Tenista Jakub Menšík je fit a vyráží na další turnaje

Máte za sebou první letošní měsíc. Vyhrál jste turnaj v Aucklandu, pak musel odstoupit z Australian Open. Jak začátek sezóny hodnotíte?

Hodnotím to určitě pozitivně, nad očekávání. I když ten poslední zápas nedopadl, vlastně se ani neuskutečnil. Ale pořád můžu říkat, že jediní, kdo odletěli z Austrálie neporažení jsem byl já a Carlos Alcaras. Samozřejmě to bylo dobré. United Cup, vítězství v Aucklandu, poprvé prolomený druhý týden na Grand Slamu. To bych určitě bral všemi deseti. Takže jsem rád, že to takhle dopadlo. Ale nejlepší je to, že už jsem v pořádku a zase zpátky na kurtu, trénovat a pokračovat v sezoně. I když jsem bohužel přišel o Davis Cup, ale jsem rád, že to kluci zvládli.

Jak moc vás mrzelo, že jste nemohl na Australian Open pokračovat? Měl jste ten turnaj dobře rozehraný.

Určitě mě to mrzelo dost. Nebylo to den před utkáním s Novakem, táhlo se to druhý, třetí den. Už kolo předtím jsem hrál trošku za tou pomyslnou zdravotní hranou. Potom už to bylo natolik vážné, že jsem bohužel musel přemýšlet nad tím, že nenastoupím. Když se za tím ohlédnu zpátky, tak určitě to rozhodnutí bych nechal tak, jak bylo. Protože kdybych nastoupil, tak riziko, že bych mohl být mimo až šest týdnů, bylo obrovské. Díky tomu jsem přišel v uvozovkách jen o ten Davis Cup a můžu pokračovat dál v sezóně.

Vy jste prozradil, že trhlinu ve svalu jste měl sedmnáct milimetrů. To není úplně málo.

Není to úplně nejméně. S břichem mám už nějakou zkušenost, nějakou historii tohoto zranění. Takže už víme přesně, jak to šlo. Jediná výhoda je v tom, že regenerace břicha je vesměs rychlá. Je to samozřejmě individuální. Ale byl jsem v dobrých rukách profesora Koláře a díky tomu jsem bylo mimo jen dva týdny. A můžu být zase zpět v tréninku. Samozřejmě postupném, ale břicho je zahojené a jsem rád, že zase můžu být na kurtu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

V úterý odlétám do Dauhá, pak následuje Dubaj, Indian Wells, Miami. Těším se na to, zvlášť poté, co jsem nemohl být nějakou dobu na kurtu. Takže se těším na další turnaje. A po Austrálii mi to zase osvětlilo ten největší cíl, tedy být zdravý a co nejvíce hrát, strávit na kurtu co nejvíce času. To je to nejlepší, co pro hráče může být. Být zdravý a hrát každý týden nějaký turnaj. Sezóna je jedenáct měsíců v roce, to není nic jednoduchého. Z jedené strany je to šance každý týden, z druhé strany je to fakt hodně nabité.

Zmínil jste Miami. To jste zaznamenal první obrovský úspěch v kariéře. Berete ten turnaj nějak jinak nebo jako jeden z mnoha?

Samozřejmě je to pro mě něco jiného, přijet na turnaj jako ten, kdo obhajuje trofej. Nějaký tlak na sebe si v tomto směru nedělám, ten spíš přichází z okolí, nebo takovými dotazy. Očekávání okolí jsou tam samozřejmě obrovská, ale soustředím se na sebe. Beru to jako jeden z dalších turnajů. Protože jak už jsem řekl, sezóna je jedenáct měsíců v roce a člověk nikdy neví, co přijde. Jestli to bude v Miami, jestli to bude v Auckladu. Do Miami se samozřejmě rád vrátím, je to místo kde se stal jeden z největší zlomů v mé tenisové kariéře. Takže si to tam půjdu užít a předvést co nejlepší tenis.

Máte nějaký konkrétní cíl pro sezónu ohledně umístění v žebříčku? Vy jste si ten svůj plán vždy napsal doma na ledničku.

Určitě mám. Ale nechám si ho pro sebe. Na ledničce už není, schválně jsem to změnil. Uvědomil jsem si po loňsku a tom tlaku ze všech stran po tom, co jsem to prozradil. Rozhodl jsem se nechat si to jen pro nejbližší tým, ani rodiče to neví. Takže na lednici nic není.