Dobře se mi hraje v Ponorce, protože je to taková kultovní hospoda, říká písničkář Záviš

Znojemského písničkáře, básníka a spisovatele Milana Smrčku zná české publikum spíše pod uměleckým jménem Záviš. Ve svých textech se Záviš věnuje tématům, která jsou lidem vlastní a patří do jejich života: sexualita, alkohol, sprostá slova a humor, i proto si tento písničkář vysloužil přezdívku kníže českého pornofolku.

Kde se ti dobře hraje?

Dobře se mi hraje v Ponorce, protože je to taková kultovní hospoda. Taková klasická, tam jsem jezdil už za komunistů. Tam to existuje strašně dlouho.

Je důležité, jakou má hospoda atmosféru?

Já mám rád starý hospody a kluby. Takové ty moderní míň, ale kam tě pozvou, tam hraješ. Já jsem takový konzervativní, mám rád starý hospůdky a klubíky. Ono je to v podstatě jedno, kde jsou lidi, tam je to vždycky dobrý, ale tam se cítím víc doma.

Je pro tebe pódium domov?  

Na pódiu se cítím skoro všude stejně, pódium jako pódium. Ono už to je pak jedno, hlavní je atmosféra, prostředí. Ale když přijdou lidi, tak je to v podstatě jedno.

Co tě táhne na pódium? Jaká je ta motivace tam jít?

No, je to moje práce. Je to moje zaměstnání, moje živobytí.

Dovedeš si představit, že by ses živil něčím jiným?

Ne, já nic jinýho neumím. Jezdím hrát už hrozně dlouho, živí mě to čtvrt století. Nedokážu si bez toho život představit.

Písničky píšeš pro pobavení. Je to pro pobavení sebe anebo druhých?

To je vzájemný, nejprve pobavím sám sebe a když se tomu zasměju, tak to pustím do éteru. Něco se povede, něco ne. Tak to má asi každý. Já jsem takovej, že pořád něco píšu. Teď momentálně píšu povídky. Chystám povídkovou knížku nebo básničky a písničky. Těžko říct, co mě baví víc. To je tak nastejno.

Čím je pro tebe v životě smích a humor?

Vším. Já vlastně nemám žádný koníčky, mě vlastně ani nic jinýho nebaví. Když se tím člověk živí, tak je to takové jediné plus. Děláš, co tě baví, a hlavně, že to baví lidi, že to má odezvu.

Bavilo by to člověka i bez té odezvy?

Ne. Asi ne. Kdyby to nemělo odezvu, tak by to pro mě nemělo smysl. Pro mě samotnýho možná jo, ale psát jenom do šuplíku by nemělo význam.

Připadáš mi jako introvertní člověk. Cítíš se na podiu dobře?

Jo, dobře. Dokonce se na to někdy i těším. Člověka to vytrhne z nudy, že máš nějakou činnost. To je důležitý, cíl. Já si vždycky nastavuju cíle. Teď udělám cédéčko, letos třeba, nebo vydám knížku.

Dalo by se říct, že muzika je tvůj motor?

Vůbec ta tužka je motor, celkově.

Jak k tobě přichází nápady?

Dá se říct, že já všechno píšu na jeden zátah. Moc dlouho mi to netrvá, třeba text mám hotový do hodiny, básničky a povídečky, to je jedno za druhým. Já v podstatě píšu každý den něco, jsem takový grafoman. Někdy mám pauzu, ale někdy za den napíšu šest krátkých povídek. Někdy zase týden nic, nedá se to naplánovat. Nic a nikdo mě nehoní, dělám si to podle sebe.

Dovedeš si představit, že bys psal na zakázku?

To si nedovedu představit. Občas mě někdo požádá, ale to jsou spíše kamarádi, jestli bych jim neudělal nějaký text. To jsem schopný udělat, ale že bych podepsal s někým smlouvu, to ne. Člověk je tlačený, že něco musí splnit do určité doby. To už není tak svobodný.

Daly by se písničky psát bez té svobody?

To se píšou právě líp, protože to vlastně dělat nemusíš, když tě nic netlačí. Děláš si to tak, jak si to děláš. Proto nemám smlouvy a nikdy jsem ani neměl. To bych asi ani nedokázal. Já vždycky půjdu do studia, tam za dvě hodiny natočím cédéčko a pokud tam chci muzikanty, tak ti to pak dotáčejí. 

Je něco, co bys do písničky nenapsal? Má Záviš nějakou hranici?

Rozhodně bych nepsal lyrický a zamilovaný písničky. To mi vůbec nesedí, ani mě to nebaví a připadá mi to stupidní. Je to každého volba, co si vybere. To, co dělám já, není taková komerční záležitost, nepouští mě v rádiu, je to určené pro jiný okruh lidí.

Lidi v mém okolí mají rádi tvoje balady.

Jo, ale ty já v těch klubech moc nehraju, protože lidi se chtějí zasmát. V těch rockových klubech je vlastně ani nehrávám.

A nemrzí tě to?

Trochu mě to mrzí, ale musíš prostě dělat to, co chtějí lidi, když si zaplatí vstupné. Chtějí slyšet to, co si zaplatili. Obyčejně v těch klubech nemá každý nastražený uši, je tam třeba šum a bordel. Musíš tam hrát takové písničky, aby s tou atmosférou souzněly. Když mě pozvou někam, kde je méně lidí, tak je hraju, ale to se stává málokdy. Mám asi čtyřicet až padesát písniček a ty hraju pořád dokola, sem tam přidám nějakou novou.

V jednom rozhovoru jsi říkal, že jsi věčný tulák. Co je cílem toho toulání?

Vzhledem k tomu, že když je normální situace, tak hraju co druhý den a jsem rád, že si chvíli odpočinu. Mám zhruba patnáct koncertů za měsíc, a to jsi pořád někde na trati. Když jsem nehrál, tak jsem se rád toulal. Toulám se dodnes, ale moje toulačky teď jsou za jistým účelem, za účelem koncertu. Dřív jsem jezdil po celé republice za přáteli. Mám tulácký boty na zápraží, které se tam chvějou a jsou netrpělivý.

Když jsou netrpělivé boty, jsi netrpělivý i ty?

No, teď je to těžký. Při lockdownu mi bylo úzko, to jsem jezdil po kámoších, jen tak na návštěvu, abych to vůbec přežil. Furt být doma je hrozný. Teď je taky hodně věcí zrušených, jak se zavíralo v deset večer, tak nemělo smysl koncerty dělat. Teprve v devět nebo deset hodin to začíná žít. Hodně koncertů mi přeložili třeba na únor.

Kdo jsou tvoji posluchači?

To jsou lidi tak do třiceti let, hlavně od patnácti. Je to dobrý, protože to publikum s tebou zestárne, to má málokdo.

Vlévá mladé publikum krev do žil?

Jistě. Smějí se a mají radost ze života. Já píšu tak, jak to cítím, neberu si žádný servítky.

Vybavuje se mi písnička Starý kokot. To je o tobě?

Jo.

A cítíš se tak?

To je všechno taková nadsázka. Tohle jsem napsal ve třiceti, takže ta písnička je stará pětatřicet let.

Cítíš se starý teď?

Ani ne. Pokud je člověk aspoň trošku zdravý, tak je to dobrý.

Související

  • Přerov a Čekyně v roce 1938 ožívají v novém románu Lenky Chalupové
    Kultura

    Přerov a Čekyně v roce 1938 ožívají v novém románu Lenky Chalupové

    Do předválečného Přerova a jeho místní části Čekyně přenese čtenáře nový román přerovské spisovatelky Lenky Chalupové s názvem Když se trhá nebe. Děj je zasazen do období let 1937 až 1938, hlavními motivy jsou rodinné vztahy, náboženské tradice a předválečné společenské napětí. Autorka znovu využila dobových reálií, součástí příběhu je například zobrazení někdejší dětské ozdravovny Charlotty Masarykové pro neduživé děti v Čekyni. Chalupová, která je držitelkou Ceny Olomouckého kraje za literaturu, má na kontě 13 knih, o zfilmování některých předchozích titulů projevila zájem americká filmová agentura.

  • Jsem zkrátka hráč, říká končící ředitel KIS Jaroslav Macíček
    Kultura
    Rozhovory

    Jsem zkrátka hráč, říká končící ředitel KIS Jaroslav Macíček

    Ředitel přerovské příspěvkové společnosti Kulturní a informační služby po 13 letech končí. Jaroslav Macíček který stál za zrodem festivalu Velká Morava Fest a organizačně se podílel na pozdvihnutí kultury ve městě, nyní odchází do důchodu. V rozhovoru pro Report jsme se ptali na přerovskou kulturu, na co rád vzpomíná a jaké má plány do budoucna.

  • V Michalově má vyrůst amfiteátr pro 600 lidí. Město zveřejnilo vizualizace
    Kultura

    V Michalově má vyrůst amfiteátr pro 600 lidí. Město zveřejnilo vizualizace

    V přerovském Michalově by mohl vzniknout v následujících letech amfiteátr. Ten by mohl pro místní sloužit jako letní kino, pódium při koncertu nebo jeviště pro folklórní festival. Magistrát města Přerova nyní zveřejnil vizualizace, jak by amfiteátr mohl vypadat.

  • Poslední možnost vidět výstavu? Barokní tisky uvidí návštěvníci jen do neděle
    Kultura

    Poslední možnost vidět výstavu? Barokní tisky uvidí návštěvníci jen do neděle

    Už jen do neděle 6. července mají návštěvníci Arcidiecézního muzea v Olomouci možnost zhlédnout výstavu Kristova cesta na Golgotu ulicemi Jeruzaléma, která vrcholí prezentací výjimečného barokního tisku ze sbírek olomouckého arcibiskupství.

Rychlovky

  • PŘEROVSKO
    Dnes začíná v Hranicích plánovaná uzavírka Fuskovy promenády, a to kvůli odbornému arboristickému ošetření stromů na Fuskově promenádě a Dvořákově stromořadí. Více.
  • OLOMOUCKO
    Olomoucký rodák Pavel Bittner má za sebou další úspěšnou etapu na letošní cyklistické Tour de France. Český jezdec stáje Picnic PostNL vylepšil svoje výsledkové maximum. Podrobnosti.
  • OLOMOUC
    Celkem 19 druhů rostlin dosud nezaznamenaných v České republice objevila při průzkumu širšího centra Olomouce studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Věra Kafková. Ulice města systematicky mapovala dva roky. Více. 

Nejnovější

Doporučujeme

Nejčtenější

  • Olomouc čeká pouliční festival Olomouc (o)žije, přivítá až stovku hudebníků
    Kultura

    Olomouc čeká pouliční festival Olomouc (o)žije, přivítá až stovku hudebníků

    Olomouc čeká jeden z největších pouličních festivalů Olomouc (o)žije. Ulice města obsadí stovka hudebníků, letošní třetí ročník doplní i komunitní snídaně či výstava olomouckých fotografů. Akce se uskuteční v sobotu 24. června, řekl dnes pořadatel festivalu Štěpán Havran. Hudebníci budou hrát a zpívat zdarma v centru města na náměstích, před kavárnami, bary a restauracemi, jejich vystoupení mohou kolemjdoucí podpořit příspěvkem do kasiček. Festival přilákal v předchozích dvou ročnících do města až několik tisíc návštěvníků.

  • DATAREPORT: Kulturní mapu kraje proměnila pandemie i filmaři. Jak se vrací návštěvníci?
    Kultura

    DATAREPORT: Kulturní mapu kraje proměnila pandemie i filmaři. Jak se vrací návštěvníci?

    Návštěvnost kulturních institucí v Olomouckém kraji za posledních pět let odhaluje, jak se proměnilo chování návštěvníků v reakci na pandemii, digitalizaci i společenské změny. Zatímco některé oblasti zaznamenaly pozvolný návrat k předcovidovým číslům, jiné instituce hledají nové cesty, jak zaujmout publikum. Dlouhodobá data ukazují nejen trendy, ale i výzvy, kterým regionální kultura čelí. V rubrice DataReport se návštěvností kulturních památek v kraji zabývala redakce Reportu.

  • Sloup Nejsvětější Trojice je už rok schovaný pod plachtami. Jak pokročila jeho rekonstrukce?
    Kultura

    Sloup Nejsvětější Trojice je už rok schovaný pod plachtami. Jak pokročila jeho rekonstrukce?

    Před rokem odstartovala rozsáhlá rekonstrukce olomouckého barokního klenotu, sloupu Nejsvětější Trojice. Naplánovaná je na 990 dní, a tak centrum Horního náměstí téměř na tři roky obsadilo vysoké lešení, za nímž se pod bílou plachtou památka schovává. Protože ale není vidět, nikdo neví, jak opravy pokračují. Sami restaurátoři navíc po začátku prací přiznávali různé komplikace, které by mohly rekonstrukci protáhnout. Report zjišťoval, jak to tedy s opravami vypadá.

Seriály