Sportovní deník fanouška: Atleti odjížděli do Madridu v oslabení, uspěli ale s přehledem
Česká atletika odjížděla do Madridu … asi jako Titanic poté, co narazil do ledovce. A už jsme si chystali dveře, abychom na nich jako Kate Winslet dopluli po mrazivém oceánu do druhé divize mistrovství Evropy družstev.
Ten pesimismus byl na místě. Jakub Vadlejch – viróza. Tomáš Staněk – mínus prsní sval. Gloria Manuel – zraněné zadní stehno. Nikoleta Jíchová – přetržený kolenní vaz. Karolína Maňasová – bolest nohy. Radek Juška – zrakvený kotník. Moira Stewartová – necítila se dobře. Počítáte správně. To je 7! A další se pochroumali přímo ve Španělsku. Museli jsme se tak spolehnout na dravé mládí a spoustu nováčků. A ono to jako v týmové soutěži není tak úplně lehké. Je to 37 svébytných disciplín. A jakmile pravidelně nebodujete … jste namydlení.
Jenže ta naše kocábka najednou našla spoustu záchranných člunů. A nakonec jsme tu příslušnost k evropské elitě uhájili. A pozor … s NAPROSTÝM PŘEHLEDEM. Udrželi jsme se s náskokem brutálních 52 bodů. A dokonce nám pouze 5,5 bodu chybělo na vyrovnání 9. místa z Chorzówa 2023. Úlet. Vlastně stačilo na poslední mix poslat plnou sestavu.
Ale i tak je 11. příčka v Evropě … mezi 47 státy, které se celkem ve třech divizích šampionátu účastní … fakt naprosto skvělá. A i ve vztahu k množství sestupů v minulosti je boží, že držíme už pár let tu příslušnost k té nejlepší skupině. A budeme v ní i za dva roky.
Klíčem k tomu celému byly samozřejmě ty tři jednotlivá prvenství. Více měli … ze VŠECH madridských účastníků … pouze Nizozemci. To je celkem petarda. Za celou 16 let dlouhou historii týmového šampionátu jsme brali 6 vítězství v jednotlivých disciplínách. Nyní jsme zvládli za 3 dny polovinu z nich. Tomu říkám slušná bilance. Amálie Švábíková potvrdila příslušnost k té absolutní světové špičce a odpálila to hned ze startu. A na výhru jí stačily tři úspěšné skoky.
Klíčem k tomu celému byly samozřejmě ty tři jednotlivá prvenství. Více měli … ze VŠECH madridských účastníků … pouze Nizozemci. To je celkem petarda. Za celou 16 let dlouhou historii týmového šampionátu jsme brali 6 vítězství v jednotlivých disciplínách. Nyní jsme zvládli za 3 dny polovinu z nich. Tomu říkám slušná bilance. Amálie Švábíková potvrdila příslušnost k té absolutní světové špičce a odpálila to hned ze startu. A na výhru jí stačily tři úspěšné skoky.
Honza Štefela prožil životní závod. Skočil si osobák a 233 cm je zatím nejlepším venkovním výkonem téhle sezóny. A čtvrtý nejlepší pokus v dějinách české výšky.
No a Vít Müller? Třetí nejlepší čas kariéry, a dokonce nejrychlejší Vítkův mimo území Česka. Hodně nad očekávání. Ale ono to není jen o těch nahoře. Ale o té vyrovnanosti. O tom sbírání bodíků tam, kde s tím ani nikdo nepočítá. Za celý víkend jsme byli jen jedinkrát poslední. Anna Málková ve steeplu. Což bylo logické, protože do Madridu odjížděla jako náhradnice a o své nominaci se dozvěděla až dnes ráno.
A skvělé bylo, že spousta atletů to prostě urvala nad plán. A předvedla špičkový výkon v ten pravý čas. A jako bylo jich fakt mrtě. Matěj Štěrba si skočil osobák v tyči a skončil na bedně. Volodymyr Myslyvčuk potvrdil vyrovnanost svých výkonů a ve všech 9 svých závodech letos hodil přes 75 metrů. Jakub Dudycha to sice tentokrát neurval na národní rekord, ale byl na půlce čtvrtý v tabulkách a čtvrtý skončil i na dráze. Barbora Tichá, Petr Meindlschmid, Tomáš Němejc … ti všichni si připsali letošní nejlepší výkony. Helena Jiranová si na 100 m překážek zaběhla dokonce karierní osobák. Linda Suchá v trojskoku za ním zaostala jen jeden centimetr, a dokonce chvíli vedla.
A úplný úlet tam hodily naše sprinterské štafety. Holky zaběhly čas 43,65. To je jeden z nejlepších výkonů v našich dějinách. Podle serveru české atletiky byl lepší jen kvartet z roku 1982 s Jarmilou Kratochvílovou. Přitom věky naší čtveřice … 23,19,18,18. Mazec.
No a pánové? Ti ten český rekord bouchli rovnou. Zase po 6 letech. 38,59. Krásná práce. A takhle to má vypadat. Moře zkušeností pro méně známá jména. A týmový duch, který ze všech úplně pršel při každém rozhovoru. Musím říct, že tento formát mě neskutečně baví. V každé disciplíně nastupuje všech 16 států. Vždy jen jeden závodník. Spravedlivě se odjedou úplně všechny odvětví. A atletika tak ukazuje svou celistvost a každá země prostě musí prokázat, že má kvalitu úplně všude. Navíc přehledné bodování, neustále se přelévající pořadí … no až je mi líto, že se to nedělá třeba i v jiných sportech.
Fakt jsem se teď tři dny atletikou bavil, jako dlouho ne. A jsem rád, že za dva roky dostanu další možnost. A kdo ví? Třeba když nebudeme takový lazaret … navíc se zkušenější posádkou … doplujeme i někam blízko medailovému New Yorku. Královna sportu zkrátka v Česku stále nevymřela. Tak hodně štěstí na dalších akcích! Další články Sportovního deníku fanouška najdete zde.
No a Vít Müller? Třetí nejlepší čas kariéry, a dokonce nejrychlejší Vítkův mimo území Česka. Hodně nad očekávání. Ale ono to není jen o těch nahoře. Ale o té vyrovnanosti. O tom sbírání bodíků tam, kde s tím ani nikdo nepočítá. Za celý víkend jsme byli jen jedinkrát poslední. Anna Málková ve steeplu. Což bylo logické, protože do Madridu odjížděla jako náhradnice a o své nominaci se dozvěděla až dnes ráno.
A skvělé bylo, že spousta atletů to prostě urvala nad plán. A předvedla špičkový výkon v ten pravý čas. A jako bylo jich fakt mrtě. Matěj Štěrba si skočil osobák v tyči a skončil na bedně. Volodymyr Myslyvčuk potvrdil vyrovnanost svých výkonů a ve všech 9 svých závodech letos hodil přes 75 metrů. Jakub Dudycha to sice tentokrát neurval na národní rekord, ale byl na půlce čtvrtý v tabulkách a čtvrtý skončil i na dráze. Barbora Tichá, Petr Meindlschmid, Tomáš Němejc … ti všichni si připsali letošní nejlepší výkony. Helena Jiranová si na 100 m překážek zaběhla dokonce karierní osobák. Linda Suchá v trojskoku za ním zaostala jen jeden centimetr, a dokonce chvíli vedla.
A úplný úlet tam hodily naše sprinterské štafety. Holky zaběhly čas 43,65. To je jeden z nejlepších výkonů v našich dějinách. Podle serveru české atletiky byl lepší jen kvartet z roku 1982 s Jarmilou Kratochvílovou. Přitom věky naší čtveřice … 23,19,18,18. Mazec.
No a pánové? Ti ten český rekord bouchli rovnou. Zase po 6 letech. 38,59. Krásná práce. A takhle to má vypadat. Moře zkušeností pro méně známá jména. A týmový duch, který ze všech úplně pršel při každém rozhovoru. Musím říct, že tento formát mě neskutečně baví. V každé disciplíně nastupuje všech 16 států. Vždy jen jeden závodník. Spravedlivě se odjedou úplně všechny odvětví. A atletika tak ukazuje svou celistvost a každá země prostě musí prokázat, že má kvalitu úplně všude. Navíc přehledné bodování, neustále se přelévající pořadí … no až je mi líto, že se to nedělá třeba i v jiných sportech.
Fakt jsem se teď tři dny atletikou bavil, jako dlouho ne. A jsem rád, že za dva roky dostanu další možnost. A kdo ví? Třeba když nebudeme takový lazaret … navíc se zkušenější posádkou … doplujeme i někam blízko medailovému New Yorku. Královna sportu zkrátka v Česku stále nevymřela. Tak hodně štěstí na dalších akcích! Další články Sportovního deníku fanouška najdete zde.
