A co dál? Tak třeba pivo se řekne alus.

A co česká kuchyně? Máš rád nějaké lokální jídlo?

Obecně moc do restuarací nechodíme, takže jsem toho tolik neochutnal. S manželkou si většinou vaříme sami. Nevím, jestli je to české nebo slovenské, ale chutná mi takový ten guláš s těmi bílými knedlíky, nevím jak se tomu říká. Myslím si, že máte spoustu skvělých druhů polévek. Hodně mi tady polévky chutnají. Ale nemyslete si, v Lotyšsku také máme hodně dobrých polévek, jsme taky polévková země.