Advent byl plný čarování, říká Bronislava Millá

Jak se na Hané tradičně slavily Vánoce? Byly něčím specifické oproti jiným regionům Moravy?

Upřímně musím říct, že jsem nenarazila na žádnou zásadní zvláštnost, která by Vánoce na Hané odlišovala od jiných regionů. Ty zvyky, tradice i celý adventní styl byl v zásadě stejný. Je to ta známá směs pohanských a křesťanských zvyků, která se objevuje všude. Dalo by se říct, že Haná byla obilnicí země, a proto se kladl větší důraz na koláče a obilí. To ale najdeme i v jiných úrodných oblastech, třeba v Polabí. Takže mluvit o něčem, co by bylo vyloženě „jen hanácké“, se vlastně nedá.

Takže adventní zvyky se na Hané nijak výrazně nelišily?

Záleželo ale hodně na tom, kdo v rodině žil. Jestli tam byla mladá děvčata, malé děti, starší lidé. Třeba na Ondřeje (30. listopadu) se děvčata snažila věštit, jestli se vdají. Házelo se šátkem a říkalo se: „Hážu, hážu šátek na Ondřeju svátek, kam ten šátek poletí, tam já musím běžeti.“ To všechno je hledání budoucnosti, snaha nahlédnout, co přijde.

Jak byste popsala advent jako celek?
Advent byl obdobím tajemným, obdobím čekání. Já dětem vždycky říkám, že to byla doba čarování – ne ve smyslu magie, jak to chápeme dnes, ale ve smyslu očekávání a víry. Máte Barborky (4. 12.) – větvička rozkvete, nerozkvete. Máte Mikuláše (6. prosince), Lucie (13. prosince), kdy se kontrolovalo, jestli je uklizeno, nesmělo se příst. Všechno to směřovalo k uklidnění. Advent byl o zastavení, o tom, že práce už musí být hotová, a od Lucie měl přijít klid.

A to je něco, co dnes chybí?
Úplně. My to dnes vůbec necítíme. Advent je dnes pravý opak – honička, stres, přeplněné obchody. Dřív to bylo setkání rodiny, úcta k tomu, co máme. Dneska je to o plném stole a o tom, že hospodyně tři dny běhá a padá vyčerpáním. To je úplný opak adventu.

Vánoční stromeček vytlačil betlémy

Jaký byl rozdíl mezi Vánocemi dnes a před dvěma sty lety?
Ten rozdíl je obrovský a hlavně komerční. Dřív se vánoční stůl odvíjel od ekonomické situace rodiny, třeba na štědrovečerním stole. Na stole bývala cibule, česnek, med, máslo, obilí. Na Hané bylo typické, že na štědrovečerním stole musely být všechny druhy obilovin, protože obilí bylo základem hospodaření. Vždycky tam byl chleba. Chleba a sůl – základ života. Toho si lidé vážili.

Jakou roli hrál betlém?
Obrovskou. Vánoční stromeček vytlačil betlémy až v první polovině 19. století. Dřív byl betlémek v každé rodině – papírový, vyřezávaný, jednoduchý. Býval v tom „svatém koutku“ s křížem a obrázky svatých. Pamatuju si, že papírové betlémy se dávaly i do oken. Vánoční stromeček přišel později a převzal hlavní roli.

Existovala nějaká, dnes zapomenutá, součást štědrovečerního stolu?
Ano – štěpánský koláč. To byla výsluha pro pacholky, kteří končili službu na svatého Štěpána. Byl to obrovský, spletený koláč, veliké kolo, mnohem větší než dnešní vánočka. Pacholci po skončení služby u hospodáře často neměli kam jít, neměli stravu a zůstávali na statku, kde jim sedlák nějaké místo vykázal, ale nedal jim už stravu, jen ten koláč. Ten je měl udržet při životě celý týden, než nastoupili znovu do služby. Proto už býval připravený na štědrovečerním stole.

Kdo všechno u štědrovečerního stolu seděl?
Všichni. Nejen rodina, ale i děvečky a pacholci. Na Štědrý den seděli všichni, kdo byli na statku, společně u jednoho stolu. To byla ta skutečná pospolitost, kterou dnes už téměř neznáme.