Dvě žirafy z Olomouce vyrazily do Atén. Cesta trvala 40 hodin
To, že se u žirafích samců velmi často řeší Nerudovská otázka „Kam s ním?“, je u žiraf zvyklostí, neboť stádo žiraf se samicemi může čítat vždy jen jediného pohlavně dospělého samce. Jejich jiný počet by mezi nimi totiž vyvolal značné nepokoje související s boji o samice.
V případě většího počtu samců lze založit jejich samostatnou skupinu. A právě do ní olomoucká zahrada vyslala dva žirafí „kluky“, kteří se narodili v roce 2024. Nejvyšším suchozemským savcům planety zamávali ošetřovatelé na cestu až do Athén, konkrétně do Attica Zoological Park.
„Transportujeme většinou jednoho jedince, v tomto případě jsme však svědkem nevšední události, kdy se jedním přívěsem vypravili hned dva. Jejich převoz (trvající cca 40 hodin s nutnými přestávkami pro řidiče) zajišťovala renomovaná společnost s bohatými zkušenostmi. Zvířata měla po celou dobu k dispozici vodu a v případě potřeby i okus. Dojela v naprostém pořádku a nyní se již seznamují s novým prostředím. Budou součástí expoziční samčí skupiny tamního safari,“ uvádí zooložka Ing. Eliška Veselá.
Olomoucká zoo chová žirafy od roku 1976 a dosud zde přišlo na svět celkem 75 mláďat.
Žirafa, coby nejvyšší suchozemský savec planety, nemá díky své výšce potravní konkurenci. Její domovinou jsou africké savany, otevřené pláně s řídkým stromovím. Největší zaznamenaná váha samce byla téměř 2 tuny, a výška 5,87 m. V přírodě žijí žirafy v samičích skupinách, dospělí samci jsou spíše samotáři a samice vyhledají jen v době jejich říje.
Jazyk žirafy dosahuje téměř 40 cm a žirafy ho používají při získávání potravy. Omotávají ho kolem větviček a s jeho pomocí strhávají listí a koncové výhonky. Osrstěné pysky a husté sliny chrání ústní dutinu i před velmi oblíbenými, ale pichlavými akáciemi.
Potrava v olomoucké zoo se skládá z vojtěškového sena nebo zelené vojtěšky, senáže, a okusu, dostávají také granule s vysokým obsahem proteinů, nakrouhanou mrkev, citróny a čerstvou cibuli, velmi výživnou kaši, kopřivy. Žirafa příliš často nepije, jelikož při pití musí zaujmout složitou pozici, kdy je nezbytně nutné, aby do široka roztáhla končetiny od sebe, tím se však stává snadnější kořistí.
