Orloj mě neuráží, jde o doklad doby, říká restaurátor Radomír Surma

Horní náměstí v Olomouci je plné rodin s dětmi, turistů, ale i absolventů v oblecích, kteří čekají u radnice. Tady na mě čeká i Radomír Surma, akademický malíř a restaurátor. Sraz máme u slunečních hodin, ty patří mezi jedno z děl, která lutínský rodák v Olomouci zanechal. „Neexistovala žádná fotografie, nejslušnější předlohou byla fotografie náměstí s radnicí a uprostřed se slunečními hodinami,“ vysvětluje restaurátor, jak začal s prací na hodinách.

Reklama
Reklama

„Snažil jsem se převést hodiny z fotky do pravděpodobné velikosti. Udělal jsem si fotogrammetrii. Vyrovnal jsem si roh, stěny, abych zjistil správnou velikost,“ vysvětluje Surma. Fotogrammetrie je technika, pomocí které umělec přenese na papír plastické dílo, aby s ním mohl pracovat na papíře.

„Přes techniku fotogrammetrie jsem zjistil, že tam jsou obrovské chyby,“ vysvětluje mi restaurátor a přidává, jaký postup nakonec zvolil: „Jedinou jasnou informací bylo, že na slunečních hodinách jsou dvě postavy – bůh Chronos a bohyně Sapienza a nahoře má být habsburská orlice v kombinaci s olomouckou.“ Právě habsburskou orlici najdou dobří pozorovatelé v Olomouci hned několikrát.

Jen na radnici je ještě součástí erbů na ochozu, návštěvníci ji ovšem mohou spatřit i nad orlojem. „Nezbylo, než kompozici u slunečních hodin celou vymyslet. Zároveň musíme myslet na to, že nejde jen o pěkný obrázek, ale astronomický nástroj, i když ne tak přesný. Podle astronomických hodin nemůžete jít na vlak,“ říká Radomír Surma s tím, že sluneční hodiny restauroval díky přesnému výpočtu. „Dostanete přesný azimut místa, přesnou orientaci stěn a na základě výpočtu jde spočítat sluneční hodiny.“

Hodiny jsou navíc unikátní tím, že jsou dvoje, protože jsou rohové. „Na pohledové straně měří ranní čas, mezi jedenáctou a druhou hodinou se čas překrývá a na straně, kde je Chronos, se měří odpolední čas. Hodiny jsou unikátní právě tím, že měří čas po celý den, v České republice podobné hodiny nejsou,“ říká mi umělec.

Neuráží mě volejbalistka ani dělník, jde o doklad doby

S restaurátorem pak obcházíme olomouckou radnici, na stejné straně jsou kromě slunečních hodin vystavené i erby, které Surma také restauroval. Umělec je zároveň akademickým malířem: „Aby se mohl restaurátor věnovat zejména náročným figurálním kompozicím, musí umět velice dobře malovat. Musím být schopen zrekonstruovat kterýkoli obraz z historie, z každého období. Pokud mám obraz, sochu, fresku, kde něco chybí a mám to doplnit v defektu, pak ten doplněk je doplněn ve stylu, ve kterém to zamýšlel autor,“ vysvětluje Radomír Surma, a tak mě napadá jasná otázka.

„Musím potlačit své autorské sklony. Pro mě je to výzva a komunikace s těmito mistry. Baví mě takto rozmlouvat s autory, snažím se zjistit, co bylo jejich záměrem,“ odpovídá mi na dotaz, jaké to je „fušovat“ do práce starých mistrů a zároveň nezanechat v díle vlastní odkaz.

Přicházíme k proslulému olomouckému orloji. Za chvíli odbijí hodiny poledne, a tak přijde řeč právě na místní kuriozitu. „Hodně lidí si na orloj stěžuje, ale nedochází jim, že prvotní návrhy jsou dělané v duchu sociálních, ne socialistických témat. Pochází už z roku 1947. Občas se mě někdo ptá, jestli bych neudělal původní orloj a já se ptám: A který je původní?,“ směje se Surma a dodává, že jej neuráží ani volejbalistka, ani dělník, protože jde o doklad doby. „Měli bychom si to pořád připomínat, protože se s historií musíme sami vypořádat.“

Zajímavostí je ale i erb, který pozorovatel uvidí nad orlojem. „Jsem rád, že se podařilo orlici se znakem Marie Terezie částečně navrátit na jihozápadní nároží jako připomínka naší souvislosti s Rakouskem-Uherskem,“ popisuje Radomír Surma a dodává, že je vděčný za příležitosti, které v Olomouci má, protože jeho dílo může zároveň přispívat k edukaci.

Nejdéle podle Surmy trvá restaurace nástěnných maleb. „Třeba v Komeniu jsem strávil čtyři roky. Práce jsou na roky, nedá se to uspěchat pomocí více restaurátorů. Sám mám s sebou tým složený ze studentů restaurátorských škol,“ vysvětluje malíř a pokračuje: „Nedá se říct, co dělám nejradši, ve chvíli, kdy cokoli restauruji, je pro mě nejdůležitější konkrétní socha. Musím se oprostit od dalších věcí a myslet jen na fresku, obraz, nebo konkrétní sochu. Vysvětlujte to pak ale investorovi, že musí počkat.“

Přesouváme se do Ostružnické ulice. Tady nad optikou září ze zdi tři malby, které vypadají jako nedokončené. „Tyhle malby nejsou originály. Restaurátorský přístup byl odlišný. Malby byly hodně poškozené, osekané kladivy. S památkovým ústavem jsme se domluvili, že originály udělám transfery, ty se sundaly dolů a na speciálních panelech jsou na olomoucké radnici ve druhém patře,“ popisuje restaurátor.

Na fasádě domu tak vznikly v roce 2001 kopie, na kterých Radomír Surma pravidelně při procházkách kontroluje živost barev. Stejné barvy použil i na slunečních hodinách, a tak předpokládá, že nějakou dobu vydrží.

Sousoší má tři kopie

Mořický kostel, kam naše procházka pokračuje, ukrývá jednu památku, která je starší než Trojiční sloup na Horním náměstí. Tím je sousoší Olivetské hory. Nachází se na jižní straně kostela, ale Olomoučané je mohou v Olomouci vidět rovnou na čtyřech místech. Originál je vystavený v křížové chodbě Zdíkova paláce.

„Letos dokončuji práci, kterou jsem začal před 26 lety. Pro účely výstavy v exteriéru se udělaly tyto kopie. Dešifroval jsem a zpracoval pod mikroskopem, jak sochy vypadaly původně. Také byly sochy umístěné jinak, Ježíš se má dívat doprava a na zdi byl původně anděl, ke kterému se modlí,“ popisuje, jak původně vypadalo sousoší, které stálo na olomouckém hřbitově. Ten stál v místech dnešního kostela svatého Mořice.

Sochy ze sousoší mají olámané podstavce, což nasvědčuje tomu, že s jednotlivými kusy někdo hýbal. „Nesedí ani umístění, nyní sochy stojí na hroudě kamenů, přitom měly stát v olivovém háji, kde žádné kameny nejsou. Sochy apoštolů byly natočené zády ke Kristu,“ vysvětluje Surma a bere mě do kostela, kde se schovává další kopie sousoší. Tady je už ovšem socha Krista vyvedená v barvách.

„Podívejte se na zpracování, jak je precizní. Kristus je tady skutečně mužem ve věku 33 let, Petr je starší, má pleš, Jan má podobu extrémně mladého hocha, já jej budu vracet do věku 17 let. Jakub má pak podobu muže ve věku Krista. Významově má Jakub stejný lem pláště jako Kristus. Petr a Jan jako první, kteří byli po ženách první u hrobu, mají na sobě bílé pláště,“ popisuje sousoší restaurátor.

I olomoucký rektor dostane Surmovo zobrazení

Radomír Surma má mezi nákresy ještě jeden s tváří, kterou znám. „Budu dělat pamětní desku Josefa Jařaba,“ potvrzuje restaurátor s tím, že by měla viset na budově rektorátu Univerzity Palackého. Tam měl také první polistopadový rektor kancelář. „Je velice obtížné dělat portrét někoho, koho sice znáte, ale přece jen mu chcete dát tvář muže v aktivním věku, jak si ho ostatní pamatují. Pokud vše klapne, bude se deska odhalovat při oslavách 17. listopadu.“

Z mořického kostela je to přes cestu na ZŠ Komenium, kde Surma restauroval celý sál. Strávil tady čtyři roky. „Tady jsem dělal nejrozsáhlejší práci. Restaurátorským způsobem jsem tady spolupracoval se štukatéry, ale i elektrikáři, protože jsme potřebovali vymyslet osvětlení sálu,“ popisuje umělec.

Sál základky je unikátní i v tom, že restaurátoři museli vymyslet, jak do něj vnést světlo. „Museli jsme vymyslet, jak tady zavést elektřinu, potřebovali jsme dlouhý vrták. Lustr je původní, tady se svítilo plynem. Snažil jsem se navrhnout světla, která neoslňují a připomínají intenzitu plamene,“ vysvětluje Radomír Surma.

Naše procházka tady končí, ale Olomoučané najdou práci Radomíra Surmy i v dalších částech města, ne jen v centru. Vypadá to, že je skoro dvorním olomouckým restaurátorem, a tak mě ještě zajímá, jaký je mezi mladými lidmi zájem o restaurátorský obor. „Současní restaurátoři se rekrutují zejména ze studentek. Muži zase vidí lépe celek, ale dnes přibývá v restaurátorském odvětví žen. To není špatně, protože ženy jsou vlastně trpělivější, jsou na práci preciznější a umí lépe restaurovat detail,“ uzavírá Radomír Surma.

Reklama
Reklama

Související

  • Vánoční strom míří do Přerova. V sobotu kvůli němu omezí dopravu
    Společnost

    Vánoční strom míří do Přerova. V sobotu kvůli němu omezí dopravu

    V sobotu 21. listopadu zamíří do centra Přerova vánoční strom, který bude během adventu zdobit náměstí T. G. Masaryka. Jehličnan letos městu nabídli majitelé soukromého pozemku v Kozlovicích. Místo pokácení bez dalšího využití tak dostane ještě jednu, tentokrát slavnostní roli.

  • Hranická propast může vydat své dno. Robot se ponoří až do 1300 metrů
    Společnost

    Hranická propast může vydat své dno. Robot se ponoří až do 1300 metrů

    Vědci by mohli příští rok dosáhnout na dno Hranické propasti na Přerovsku, která je nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Před čtyřmi lety se jim s robotem podařilo dostat do hloubky 450 metrů, níže kvůli technickým omezením nemohl. Příští rok však vědci plánují spustit pod vodu robota, který se může ponořit až do hloubky 1300 metrů, řekl dnes novinářům František Kuda z Ústavu geoniky Akademie věd ČR. Dno by teoreticky mohlo být zhruba v kilometrové hloubce, protože taková je mocnost vápence v nedalekém lomu.

  • Galerie prostějovských primátorů je téměř plná. Přibyl portrét Františka Jury
    Společnost

    Galerie prostějovských primátorů je téměř plná. Přibyl portrét Františka Jury

    V obřadní síni prostějovské radnice byl slavnostně umístěn portrét bývalého primátora Františka Jury. Rozšířil tak galerii starostů a primátorů města, ve které se portréty představitelů Prostějova umisťují vždy po skončení jejich mandátu. Jedná se již o 26. obraz v této galerii.

  • První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude
    Doprava
    Společnost

    První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude

    V říjnu oznámil Dopravní podnik města Olomouce (DPMO) záměr prodat jednu ze svých tramvají typu T3. Tramvaj s evidenčním číslem 156 ve šrotu neskončí, nově bude umístěna v Uničově. Na kraji města bude součástí bistra, v těsné blízkosti vznikne také ledová plocha. Report se ptal nového majitele olomoucké tramvaje Petra Zapletala, jak ho napadlo si vyřazený vůz pořídit a jaké úpravy na něm plánuje.

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • PŘEROV
    Přerovské volejbalistky vyrazily darovat krev.  Mezi nimi byly jak zkušené dárkyně, tak i ty, které absolvovaly odběr vůbec poprvé. Více
  • ŠUMPERK
    Na ustavujícím zasedání Zastupitelstva města Šumperka byl novým starostou zvolen Martin Kuchtík (Nezávislá volba). Více
  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Také v příštím roce zachová kraj slevy pro děti, studenty a seniory ve veřejné hromadné dopravě. Oproti běžnému jízdnému zaplatí jen čtvrtinu ceny. Více
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

  • Úřad práce v Olomouci se stěhuje. Od prosince vyřídíte vše na jedné adrese
    Společnost

    Úřad práce v Olomouci se stěhuje. Od prosince vyřídíte vše na jedné adrese

    Úřad práce dokončil v Olomouci jednu z největších investic posledních let. Rekonstrukcí bývalého areálu společnosti Sigmia vzniklo nové moderní sídlo, které soustředí služby kontaktního i krajského pracoviště na jednom místě. Projekt si vyžádal investici téměř 325 milionů korun a přinese klientům komfortnější prostředí, lepší dostupnost služeb a možnost vyřídit vše na jediné adrese od 1. prosince.  

  • Kdysi problematické dědictví, dnes Stavba roku. Přerov slaví velký úspěch
    Společnost

    Kdysi problematické dědictví, dnes Stavba roku. Přerov slaví velký úspěch

    Nové sídlo přerovského magistrátu na náměstí T. G. Masaryka 16 zaznamenalo významný úspěch v celostátní soutěži Stavba roku 2026. Ocenění pro nejlepší realizace uplynulého roku byla slavnostně vyhlášena v pondělí 16. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, v hlavní kategorii získalo titul celkem 16 realizací. Přerovská radnice přitom obstála v mimořádně silné konkurenci. Do 34. ročníku soutěžní přehlídky se přihlásilo 156 staveb, z toho 150 realizací z České republiky a šest ze zahraničí.

  • Do ledové Plumlovské přehrady skočilo 130 plavců. Nejstaršímu bylo 85 let
    Společnost
    Sport

    Do ledové Plumlovské přehrady skočilo 130 plavců. Nejstaršímu bylo 85 let

    Soutěž O ledovó čapu Boba Pácla přilákala do Prostějova 130 otužilých plavců z nejrůznějších koutů republiky. Celkem se do oblíbené akce zapojilo 21 plaveckých oddílů. Nechyběli ani soutěžící z řad veřejnosti. Soutěžilo se 14. listopadu na Plumlovské přehradě.

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama