Umělkyně popsala podlahu kostela. Za Modlitbami na náměstí Republiky

Postní doba, která včera začala Popeleční středou, vyzývá k zamyšlení nejen věřící. Stejně tak vyzývají i kresby, které od středy najdou návštěvníci na podlaze kostela Panny Marie Sněžné. Umělecká intervence s názvem Modlitby od Olomoučanky Dagmar Havlíčkové je už pátou v pořadí.

Obrazy leží v zadní části kostela mezi lavicemi. „Jedná se o skripturální malbu Dagmar Havlíčkové, která píše pod sebe texty a různě překrývá písmo, tak vznikají abstraktní kresby,“ vysvětlil pro Olomoucký Report kněz Jan Regner, který v akademické farnosti působí. „Když se návštěvník podívá zblízka, uvidí texty modlitby, tak autorka zároveň nazvala dílo. Jde o 7 velkých kartonů, spojených z menších kartonů. Pokrývá to přibližně 12 metrů, na šířku má asi 1,5 metru. Dílo lemují tmavé rámy, které ladí s barvou lavic,“ popsal Regner.

Při pozorné prohlídce návštěvníci uvidí texty jedné modlitby ve třech jazycích. „Jsou to modlitby, které jsem psala v několika jazycích – v církevní slovanštině, řečtině a češtině. Když se dařilo, jednu A4 jsem napsala za den, dnes už v takové formě nejsem,“ řekla umělkyně Dagmar Havlíčková při vernisáži, která proběhla na Popeleční středu. Podle Jana Regnera vytvoření jednoho obrazu trvalo čtyři měsíce. Instalace sestává ze sedmi obrazů po 20 papírech velikosti A4.

Je to Ježíšova modlitba, neboli Modlitba srdce, kterou jsem začala psát, protože mi mluvila z duše. Celý text zní Pane Ježíši Kriste, synu Boží, smiluj se nade mnou hříšnou,“ uvedla Havlíčková, která nyní působí jako kustodka Muzea umění v Olomouci. Autorka používala hlavně modrou a červenou barvu, které se používají nejčastěji při malbě ikon ve východních církvích.

Přišlo nám to příhodné, protože jednou z forem, jak prožít postní dobu, je právě modlitba. Zdálo se nám vhodné to tímto způsobem využít a propojit. Nechtěli jsme jít cestou zakrývání, ale spíš nechat modlitbu mezi námi, aby se k ní kdokoli mohl připojit. Zároveň ji člověk míjí a zároveň se k ní může připojit,“ vysvětlil Regner důvod, proč vybrali letos právě toto dílo.

Dílem se mohou návštěvníci kochat až do posledního týdne před Velikonocemi. Nejedná se o první uměleckou instalaci v kostele Panny Marie Sněžné. Během posledních pěti let se návštěvníci kostela v centru Olomouce mohli kochat pěti postními výstavami. V loňském roce pokryly podlahu Sněženky skleněné pláty v rámci umělecké intervence s názvem Znejistění.

Související

Rychlovky

  • OLOMOUC, TOKIO
    Už příští týden začíná World Baseball Cup. Soupiska je složena z hráčů hrajících za různé kluby v české extralize. Mezi nimi je i olomoucký baseballista a profesionální hasič Martin Schneider. Více.
  • OLOMOUC
    Parkovací systém už má jasnější obrysy svého rozšíření. Radní města v úterý odsouhlasili zadání veřejné zakázky na centrální informační systém pro parkovací politiku. Díky němu pak bude možné zavést parkovací zóny C a D, ty se týkají řidičů v Hodolanech, na Neředíně nebo na Nových Sadech. Více.
  • OLOMOUC
    Olomoucká Terezská brána má před sebou sanační práce. Mají trvat rok a půl a částečně omezí dopravu. Více.

Nejnovější

Doporučujeme

Nejčtenější

  • Přehled plesů 2026: Kde si zatančíte?
    Kultura
    Společnost

    Přehled plesů 2026: Kde si zatančíte?

    Leží vám v šatníku šaty, které jste ještě neměli příležitost ukázat veřejnosti? Přinášíme vám přehled plesů, kde budete mít možnost je předvést.

  • KOMENTÁŘ: Kdo zaplatí kulturu? Renomované instituce bojují o peníze
    Kultura

    KOMENTÁŘ: Kdo zaplatí kulturu? Renomované instituce bojují o peníze

    Film Il Boemo získal českého lva. Mně se zdál průměrný, ale jistě na něj jsou i jiné názory, jak už to u umění bývá. Připomněl mi, že nyní probíhá diskuze o financování velkých kulturních institucí v Olomouci. Moravského divadla a Moravské filharmonie, které k městu dlouhá desetiletí patří a dosud přes napjaté rozpočty neměly existenční problémy.

  • FOTOREPORT: Dvě budovy na dvou stranách Olomouce, a přece patří k sobě
    Kultura
    FotoReport

    FOTOREPORT: Dvě budovy na dvou stranách Olomouce, a přece patří k sobě

    Na konci devatenáctého století byla populární průmyslová neboli industriální architektura. Dodnes zachovanými ukázkami právě tohoto období, přesněji z let 1898-1900, jsou dvě budovy na dvou opačných stranách centra Olomouce. Ty jsou sice postavěny v stejném stylu, ale za jejich návrhy stojí různí architekti. Jedná se o bývalou budovu tržnice a o Senimo, dnes obchodní dům, kdysi však aukční halu, primárně určenou na obchod s dobytkem. Dá se tedy říct, že oba objekty kdysi plnily téměř ten samý účel. Dnes už jsou díky svému věku a unikátnímu vzhledu kulturními památkami. Senimo je teď sice v rekonstrukci, ale prohlédnout si jej můžete ve fotogalerii.

Seriály