Musíme vytvořit bezpečné prostředí. Odborníci nesouhlasí se zákazem sociálních sítí pro děti
Ožehavé téma dnešní doby, sociální sítě dětem, rezonuje i olomouckou odbornou veřejností. Odborníci z Univerzity Palackého upozorňují, že plošný zákaz sociálních sítí pro děti do 15 či 16 let nepředstavuje účinné řešení rizik, která jsou spojená s online prostředím. Přidávají se i další instituce, mezi nimi i Masarykova univerzita v Brně. Navrhují jiné řešení.
Místo zákazů posílení odpovědnosti digitálních platforem, podporu rodičů a rozvoj mediální a digitální gramotnosti. To by mohlo být jedním z řešení, které navrhují v otázce zákazu sociálních sítích vysokoškolští odborníci. O jejich postoji informovali na webu olomoucké univerzity Ivana Pustějovská a Milada Křížková Hronová z oddělení komunikace.
Do debaty o možném zákazu sociálních sítí pro děti do 15 či 16 let se nyní zapojily i skupiny odborníků z oblasti psychologie, pedagogiky, prevence rizikového chování, mediálních studií a bezpečnosti dětí v online prostředí. Upozorňují, že plošný zákaz není řešením. Rizika sociálních sítí samozřejmě nelze zpochybňovat, zákaz by však mohl vytvořit spíše falešný pocit bezpečí než skutečnou ochranu.
„Plošný zákaz může působit jako jednoduché a rozhodné řešení, ale neřeší hlavní příčiny problému, tedy rizikový design platforem, algoritmické zesilování škodlivého obsahu, nedostatečnou podporu škol a rodičů a omezenou vymahatelnost stávajících pravidel,“ řekl Kamil Kopecký, který působí na Institutu pro výzkum a vzdělávání v oblasti digitálních technologií a kyberbezpečnosti, E-Bezpečí na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého.
K problematice se odborníci vyjádřili v odborném stanovisku, které vytvořila šestice autorů s olomouckým zastoupením Kamila Kopeckého a Dominika Voráče. Signatářů jsou však téměř dvě další desítky. Kromě univerzit na dokumentu naleznete také jména spojená s Linkou bezpečí, hotlinkou STOPonline nebo Safer Internet Centrem ČR. Dokument i jména všech autorů a signatářů si můžete přečíst zde.
Podle dokumentu lze věková omezení poměrně snadno obejít. Jednou z nejjednodušších variant je například uvedení nepravdivého věku. Děti však také mohou zneužít účet rodičů nebo nejrůznější technické nástroje dnešní doby, jako je například VPN (virtuální privátní síť). K ověření věku potom lze využít umělou inteligenci, v případě ověření skrze doklady totožnosti potom zase návrh naráží na otázku soukromí a ochrany osobních údajů.
Může se tak snadno stát, že místo očekávaného odlivu dětí z online prostoru se pouze přesunou do prostředí jiného, které ovšem nemusí být natolik bezpečné a kde je ochrana uživatelů znatelně slabší. „Zásadním problémem je, že formální zákaz nemusí znamenat skutečné omezení přístupu dětí do online prostředí,“ vysvětlil další s autorů Dominik Voráč. „Pokud budou dospělí předpokládat, že děti na sociálních sítích nejsou, protože jim tam byl přístup zakázán, mohou snadno přehlédnout rizika, kterým jsou děti nadále vystaveny.“
Zákaz má mimo jiné přispět ke zlepšení duševního zdraví dětí. Podle odborníků však aktuální výzkumy o této skutečnosti nepřináší dostatečné množství důkazů. Dopady sociálních sítí jsou podle autorů dokumentu přímo závislé na osobnosti dítěte i na dalších faktorech, mezi které řadí například rodinné prostředí nebo způsoby, jakým online služby využívají.
Rizika, která sociální sítě v souvislosti s dětmi nesou, by se mohla rapidně zvýšit. „Děti budou online služby využívat skrytě, v online prostoru budou bez dozoru. Nebudou mít možnost otevřené komunikace s dospělými, nedostane se jim včasná pomoc a podpora,“ zakončil Voráč. Hlavní podstata změny by i podle něj měla být založena na vytvoření bezpečného prostředí a lepší regulaci obsahu, nikoliv však na vytlačení dětí z online prostoru.
