Zařízení pro propuštěné vězně obývají čtyři muži, svou existenci musí obhájit

První z mužů se do zařízení nastěhoval 9. ledna, nyní má už tři spolubydlící. Na otázku, kde by byli, kdyby tento azyl neměli, jednoznačně odpověděli - na ulici. "Jednoho z klientů jsme přijali 13. den po propuštění z vězení, byl bez peněz, bez jídla, bez ubytování. Když odešel z vězení, měl v ruce 7 tisíc korun, které si vydělal za mřížemi. Zaplatil 5 tisíc korun za desetidenní pobyt na ubytovně v Olomouci, 1500 korun poslal manželce a 500 korun měl na žití. Měl přislíbenou práci, ale zaměstnavatel jej odmítl. Po deseti dnech neměl ani na jídlo," řekl Vašek.

Muž se obrátil s prosbou o pomoc na věznici, kde jej zkontaktovali s tímto zařízením. "Přijali jsme ho 13. den po propuštění, dnes už byl na zkoušku v zaměstnání, má střechu nad hlavou, pravidelné jídlo, podřizuje se programu, setkává se v terapeutické skupině, navazuje vztah s rodinou," doplnil předseda spolku Druhá míle, který zařízení provozuje.

Pro samotné klienty je najít zaměstnání nejdůležitější metou. "Chci si co nejdřív najít práci a bydlení, vrátit se k ženě a šestiletému synovi, kteří nyní bydlí u svých rodičů, a bydlet s nimi znovu jako rodina," řekl šestatřicetiletý Jan. "Mě to táhne do zahraničí, naposledy jsem pracoval ve Švédsku, rád bych se tam vrátil. V jakékoli západní zemi si na mě nikdo neukazuje prstem, tam za vás mluví práce. Tady je pro mne důležitá ta střecha nad hlavou, z ulice se o práci žádá špatně," řekl devětačtyřicetiletý Jan. Pro třiačtyřicetiletého Martina je nejdůležitější kromě práce také obnovení styku s rodinou.

Podle Vaška pocházejí všichni klienti z Olomouckého kraje, většina z nich si trest odpykávala za majetkovou trestnou činnost. Z projektu jsou vyloučeni sexuální delikventi a psychopaté. V zařízení, kde působí čtyřiadvacetihodinová služba, mají muži striktní režim včetně vycházek. Sociální pracovníci jim pomáhají se životopisem, doprovázejí je na úřady, k dispozici mají psychology. "Jsme centrum sociální rehabilitace, u nás je podmínkou, že po době adaptace, tedy po měsíci až dvou, musí pracovat," doplnil Vašek.

Provoz zařízení vyjde ročně na 5,2 milionu korun, zhruba 700 tisíc korun přispívají do této částky samotní klienti. Náklady zahrnují zaměstnance, nájem v prostorách objektu Arcibiskupských lesů a statků, sociální pracovníky a psychology, ale pokrývají také jídlo a hygienu.

Zástupci olomoucké radnice již dříve uvedli, že radnice zařízení nezařadí do krajské sítě sociálních služeb, nebude tedy moci získat dotace. "Služba je vícezdrojové financování. Pokusíme se získat státní dotace, podali jsme v únoru přihlášku do sítě. Služba je také částečně financována klienty. Máme tady také zaměstnance, na které můžeme čerpat různé granty a fondy, dostat se chceme i do krajské sítě," doplnil Vašek.

Svou existenci však musí nyní zařízení obhájit. Spolek Druhá míle získal loni v září od krajského úřadu registraci k poskytování služeb, neboť splnil všechny zákonné podmínky. Podle Vaška však kraj minulý týden zahájil správní řízení o zrušení jejich služby. "V sedmidenní zákonné lhůtě, která končila ve středu, jsme dodali znovu všechny dokumenty o zaměstnancích a o službě. Vše jsme dodali, nechápeme ale důvod. Službu budeme ale hájit dál," dodal Vašek.

Stanovisko krajského úřadu se dnes nepodařilo získat. Podnět k přezkoumání udělené registrace spolku Druhá míle ze strany olomouckého krajského úřadu dostalo také ministerstvo práce, a to od advokáta zastupujícího nespokojené obyvatele, kteří proti vzniku centra protestují. Podle něj je registrace možná v rozporu se zákonem o sociálních službách. Aktuální informace k tomuto šetření ČTK zjišťuje.