VMO láká na výstavu Modrobílé Vánoce autorky Antonie Dostálkové

Výstava k modrotisku se věnuje starému tradičnímu řemeslu, které bylo v roce 2018 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Fenomén modrotisku je návštěvníkům prezentován prostřednictvím tvorby výtvarnice Antonie Dostálkové, jejíž „modrobílý svět“ je laděn vánočně. Výstava představuje bytové doplňky, které v současnosti mohou inspirovat dětské pokoje, herny, školní třídy apod. Probíhat bude v Handkeho (Severním) sále v přízemí hlavní budovy VMO.

„Nová výstava vlastivědného muzea spojuje dvě krásná témata – Vánoce a modrotisk. Tato technika tisku je velmi stará, ale zároveň i nadčasová. A inspirující, o čemž se jistě přesvědčí všichni lidé, kteří do muzea zamíří,“ uvedl Jan Žůrek, radní Olomouckého kraje pro oblast kultury.

Když jde o modrotisk, většina lidí si vybaví textilní součásti jako ženské zástěry, šátek, povlečení na peřiny, matrice, vzorkovníky a předměty týkající se technologie výroby, vesměs muzeální kusy z 19. století. Na autorské výstavě paní Dostálkové, výtvarnici původem ze Starého Města u Uherského Hradiště, která textilní technice modrotisku zasvětila podstatnou část svého života, je tomu poněkud jinak.

Antonie Dostálková vytvořila na základě vlastních návrhů různé textilní předměty, které lze využít hlavně v rámci bytového interiéru. Tyto hotové produkty se mohou uplatnit v kuchyni, obývacím pokoji, ložnici nebo dětské herně. Kromě toho, že jde o ruční práci, v poslední době tolik ceněnou, vyznačují se velmi moderním vzhledem, který zůstává nadčasový. Hlavní devizou výstavy pro zachování nebo navázání na tradice je, že autorka spolupracuje s dílnou Jochových ve Strážnici, což je jedna ze dvou rodinných dílen na jižní Moravě, která se může pyšnit titulem Nositelé tradice lidových řemesel.

Modrotisk se v posledních letech dostává opět do módy a nabývá na popularitě, což potvrzuje skutečnost, že se v roce 2018 stal šestou tradiční dovedností nehmotného kulturního dědictví České republiky na seznamu nemateriálních statků UNESCO. Paní Dostálková staré řemeslo barvení plátna, jehož historie sahá do Číny druhého tisíciletí  před naším letopočtem, nejen využívá a propaguje, ale dává mu nový rozměr svými originálními nápady a způsobem ztvárnění.

Jmenovaná výtvarnice má kromě talentu ke své práci předpoklady také profesní. Vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UP v Olomouci a dále externě dvouleté studium loutkářství na DAMU v Praze. Bohatá praxe ve zlínských filmových ateliérech či v Lidové škole umění v Uherském Hradišti, a dále také spolupráce s Ústředím umělecké lidové výroby, kde byla v úzkém kontaktu s modrotiskovými návrháři, nesmírně ovlivnily její vlastní práci, kterou bylo možné již obdivovat na různých větších či menších výstavách.

V roce 2018 byla autorka oceněna na mezinárodní soutěžní výstavě betlémů Nožík Tomáše Krýzy v Jindřichově Hradci a v roce 2019 získala čestné uznání ceny Vladimíra Boučka za významný přínos v oblasti výtvarných dovedností inspirovaných tradičními textilními technikami a práci s modrotiskem.

„Samotná výstava je volně koncipována do určitých celků vytvářejících vlastní světy. Ve zde prezentované tvorbě jsou zastoupeny tolik oblíbené pohádky, lidové zvyky a roční cyklus, tedy formace, které patří dětem i dospělým a ke kterým se kdykoli podle potřeby a nálady obracíme, a z nichž se stále můžeme učit. Pohádkový svět je zde velmi barvitě zobrazen prostřednictvím trojrozměrných maňásků - broučků, chaloupek a pařezů, jakoby připomínaly známou knihu Jana Karafiáta a poukazovaly na důležitost rodinných vztahů a teplo domova, sdílené hlavně o Vánocích. Přestože Olomoučanům není jméno Antonie Dostálkové pravděpodobně známé, věřím, že její tvorba vzbudí okamžité sympatie,“ uvedla kurátorka této výstavy a ředitelka Muzea a galerie v Prostějově Veronika Hrbáčková. 

Na modrotiskových plátnech autorka představuje duchovní svět a tajemnost postav předvánočního času - sv. Mikuláše, sv. Barbory či sv. Lucie, dále andělů a bájných víl či bludiček. Do těchto obrazů se prolínají neustále se opakující cykly ročních období jaro – léto – podzim – zima a jejich příslušné motivy krajiny se stromy či ptáky nebo vesnických chalup, které nám připomínají pevné sepjetí člověka s přírodou a místem jeho zrodu či zániku. Právě s protipóly jako je světlo/tma, den/noc a již zmiňované zrození a zhynutí, autorka ráda pracuje, neboť nastavují zrcadlo našeho bytí. Strom, pták i dům se tu zcela jistě dá chápat jako mytologické symboly energie a nesmrtelnosti, krásy a svobody, radosti a štěstí

„Vánoce jsou vždy nádhernou záležitostí a Vlastivědné muzeum bude samozřejmě dýchat vánoční atmosférou celé. Zapomeňte na koronu a přijďte si užít k nám do VMO,“ uzavřel ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci Břetislav Holásek.