V Olomouci se vždy uchytily pivní trendy, říkají organizátoři Moravské vernisáže piva

Jaké je vaše oblíbené pivo?

Jiří Gregor: Za mě je to Topolská „desítka.“

Matúš Krátky: Já asi nemám žádné oblíbené pivo. Tím, že pracuji v Pivním ráji, tak musím mít všechna piva oblíbená, takže se snažím pořád zkoušet a mám poměrně málo času se vrátit k nějakému pivu dvakrát.

Jaká je pivní kultura v Olomouckém kraji, potažmo na Moravě?

MK: Je velká móda jezdit do malých pivovarů a provozovat tu „pivní turistiku.“ Pivovary tu jsou poměrně dobře situované, staví se v okolí cyklostezek, u významnějších míst, takže z tohohle pohledu je situace dobrá. Samozřejmě oproti Čechám je to o něco slabší, protože to tu nemá až tak hluboké kořeny.

Snažíme se to trochu zpropagovat, dát větší důraz na různorodost piv, aby pivovary nedělaly jen klasiky, ale aby také následovaly trendy, které jsou všude kolem nás.

Matúš Krátky je majitel Pivního ráje Olomouc, pivní nadšenec, sběratel pivního bizáru, milovník pivních speciálů a ideolog festivalu Moravská vernisáž piva.

Jaké to jsou trendy? 

MK: Je jich strašně mnoho, vždycky se to trochu prolíná. Aktuálně jsou trendy nealkoholická nebo nízkoalkoholická piva, což je segment, který v České republice není příliš rozvinutý. Lidé chtějí pít méně alkoholu, nechtějí být tolik opilí, žijí zdravým životním stylem, takže se jim to ani nehodí do kalorických tabulek, všeobecně mladší generace pije méně…

Paradoxně, proti tomu, co jsem řekl, jsou ta piva sladší. Víc se dbá na to, aby v pivu figuroval cukr, lidi ho mají rádi, přestože by neměli. Takže mnohá piva jsou ochucená, přidává se laktóza, přidávají se další látky, které nápoj oslazují, nebo se výrobní proces upravuje tak, aby zůstatkový cukr byl větší.

V České republice existuje kolem pětistovky minipivovarů. Kolik z nich je tady, v Olomouckém kraji?

MK: Přesné číslo nevím, ale my na vernisáž oslovujeme všechny pivovary na degustační soutěž. Každý rok oslovujeme plus mínus 220 pivovarů z celé Moravy.

Jak vznikla myšlenka degustačního pivního festivalu?

MK: Jezdil jsem po evropských festivalech a zalíbil se mi Budapest Beer Week. To je pivní festival světových pivovarů, které vozí do střední Evropy, hlavně teda do Maďarska. Líbil se mi systém, že každý pivovar, který tam přijel, tak dostal místo se dvěma výčepy a každé tři hodiny se přerážely sudy. Takže návštěvníci jsou neustále pod palbou nových piv. 

To je ale větší a velkolepější akce než u nás, tady se přeráží až po jednom dni. Mně se moc líbil ten systém a tehdy jsme dali hlavy dohromady s Jiřím Gregorem a Filipem Harvišem, že by se nám to líbilo. Olomouc bylo vždy jedním z prvních měst, kde se velké pivní trendy uchytily. Byla tu jedna z prvních „multipíp“ hospod, které se věnovaly řemeslným pivům, vznikla tu první pivotéka v České republice, vznikl tu první pivní festival, který se věnoval malým pivovarům.

Pivních festivalů je ale spousta...

Chyběl nám tu ale degustační festival, tak jsme si řekli pojďme do toho a zkusíme tu maďarskou variantu, kde pivovary mají stejné podmínky a všechno je vizuálně plus mínus stejné a lidé nejsou ovlivnění vzhledem stánku, nebo že má někdo víc výčepů.

JG: Krom toho, že se tam točí desítky piv, vybíráme dvě piva od každého pivovaru a prezentujeme je na výčepu. Takže vybrané pivovary mají příležitost se nejen zviditelnit, ale kontaktovat další pivovary, předávat si know how. Mají na to čas, nejsou limitovaní tím, že by museli postavit stánek, řešit logistiku a podobně.

Olomoučtí hosté preferují styl řemeslných pivovarů

Jak jsou lidé ochotní platit za řemeslná piva?

JG: Tohle je komplexní záležitost. Když vezmeme klasický ležák, tak je trochu dražší než klasický Radegast, ale o dost levnější než Plzeň. Pak je ale druhá sorta, a to jsou svrchně kvašená piva, která jsou ozvláštněná, ovoněná. Je tam hodně chmele defacto z celého světa, takže už jen ta vstupní surovina je dražší a tím pádem roste i cena.

Tím, že lidi chtějí zajímavější věci, tak neřeší, že si připlácí, jelikož ty piva pak stojí kolem 90 korun. Když jdeme na ležák, třeba na Plzeň, tak jich vypijeme pět. Ale těch aleů (svrchně kvašené pivo – ale, pozn. red.) málokdo vypije pět a víc, většinou tak dvě, tři.

Jiří Gregor je taktéž pivní nadšenec, spoluorganizátor Moravské vernisáže piva a majitel Olomoucké citadely.

Proč to tak je?

JG: Není to kvůli ekonomice, byť to stojí stovku, ale kvůli tomu, že pivo popíjí pomaleji, to pivo snese delší popíjení, ta chuť tak nějak víc naplní. Vnímám, že naši hosté po olomouckých hospodách preferují styl řemeslných pivovarů, protože podporují menší výrobce a lidi, kteří se tomu řemeslu věnují.

Jak je to v případě lahvových speciálů?

MK: Lahve bývají výrazně dražší než klasické lahve v supermarketu a zároveň je to jiný segment. Nedá se to moc porovnat, protože ze speciálů velké pivovary nenabízí téměř nic. Je to o tom, že chodí lidi, kteří vyhledávají zajímavější chuť a chtějí něco, co jinde nedostanou.

Zatím je situace taková, že velké pivovary jednoduše nedělají speciály v takové míře, aby konkurovaly malým pivovarům. Drtivá většina mojí pivotéky jsou různé ochucené speciály, tmavá silná piva, svrchně kvašená piva.

Budeme mít i pivo s kefírem

Jak tedy Moravská vernisáž piva funguje? Určitě tam bude degustace, ale také vzdělávací program. Čemu se budete věnovat?

MK: Snažíme se ukázat co nejširší portfolio pivních stylů, i za cenu toho, že nemusí jít o úplnou hitparádu, co se týče prodejů. Snažíme se, aby člověk, který tam přijde, mohl ochutnat skutečně od klasických ležáků, přes ochucená piva, pšeničná, různými kvasnicemi kvašená piva… Budeme mít třeba pivo s kefírem, ale to už bude opravdu divoká věc.

Potom tam máme ještě přednáškovou část, při které se snažíme pivo pojmout všeobecně. Máme tam různá témata, která nás za poslední rok nějakým způsobem zaujmou a snažíme se sehnat lidi, kteří by o tom mohli mluvit víc. Tento rok je značné téma bourání starých pivovarů. Samozřejmě v České republice je spousta pivovarů postavená v 19. století, které dnes nemají využití, nebo jejich využití se mění, o čemž bude mluvit Milan Starec z Národního muzea pivovarnictví.

JG: Budeme mít přednášku od doktorky Jany Olšovské, která se věnuje tématu šlechtění nových českých chmelů pod Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. 

MK: A ještě budeme řešit takzvané „domovařiče,“ kteří pivo vaří doma v kuchyni a ve sklepě. Snažíme se je podporovat a motivovat, takže máme také přednášky od lidí, kteří přeskakují mezi domácí a komerční výrobou.

Jaké je nejlepší české pivo?

JG: Za mě jsou nejlepší aley od Thrillsu. Ti před lety přišli z Velkých Pavlovic, je tam sládek s velkou zkušeností a jeho aly jsou za mě jedny z nejlepších u nás.

MK: Já si myslim, že je to Plzeň, protože mají nejlepší marketing a nutí to lidi si myslet, že je nejlepší. Nejlepší pivo je ale Budvar, protože si to všichni platíme.