Plechové garáže a památník ženám. Výstava poukazuje na hodnoty městského prostoru
Veřejné prostranství v Olomouci obohatila dvě díla od slovenské umělkyně Ilony Németh. V rámci přehlídky Trienále SEFO 2024 poukážou na roli monumentů v dnešním veřejném prostoru. Díla jsou k vidění na Horním náměstí a náměstí Národních hrdinů.
„Na Horním náměstí můžete vidět instalaci Handiwork, v podobě dvou kovových garáží, které zpochybňují tradiční představu o podobě současného umění a upozorňují na vnímání kvalit a hodnot městského prostoru, kde je často akceptována právě amatérská produkce. Ilona Németh jimi testuje veřejný prostor města a názor na něj,“ říká kurátorka přehlídky Martina Mertová.
Původně měly garáže stát na Náměstí republiky. „Poukázala by zde na problematické současné využití náměstí, které je cenným urbánním prostorem s jednou ze šesti barokních kašen, ale slouží jako parkoviště. Garáž jako sochařský objekt ironicky tematizuje zdravý trend vymisťování parkovacích stání z cenných lokalit městské památkové rezervace,“ doplnila Mertová.
Ovlivnil nás příběh místních žen
Druhým místem, kde Ilona Németh vystavuje své dílo, je náměstí Národních hrdinů a nese název Pamätník ženám, ktoré varili soľ. Jde o torzo monumentu určeného pro chorvatskou Crikvenici. Tamní, stejně jako tuzemskou, silnou tradici mužských památníků Németh doplňuje svým dílem, který věnuje ženským hrdinkám.
Myšlenka monumentu je založená na výzkumu historie místa a zkušenostech místních. "Ovlivnil nás příběh místních žen, které vařily sůl během druhé světové války. Vařily sůl z mořské vody, aby pomohly přežít svým rodinám v době, kdy muži bojovali nebo pracovali v zahraničí. Stále žijí ženy, které mají osobní zkušenosti s tímto procesem," uvedla Németh.
Při tvorbě díla tak studovali místní umělecké dědictví, jako jsou památky od místního sochaře Zvonka Cara a památník spisovatele a politika Vladimira Nazora od autora Zdenka Kolacia. "Používá základní, jednoduché formy ve velkém měřítku, které jsou plné možných asociací, které rezonují s chorvatskou a jugoslávskou tradicí vynikajících a mimořádných betonových nebo kamenných soch. Tato tradice a monumentalita nás ohromují," navázala umělkyně. "Přizpůsobili jsme původní dílo a transformujeme ho novým poselstvím. Forma se mění ve významnosti a stává se autonomním uměleckým dílem,“ doplnila.
