(RE)PORTÁL: Zápasníka Frištenského chtělo gestapo poslat do Mauthausenu

Narodil se v Kamhajku, osadě náležející ke Křechoři u Kolína, jako prvorozený syn Aloise Frištenského a jeho ženy Kateřiny. Odtud odešel ve čtrnácti letech do Kolína učit se kovářem. Těžce si však popálil ruku, takže se téměř tři měsíce léčil a pak odešel do učení k řezníkovi. Po vyučení pracoval v Kouřimi, v roce 1898 se rozhodl odejít na zkušenou do Vídně, nakonec ovšem nastoupil v Brně.

První zápasy viděl v patnácti letech v cirkusu v Kolíně, v osmnácti zhlédl v Bečvárech vystoupení amerického zápasníka Jamese Delawara. Už tehdy Frištenského zápas lákal. V moravské metropoli se stal členem Sokola, kde udivoval svými siláckými výkony. Sokolové mu proto navrhli, aby se zapsal do atletického klubu Hellas, který se věnoval řadě sportů, ale především zdvihání břemen a řeckořímskému zápasu. V červenci 1899 se zúčastnil své první zápasnické soutěže při příležitosti Živnostenské výstavy ve Vyškově. V říjnu 1900 uspořádal klub AC Sparta Praha mezinárodní závody v lehké i těžké atletice. Frištenský vyhrál soutěž ve zvedání činek, v zápase i v hodu diskem. V roce 1902 zvítězil v Praze v soutěži o mistra zemí Koruny české a spřátelil se s Jiřím Lurichem, jedním z nejlepších světových zápasníků.

Zápasil v Rusku, Finsku i v Jižní Americe

Začátkem roku 1904 dostal pozvání od Jiřího Luricha k pobytu v Rusku. Zápasil v Helsinkách a v Petrohradě, byl úspěšný a dostával nabídky, aby v Rusku setrval. Po návratu z Ruska zápasil po celé Evropě. V roce 1905 zápasil v Olomouci, kde se v městském parku (dnešních Smetanových sadech) poprvé setkal s Miroslavou Ellederovou. O rok později zápasil Frištenský v Litovli a jeho vystoupení v cirkusu Kellner sledovala se svou matkou i Miroslava, který mu druhý den poslala kytici. Frištenský tehdy pár řádky poděkoval, ale za dva roky se dcera litovelského sládka stala v kostele sv. Jindřicha jeho manželkou.

V roce 1911 byl František pozván do Jižní Ameriky, tři měsíce strávil v Buenos Aires a šest týdnů v Rio de Janeiru. V září 1913 odjel na turné do Severní Ameriky, kde se zúčastnil velkých turnajů v New Yorku, Baltimoru, Chicagu, zajížděli do Kanady. Bilance amerického pobytu, který trval až do května 1914, byla skvělá: 59 vítězství a pouze jedna porážka. Po vypuknutí první světové války narukoval do Mladé Boleslavy, ovšem s pomocí svých sympatizantů se na frontě neocitl.

Po válce se řeckořímský zápas vracel ke své předválečné slávě. Zní to neuvěřitelně, ale například v pražské Lucerně se zápasilo třeba celý měsíc každý večer a bylo vždy vyprodáno, tehdy přihlíželo čtyři a půl tisíce diváků. V roce 1921 se v Praze stal mistrem Československá, v roce 1926 Frištenský zvítězil v turnaji o Mnichovský zlatý pohár, v roce 1928 v Poháru slovanských národů v Praze a ve skvěle obsazeném turnaji v Bukurešti. Na konci roku 1928 byl ve Vídni uspořádán turnaj k oslavě 25 let zápasnické kariéry mistra světa Josefa Steinbacha, v jehož závěru zvítězil Frištenksý nad jubilantem po 56 minutách boje.

Evropský mistrovství profesionálů se konalo na jaře 1929 v Praze. Frištenský, který se podílel i na organizaci soutěže, zvítězil, když z osmnácti zápasů nebyl ani jednou poražen. A to mu bylo padesát let. Posledním velkým úspěchem Frištenského na mezinárodní scéně bylo 2. místo v soutěži o Zlatý Pohár slovanských zápasníků v dubnu 1931. Soutěž se konala ve Velkém sále pražské Lucerny, zápasy vidělo celkem 30 tisíc diváků.

V roce 1926 si s bratrem Františkem propachtoval zbytkový statek v Lužici u Šternberka. Bratři podporovali české národní hnutí, mj. finančně přispěli na vybudování Národního domu v Babicích. Po „Mnichovu“ však Frištenští o statek přišli.  

Evropský mistrovství profesionálů se konalo na jaře 1929 v Praze. Frištenský, který se podílel i na organizaci soutěže, zvítězil, když z osmnácti zápasů nebyl ani jednou poražen. A to mu bylo padesát let. Posledním velkým úspěchem Frištenského na mezinárodní scéně bylo 2. místo v soutěži o Zlatý Pohár slovanských zápasníků v dubnu 1931. Soutěž se konala ve Velkém sále pražské Lucerny, zápasy vidělo celkem 30 tisíc diváků.

Gestapo ho chtělo poslat do koncentračního tábora

V roce 1926 si s bratrem Františkem propachtoval zbytkový statek v Lužici u Šternberka. Bratři podporovali české národní hnutí, mj. finančně přispěli na vybudování Národního domu v Babicích. Po „Mnichovu“ však Frištenští o statek přišli.  

V roce 1926 si s bratrem Františkem propachtoval zbytkový statek v Lužici u Šternberka. Bratři podporovali české národní hnutí, mj. finančně přispěli na vybudování Národního domu v Babicích. Po „Mnichovu“ však Frištenští o statek přišli. Za války Frištenský pomáhal pronásledovaným rodinám a obětem války. Od února 1944 byl vězněn na Pankráci, v Olomouci, Brně a ve Vratislavi. U soudu byl osvobozen, ale olomoucké gestapo ho zatklo a chtělo transportovat do Mauthausenu. Díky úplatku byl v listopadu 1944 propuštěn.

Statek v Lužici, do něhož vkládal všechny své zápasnické příjmy, nalezl po válce vydrancovaný. Protože vyplácení válečných škod se protahovalo, zadlužil se, aby na něm opět bylo možné hospodařit, po únoru 1948 ovšem o statek přišel. V roce 1956 mu byl udělen titul „zasloužený mistr sportu,“ ale již 6. dubna 1957 v Litovli zemřel.  

Redakce Olomouckého Reportu děkuje Vlastivědnému muzeu v Olomouci za možnost zveřejnění původních textů.