Za rok 2024 vzniklo v CHKO Litovelské Pomoraví a v Národní přírodní rezervaci Žebračka u Přerova celkem 24 tůní. Za účel měly oživit krajinu a poskytnout domov pro rostliny a živočichy, kteří k životu potřebují drobné stojaté vody. S příchodem jara tůně ožily.
Za záměrem stojí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jako první se v tůních objevili skokani štíhlí, kteří zde nakladli již přes sto snůšek. Překvapivě je však hned vzápětí následovali ropuchy obecné a poté i čolci velcí a kuňky obecné. Další nárůst druhů očekává agentura v následujících letech, kdy tůně začnou více zarůstat vodní vegetací.
„Skokani štíhlí patří do skupiny tzv. hnědých skokanů, kteří se rozmnožují jako jedni z prvních, často již během března. Ukazuje se, jak důležité bylo umísťovat do tůní kmeny a větve stromů, na ty totiž skokani štíhlí své snůšky přilepují,“ uvedl v tiskové zprávě Jan Koutný z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Drobné stojaté vody jsou ideálním prostředím pro většiny mokřadních druhů, a pro přežívání řady z nich, jako jsou třeba vážky nebo obojživelníci, je jejich přítomnost zásadní. Osluněné tůně tak mohou obývat také dnes již vzácné druhy, jako je vodní rostlina žebratka bahenní, vážka jasnoskvrnná, čolek velký nebo kuňka obecná.
Podle agentury je dnes nedostatek přírodně vznikajících tůní. Nepřímé vodní toky ztratily schopnost vytvářet slepá ramena a většina mokřadů se proměnila v pole. Tůně, které vytvoří člověk, tak obnovují krajinu v nivách řek.
„Nové tůně mají různou hloubku a členité břehy s pozvolným sklonem. Některé vysychají, voda se v nich udrží jen zjara nebo po větších deštích. Takové tůně osídluje zase jiné spektrum rostlin a živočichů, kteří jsou na vysychání adaptováni, jako například střevlíček pobřežní nebo šídlatka brvnatá. Vysychání navíc reguluje množství invazních nepůvodních druhů ryb, jako střevlička východní nebo karas stříbřitý,“ podotkl Koutný.
