Společnost mě podceňuje. To že jsem slepá, neznamená, že nemůžu pracovat s lidmi, říká Romana Hladišová

S Romanou jsem se seznámila na akci Kavárna Potmě. Během času stráveného v kavárně mě Romana zaujala svým optimismem a přístupem ke svému hendikepu. Nebere ho totiž jako aspekt, který by ji měl omezovat. Právě naopak, hledá cestu, jak lidem přiblížit její situaci a rozšířit pracovní možnosti pro nevidomé.

Reklama
Reklama

Upřednostňujete pojem slepý nebo nevidomý? V dnešní době se totiž jedná o velmi probírané téma.

Dříve jsem neměla ráda pojem slepý, protože jsem si myslela, že je hanlivý. Přímo jsem ho nesnášela. Pak jsem s ním, ale nějak srostla. Je to označení jako každé jiné. Když je člověk nevidomý, tak je nevidomý. Když je slepý, tak je slepý. Je to totéž. Nevidomý je mi srdečně blíž, ale slepá jsem taky, takže obě varianty jsou v pořádku.

Se zrakovým postižením jste se již narodila, nebo jste ho získala až v průběhu života?

Narodila jsem se v sedmém měsíci. V 80. letech, jak začínala éra inkubátorů, se nezakrývala miminkům očička a to způsobovalo, že jim kyslík vypálil sítnice. Takže jsem vlastně pár hodin po porodu odcestovala, jak já s láskou říkám, do USA. Né (smích), do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde mě dali do inkubátoru a tam mi vlastně spálili sítnice. Osmdesátá léta byla takzvaná doba „mikrovlnkových“ dětí.

Znáte někoho, kdo si prošel podobnou situací?

Mraky. Opravdu hodně případů.

Kde momentálně pracujete?

Teď pracuji u nevidomých masérů, což je chráněná dílna. Také pracuji ještě ve dvou putovních Kavárnách Potmě, v Brně a v Olomouci.

Jaká je vaše vysněná práce?

Když jsem byla malá, chtěla jsem být doktorka, než jsem zjistila, že to nepůjde. Ale vysněných prací mám víc. U té jedné už bohužel vím, že to asi nepůjde. Chtěla jsem pracovat jako dula. Dula je doprovázející osoba u porodu, a protože já sama jsem tuhle možnost využila, když se mi narodil syn, vždycky mě ta práce zajímala. Pak mi ale došlo, že třeba některé maminky nebo rodiče nemají auto, a protože zásadně nejlépe se rodí v noci, transport by byl náročný pro obě strany. To samé platí pro návštěvu maminky po porodu. Takže tohle byla jedna z mých vysněných prací. Ale třeba když byl můj syn malý, tak jsem učila maminky vázat šátek, spolupracovala jsem s mateřským centrem a bylo to moc fajn. Tohle byla tedy alespoň trochu možnost, jak jsem se mohla v této oblasti realizovat. Druhá má vysněná práce je pracovat v nějaké kavárně, kde by třeba zatemnili pouze jednu místnůstku.

Chtěla byste tedy, aby zůstal zachovaný ten koncept toho, že si lidé mohou vyzkoušet jaké to je nevidět?

Přesně tak. Samozřejmě nechci kopírovat Světlušku, to vůbec ne. Popřípadě bych chtěla zkusit pracovat jako slepý číšník v kavárně, kde ostatní normálně vidí. Chci, aby ostatní věděli, že dokážeme normálně fungovat. Že umíme pracovat mezi lidmi. Mně by třeba bavilo pracovat i v hospodě, „flákat“ tam lidem s půllitry. Jsem docela výrazný člověk, takže si myslím, že bych tam zapadla (smích). Nebo bych chtěla pracovat se sociálně vyloučenými dětmi nebo seniory.

Už jste s nimi někdy pracovala? Máte nějaké zkušenosti?

Ano, co se týče práce s dětmi, tak jsem pracovala s romskými dětmi a moc mě to bavilo. Práce s dětmi mě naplňuje. Ať už jsou to hendikepované děti, děti s lehkým mentálním postižením nebo děti ze sociálně slabších rodin. V práci se seniory mám také praxi. Jezdím masírovat do kláštera k premonstrátkám a tam mám právě tuto klientelu. Miluji je povzbuzovat, motivovat … tito lidé potřebují obejmout, pohladit, často tam jsou sami. Mně se líbí koncept pseudovnučka.

Pseudovnučka? Můžete to trochu vysvětlit?

Určitě. Když je například babička sama a potřebuje si s někým popovídat, pomoci upéct bábovku, vyčesat pejska, tak bych tam pro ni vždy byla. Spousta těchto lidí je osamělých a naše společnost zapomíná, že tito lidé taky byli mladí, plní života, uměli milovat a byli milovaní. Ale je tady to stáří, které je posunulo jinam, na jinou dráhu a oni na té dráze potřebují toho svého průvodce. Proto se mi líbí ten koncept pseudovnučky, kdyby tu pro ně byla ta otevřená náruč, ten kontakt. To by mě možná bavilo ze všeho nejvíc. A teda hned potom kavárny.

Vy se tedy především snažíte bourat předsudky o nevidomých lidech. Že mohou pracovat, vlastně dělat cokoli, co si přejí.

Přesně tak. Já jsem člověk, který rád bourá bariéry. Ať už se týkají práce, života, vztahů. Jsem takový bourač bariér, a navíc miluji výzvy, takže asi tak.

Potkaly jsme se během akce Kavárna Potmě. Jak dlouho se jí účastníte?

No. V podstatě, já za sebe dva roky. Ale tenhle projekt znám už spousty let. A vlastně i můj bývalý muž tam pracoval asi před deseti lety. Takže to znám už skoro dvanáct let.

Do kavárny jsi se tedy dostala díky svému bývalému manželovi?

Ne. Díky vlastní iniciativě.Já mám velmi ráda práci s lidmi a v podstatě něco podobného jako Kavárna po tmě je můj sen. Teď jsem se rozhodla, že to zkusím. Obvolat kavárny a dát si s těmi šéfy schůzku. Chci, aby mě viděli naživo. Mohli se sami přesvědčit, co dokážu. Nechci s nimi komunikovat pouze pomocí emailů.

Máte už vymyšlený nějaký koncept, jak byste chtěla projekt zrealizovat?

Mám dva koncepty. Buď udělat salónek po tmě nebo obsluhovat v nějaké kavárně jako nevidomý číšník. Stačilo by mi mít nějakou cedulku, nebo někde napsáno nevidomá a obsluhovat. Třeba i za světla, ale hlavní je, aby lidé věděli, že něco umíme, protože naše společnost si to zkusí takhle po tmě a … wow, super, ale když jde o zaměstnání, tak je to problém.

Setkala jste se tedy s případy, kdy vám říkaly, že tuhle práci dělat nemůžete?

No, jéžišmarja. Dost často. Nejvtipnější jsou personalistky, které už hned od stolu soudí moje schopnosti. Já jsem vystudovaný sociální pracovník, mám magisterské studium, a když se dozvím, že nemůžu dělat osobní asistenci, protože bych jako nevidomá neuměla utřít nos. No tak, to je trošku absurdní. Nemůžu dělat s mentálně postiženými, protože bych jim neuměla pomoc. Jako jasně, chápu, že nebudu moc pracovat s autisty, kteří mají těžkou formu autismu a nemluví. Léta jsem ale pracovala s lidmi s downovým syndromem a vše bylo v pořádku. Naše společnost je naučená nevidomé lidi tolerovat. I třicet let po komunismu, ano, my vás převedeme, my si uděláme ten zářez na pažbě, že uděláme ten dobrý skutek, ale chraň vás ruka páně u nás chtít pracovat.

Jsou nějaké organizace, popřípadě firmy, které Vám tu šanci daly a upravily pro vás pracovní podmínky?

Pracovala jsem třeba v Tyflocentru, které zaměstnává nevidomé, ale to je organizace, která se na to specializuje, tudíž tu bych sem nezařadila. Firma, která mi dala v Olomouci šanci je firma OK DESIGN. Dali si tu práci, aby mi řekli, jak co funguje a já jsem pak komunikovala se zákazníky po telefonu. Dali mi tu šanci a toho si nesmírně vážím. Byla jsem tam dva a půl roku.

Máte nějakou další příhodu, co se týče odmítnutí kvůli tomu, že jste nevidomá?

Když jsem v covidové době chtěla třeba balit covid testy, tak nebyl žádný problém, dokud jsem jim neřekla, že jsem nevidomá. Pak mi odpověděli, že to nepůjde. Co kdybych někde zakopla o nějakou krabici a ublížila si. To mi připadalo směšné, protože orientace v prostoru je základ, který zvládáme i my nevidomí, sice nám to trvá o chvíli déle, ale zvládneme to. Podobná situace nastala i v případě, když jsem žádala o práci v Erotic city.

V Erotic city? Můžete mi o tom říct více informací?

Určitě. Hledali tam prodavačku. Psala jsem si se slečnou o tom, že jsem nevidomá, takovou tu svou naučenou mantru, co umím a neumím a navrhla jsem jí, že bych vlastně mohla být velmi přínosná. Lidi tam totiž chodí s ostychem, studem. Používají věty typu já jdu vybrat kamarádce, přitom všichni víme, že jdou vybrat sobě. Tak jsem navrhovala, že bych tam mohla být s těmi lidmi jako spojovací článek ke kase, u které by seděla vidící prodavačka. Když by byly regály opatřené cedulkami … kde by byl problém? Proboha, řekli by, že chtějí podat tohle a tohle a nebyl by tam žádný ostych toho, že je vidím nebo soudím. Vždyť já bych je neviděla (smích). Dostala jsem ale odpověď, že tam může být pouze jedna prodavačka a že nemůžou upravit podmínky. Takové známé odmítnutí.

Když se přesuneme na trochu obecnější téma. Které pomůcky jsou ve vašem životě nepostradatelné? Většinou totiž, když se řekne nevidomý člověk, každý si hned představí bílou hůl. Je tomu opravdu tak?

Tohle je hodně individuální. Každý by Vám mohl odpovědět něco trochu jiného. Opravdu nejdůležitější je ale samozřejmě bílá hůl. A pro mě je třeba nejdůležitější vodící pes nebo veškeré věci, které mi usnadňují práci nebo každodenní činnosti, takže například počítač s hlasovým výstupem nebo mobilní telefon se zabudovaným hlasovým výstupem.

Pro vás je tedy nejdůležitější vodící pes. Vidím, že ho máte s sebou. Je to váš první vodící pes?

Pro mě je nejdůležitější tady moje Ursa a už je to můj třetí vodící pes.

Máte dobré zkušenosti s výběrem vodících psů?

Určitě. Tady moje Ursa je ze Školy pro výcvik vodících psů Brno. Mým prvním vodícím psem byla labradorka, která se mnou dokonce i odpromovala. Jednou mě dokonce zachránila při zkoušce. Moc jsem toho zrovna neuměla a ona zachránila situaci tím, začala zvracet. Já jsem tuhle situaci znala, takže jsem jí hned dala k hlavě pytlík a zkouška mohla pokračovat. Ale když to viděl ten profesor, co mě zkoušel, tak se asi vyděsil, dal mi trojku a mohla jsem odejít. Pak jsem měla další fenku, to už ale byl Flat coated retrívr jménem Andy. A u tohohle plemene jsem zatím zůstala. Povahově mi totiž vyhovuje nejvíc.

Reklama
Reklama

Související

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • ŠUMPERK
    Letošní šumperské vánoční trhy u radnice nabídnou téměř měsíc trvající sváteční program plný hudby, dobrého jídla a lokálních tradic. Více
  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Čím je pohostit, abyste ptáčkům neuškodili? Radí Česká společnost ornitologická. Více
  • OLOMOUC
    Dnes v 18 hodin se poprvé oficiálně rozsvítí vánoční strom na Horním náměstí. Na vánočních trzích v historickém centru Olomouce bude letos 125 stánků s punčem, různými pochoutkami a řemeslnými výrobky. Více
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

  • Dvě tragické nehody během pěti hodin. Na Přerovsku a Prostějovsku zemřeli lidé
    Krimi

    Dvě tragické nehody během pěti hodin. Na Přerovsku a Prostějovsku zemřeli lidé

    V Olomouckém kraji došlo v pátek hned ke dvěma tragickým dopravním nehodám. Policsté řešili dvě takové události na Přerovsku a Prostějovsku v průběhu pěti hodin.

  • Konečně vítězná radost. Šternberské volejbalistky přehrály České Budějovice
    Sport

    Konečně vítězná radost. Šternberské volejbalistky přehrály České Budějovice

    K úspěchu ve sportu je důležité vítězství. Právě na to čekal před 8. kolem Datart volejbalové extraligy žen jak domácí TJ Sokol Šternberk, tak i hostující VK Jihostroj České Budějovice. Souboj celků na konci tabulky přinesl nejen pětisetovou bitvu, ale i bouřlivou atmosféru v hledišti. Souboj dvou nejhorších týmů soutěže nakonec vyhrál Šternberk 3:2, když rozhodující set zvládl 15:5. 

  • Slavnost vína v Olomouci potvrdila status výjimečné události podzimu
    Tipy

    Slavnost vína v Olomouci potvrdila status výjimečné události podzimu

    Olomouc se v pátek večer proměnila v hlavní město vína, skvělé gastronomie a nezapomenutelné zábavy. 11. ročník prestižní Slavnosti vína přilákal stovky návštěvníků, kteří zcela zaplnili konferenční prostory hotelu NH Collection Olomouc Congress. Hosté si vychutnali degustaci více než 200 vzorků vín z celého světa, strhující hudební vystoupení i silné emoce při vyhlašování nejlepšího vinařství večera.

  • Stavbaři razí u Němčic nad Hanou tunel. Vlaky jím projedou rychlostí 200 km/h
    Doprava

    Stavbaři razí u Němčic nad Hanou tunel. Vlaky jím projedou rychlostí 200 km/h

    Stavbaři zahájili u Němčic nad Hanou na Prostějovsku ražbu 744 metrů dlouhého železničního tunelu, který je součástí modernizace trati z Přerova do Brna v úseku mezi Nezamyslicemi a Kojetínem. Dvoukolejný tunel pod kopcem Kozlov by měl být uveden do provozu ve druhé polovině roku 2029 a vlaky jím budou moci projíždět rychlostí až 200 kilometrů za hodinu. Novinářům to dnes v Němčicích nad Hanou řekli zástupci Správy železnic, která postupně modernizuje trať z Přerova do Brna.

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

  • Olomouc mezi univerzitní špičkou. UP skončila 22. ze 155 škol
    Společnost

    Olomouc mezi univerzitní špičkou. UP skončila 22. ze 155 škol

    Univerzita Palackého v Olomouci obsadila 22. místo v premiérovém žebříčku THE Central & Eastern Europe Spotlight 2026. Organizace Times Higher Education v něm porovnávala 155 vysokých škol z dvanácti zemí střední a východní Evropy. Certifikát za umístění převzal prorektor UP pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek na galavečeru v Krakově. Nejvíce bodů získala univerzita za mezinárodní působení a kvalitu výzkumu.

  • Magistrát se změní od základů. Přerov počítá s investicí až 80 milionů
    Společnost

    Magistrát se změní od základů. Přerov počítá s investicí až 80 milionů

    Administrativní budova přerovského magistrátu v Blahoslavově ulici by měla v příštích letech projít rozsáhlou rekonstrukcí. Obnovou projde prakticky celý objekt, vznikne bezbariérový přístup, nové kanceláře a zasedací místnost, opravena bude střecha a kompletně se vymění také technické rozvody. Odhadovaná výše investice se pohybuje mezi 60 a 80 miliony korun bez DPH. Záměr zadat veřejnou zakázku projednali v listopadu radní a následně o něm bude rozhodovat zastupitelstvo.

  • První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude
    Doprava
    Společnost

    První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude

    V říjnu oznámil Dopravní podnik města Olomouce (DPMO) záměr prodat jednu ze svých tramvají typu T3. Tramvaj s evidenčním číslem 156 ve šrotu neskončí, nově bude umístěna v Uničově. Na kraji města bude součástí bistra, v těsné blízkosti vznikne také ledová plocha. Report se ptal nového majitele olomoucké tramvaje Petra Zapletala, jak ho napadlo si vyřazený vůz pořídit a jaké úpravy na něm plánuje.

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama