Reportáž: Od rehabilitací po canisterapii. Nahlédli jsme do prostějovského ADP-SANCO
Rodinná společnost ADP-SANCO v Prostějově funguje už od roku 1993. Její zakladatelkou byla Květoslava Šťastná, nyní je ředitelkou její dcera Karolína Tucker Šťastný. Toto nestátní zdravotnické zařízení poskytuje vysoce kvalitní a odbornou péči v klidném a bezpečném prostředí. S Olomouckým Reportem jsem se vydala na Den otevřených dveří, který ADP-SANCO připravilo ve čtvrtek 1. října.
Příjemná atmosféra na mě i další návštěvníky dýchla už od vchodu do areálu. Hned u vstupu se mě ujala usměvavá sanitářka Veronika, která mi ukázala všechny prostory a popsala, jak zdravotnické zařízení funguje. „Na spodním oddělení se většinou staráme o pacienty, kteří ztratili mobilitu. Je to krátké patro a je tu lepší dostupnost. Těmto pacientům poskytujeme veškerou ošetřovatelskou péči od polohování přes dokrmování, až po umytí a hygienu.“
Pacienti jsou na pokojích po dvojicích, zvlášť jsou ženy i muži. Podívaly jsme se také do centrální koupelny, která je na patře jediná. V ní se nachází věci jako zvedák, vana, WC křeslo i další nezbytné pomůcky pro péči o imobilní pacienty. „V oddělení B je koupelen více. Pacienti jsou tam soběstační, takže koupelny můžou využívat sami. Bez problému zvládnou ranní i večerní hygienu,“ popsala Veronika Poláchová.
V zařízení naleznete pacienty s vážným onemocněním i v rekonvalescenci po operacích. Doba pobytu je individuální, vždy záleží na lékařce i sociální pracovnici. Pobyt si každý pacient hradí sám. „Jsme v podstatě taková rodinná přestupní stanice. Lidé k nám přichází z nemocnic a odchází domů nebo do domovů pro seniory. Dbáme na rehabilitace, pravidelně k nám dochází specializovaný pracovník i rehabilitační sestra, která u nás je od pondělí do pátku a v rámci služeb, které poskytujeme, s pacienty cvičí.“
Po domluvě s rodinou může ADP-SANCO nabídnout také péči fyzioterapeuta. „Pacienti u nás oceňují také canisterapii, využít ji mohou i ti imobilní. Pejsek jim leží v lůžku a jsou spokojení. Přestože naši domácí péči poskytujeme pacientům všech věkových kategorií, velká část jsou pacienti staršího věku, kteří byli zvyklí doma mít zvířata.“ Klienti se můžou zúčastnit také muzikoterapie. Sanitářky i zdravotní sestry se snaží rozvíjet je i pomocí deskových her, jako je například Člověče, nezlob se.
Nahlédly jsme společně také do venkovního atria, kde můžou s pacienty posedět rodinní příslušníci i další návštěvy. „Návštěvní hodiny máme od osmi do šesti hodin každý den. Nejsme ale klasické nemocniční zařízení, takže pokud se stane, že chce rodina přijet později, samozřejmě může. V atriu najdete kromě laviček a příjemného posezení také altánek nebo malý rybníček. „Pravidelně tady organizujeme dechová cvičení, které vede sama paní doktorka, a to každé ráno,“ doplnila sanitářka.
V zařízení se zdravotníci starají celkem o 54 pacientů. Chodby všech oddělení zdobí nádherné obrazy i fotografie a květiny, které k rodinné atmosféře přispívají. „Horní patro je možné projít kolem dokola. Máme tu dvoulůžkové pokoje i apartmány. Každé dva pokoje mají společné sociální zázemí – toaletu, zrcadlo, sprchu i umyvadlo.“
Pomoci se kromě pacientů dostane i jejich rodinám. „Snažíme se, aby i rodinní příslušníci měli zázemí, aby se u nás cítili dobře, snažíme se vyslyšet všechna přání a uspokojit všechny potřeby, které naši pacienti mají. S rodinou hodně komunikujeme a i to někdy může pomoct.“ Do zařízení dochází také kadeřnice, a to každý měsíc od září do června. „Kromě kadeřnice pořádáme taky beauty dny, aby se u nás dámy cítily jako dámy. To je lakování nehtů, masáže a tak dále.“
Zavítaly jsme i do společné jídelny, kde probíhá také aktivizace ve formě keramiky i dalších činností, kde klienti zapojují ruce a cvičí tak motoriku. Otevřenými dveřmi jsme nakoukly do místnosti s červeným světlem, jehož záření uvolňuje tkáně a pomáhá při kožních onemocněních. V obýváku mi při příležitosti akce sestřička změřila krevní tlak i hladinu cukru v krvi. Obvykle tam ale probíhají společná setkání s hrami, skládačkami a podobně. „Tady si s pacienty zpíváme, čteme s nimi, slaví se tu narozeniny… Dokonce se tu slaví i výročí svatby nebo jiné významné události.“
Důležití tady nejsou jen pacienti a jejich rodiny, ale také všichni zdravotníci a další zaměstnanci. „Míváme tu i různá školení, která nám pomáhají s nejrůznějšími překážkami. Naposledy to bylo školení, které se týkalo syndromu vyhoření a jak se mu vyhnout,“ zakončila Veronika Poláchová. Na konec prohlídky jsme zavítaly i na samotnou canisterapii, kde se s námi rozloučil i zdravotnický bernardýn.
