Je to životní styl, říká o řemeslných pivech hospodský Jiří Gregor
Citadela je jednou z legendárních hospod v bezprostředním centru Olomouce. Je to zároveň jednou z několika málo hospod, které se pyšní tím, že svým hostům nabízí piva od malých řemeslných pivovarů. „Pivo je obecně kulturním fenoménem, a to řemeslné zase něčím, co lidi v Olomouci chtějí,“ myslí si majitel Citadely Jiří Gregor. Jaké to je, vést takovou hospodu v Olomouci? Kolik takových hospod v Olomouci je? A jak si vzájemně konkurují? Také o tom jsme se bavili v rozhovoru pro Olomoucký Report.
Jaké to je vést v Olomouci hospodu zaměřenou na řemeslná piva?
Je to dřina. Každý závoz člověk tahá čtyřiceti, šedesáti kilové bečky a aby se dobře uživil, tak musí sám za tím výčepem stát, protože komunita zpravidla chodí za výčepním. Být ale součástí světa, ve kterém pijeme pivo, mluvíme o něm, vysvětlujeme si o něm spoustu věcí a navzájem se vzděláváme, je zábava. V Olomouci je také relativně silná komunita lidí, kteří si pivo vaří doma v garáži nebo ve sklepě. Desítky z nich pak za námi takhle chodí hospody, nosí vzorky a my je ochutnáváme a hodnotíme. Je to životní styl, který je ale náročné usměrnit, aby člověk nevypil deset piv denně.
Jakou roli v tom má konkrétně Olomouc?
Olomouc je krásná svou historií, atmosférou a geniem loci. Nabízí skvělé kulisy pro to, abychom měli příjemnou a bodrou hospodu s dobrým řemeslným pivem pro přátele, lidi z města i pro turisty. Řemeslné pivo je v rámci hospody něco navíc. Pivo je obecně kulturní fenomén, a to řemeslné zase něco, co lidi v Olomouci chtějí a jsou na to zvyklí. Byla tu třeba první pivotéka nebo první výčepy s více pivovary. Jsou tu zkrátka dobré kulisy pro to mít řemeslnou hospodu díky atmosféře, lidem, univerzitě, historickým kulisám. To je asi nejzásadnější.
Je tu taková pivní míle
Kolik takových hospod po Olomouci je?
Jak říká můj kamarád a jeden z předních odborníků na řemeslná piva v Olomouci Matúš Krátky z Pivního Ráje - je tu taková místní pivní míle. Kdyby člověk šel od nádraží k náměstí Republiky a v každé hospodě by si dal pivo, tak toho vypije opravdu hodně. Začneme v LocAle u hlavního nádraží, na Komenského ulici nemineme Los Bastardos nebo pivotéku Pivní Ráj, a budeme pokračovat do Zkoušky, dneska už i ke Strašidlům a do Vyhoukané sovy. Potom se dá jít do Black Stuffu a před Hanáckými kasárnami máme Žíznivou vydru a Long Story Short, kde mají zase svoje vlastní pivo.
Pak už stačí vyjít na Hrad ke kostelu svatého Michala a jsme u nás v Citadele, hned vedle je Axiom, a to jsme teprve v půlce města. Za Terezskou branou pak máme ještě Retro pivnici a končíme U Kuděje. Vím, že i Magor zkoušel dělat s řemeslnými pivy a K10 má zase Proud, který je na hranici řemeslného a průmyslového pivovaru. A řemeslná piva má i pár restaurací a barů na Horním náměstí, respektive v Riegrovce. A samozřejmě nesmíme zapomenout i na dva olomoucké hostinské pivovary – Moritze a Svatováclavský.
Hospůdka U Kuděje letos slavila výročí, že?
Právě U Kuděje je nejstarší hospoda v Olomouci, která letos oslavila 20 let. Patří zároveň mezi nejstarší multipípy v České republice. Byla to jedna z hospod, kde začali dělat s nefiltrovanými pivy od středních pivovarů.
Některé hospody nebo restaurace ještě mají Volbu sládků, což je taky super trend, kdy velký pivovar spolupracuje s malými. Plzeň tak pomáhá potenciálu cenového růstu malých pivovarů, protože třeba zaštítí reklamu a marketing.
Každý má svůj styl a je štěstí, že to tak je
Takových hospod je tedy celá řada. Máte nějakou dohodu, kdo bude točit jaké pivo?
Nemáme, protože každý má svůj osobitý styl, který nás odlišuje a zákazníkům tak dává na výběr, kam si zajít, ať už podle nálady, místa kde bydlí, nebo zrovna je, až po to, jaké pivo chce pít, což zjistí na sociálních sítích. Ale spolupracujeme spolu, pomáháme si, když je potřeba. A hlavně, rádi k sobě navzájem zajdeme na pivo. Za sebe pak můžu říct, že se snažím mít podobné ceny jako jinde, aby to dávalo smysl a nevznikaly třeba nějaké rozbroje.
Ale přesto si trochu konkurujete, ne?
Obecně máme dobré vztahy a vzájemně se navštěvujeme. Myslím, že ti starší jsou rádi, že na ně navazuje někdo, kdo to dělá s vášní. Mladší se zase rádi inspirujeme a učíme se, jak to dělat tak, aby vést hospodu bylo člověku milé a udržitelné, protože zákazník se nemá zajímat o to, jaký den má hospodský, ale jde do hospody proto, že si sám chce náladu vylepšit, potkat přátele, sdílet zážitky a podobně.
Každý z nás pak má svůj styl, jak to u něj chodí, a je štěstí, že to tak je. Třeba Ivan, majitel Vyhoukané sovy, má svůj chuťový profil, který logicky chce promítnout u sebe v hospodě, a já to mám v principu úplně stejně.
Snažíme se vzájemně podporovat a když máme plno, tak svým hostům doporučujeme: „hele, běžte tam, mají taky dobrý pivo,“ a oni se zase vrátí. Ta komunita je dost velká a dost propojená na to, abychom si tady konkurovaly v negativním slova smyslu.
