Kapitán Sigmy Radim Breite je v Klubu legend

„Moc si toho vážím. Když si vzpomenu, že v pětadvaceti jsem byl na ubytovně ve Varnsdorfu … Je to pro mě čest, že můžu patřit do takové společnosti. Sám si jako legenda nepřipadám a po spoluhráčích určitě nebudu vyžadovat, aby mi tak říkali,“ řekl Radim Breite pro klubový web.

Je to meta, o které se mu nesnilo. „Asi by mě to nenapadlo, že na ni někdy můžu dosáhnout. Až letos v zimě, když jsem zjistil, že už mi zbývá jen pár zápasů. To už jsem o tom párkrát mluvil i v kabině, což by kluci potvrdili. Tato sezona je moje desátá, kdy jsem pravidelně začal hrát ligu. Mám jich tedy psaných jedenáct, ale to je i s tím úplně prvním startem, který jsem dostal ještě v devatenácti letech v Teplicích,“ uvedl Breite.

Za deset let tedy nasbíral tři stovky zápasů, což je docela slušné tempo. „Myslím si, že je to opravdu docela rychle nasbírané. Dřív bylo třicet kol na sezonu, teď je jich s nadstavbou víc. Co jsem se díval, tak mi to vlastně hodí za ty roky zhruba jednu navíc. Vážím si hodně toho, že to vlastně znamená, že jsem vždycky nastupoval pravidelně, měl jsem vysokou minutáž a že to nebylo žádné paběrkování. Zažil jsem několik trenérů, tři ligové kluby a vždycky jsem celkem pravidelně hrával,“ řekl Breite.

A jak si olomoucký kapitán pamatuje první start v lize? „Možná by k němu, aby nedošlo, kdyby nebylo trochu náhody. Trenér Plíšek mě tehdy vzal s sebou na zápas do Českých Budějovic na lavičku, ale vůbec se nepočítalo s tím, že bych měl nastoupit. Byl tam ale Blažej Vaščák, Slovák. Byl trochu impulzivní, zkrátka svůj a o poločase tam měl nějaké průpovídky. Trenér se nakonec rozhodl, že ho vyndá a nasadí do zápasu mě. Možná, kdyby tam byl tehdy někdo jiný než Blažej, tak jsem se tam ani nedostal,“ poznamenal Breite.

V roce 2020 se poměrně nečekaně a narychlo přesunul do Olomouce. „Odchod z Liberce byl trochu divoký, ale já jsem tehdy musel odejít. Bylo mi 30 let, pod trenérem Hoftychem bych asi nehrával a já jsem prostě chtěl hrát. Dneska, když se potkáme, tak jsme v pohodě, ale tehdy jsem byl za nabídku z Olomouce moc rád. Asi můžu říct, že jsem to tenkrát bral tak, že si odbydu smlouvu a půjdu zase dál. Nepočítal bych, že z toho vznikne to, co z toho nakonec vzniklo,“ řekl Breite. V Liberci byl kapitán a tím se pak stal také v Sigmě. „V podstatě mě k tomu všude nějak vybírali, přitom já jsem se k tomu nikdy nehlásil. Asi k tomu nějaké předpoklady a potřebné vlastnosti mám. Ale že bych se na to nějak klepal, to nikdy. Přináší to s sebou i věci, které nejsou tolik příjemné. Na druhou stranu je příjemné, když za vámi tým nebo trenéři stojí a spoléhají na vás,“ podoktl.

Jeho začátky v Olomouci nebyly lehké. Na Hanou přišel v době, kterou ovlivnila pandemie a následná omezující opatření. „Přišel jsem a prakticky hned začal covid. Strašně komplikovaná doba pro všechny. A to neberu zdaleka jenom pro sportovce. Kolik muselo zavřít hospod, kolik na to doplatilo firem, kolik lidí bohužel o někoho blízkého přišlo…,“ vzpomněl Breite na nelehkou situaci. „Paradoxně nějak cítím, že i ten covid vlastně nějak způsobil, že jsem tady tak dlouho. Nemám pro to žádný nějaký konkrétní důvod, ale prostě to nějak cítím. Je to zvláštní, nevím proč, ale jako bych tady díky tomu strávil prostě daleko víc sezon,“ poznamenal.

Vzhledem ke covidu si zapsal i reprezentační start. „Je to tak. Tady je vidět, že všechno zlé, je pro něco dobré. Kromě toho, že to bylo díky covidu, tak jsem měl i štěstí v tom, že jsem byl z Olomouce, protože tehdy se řešili hlavně hráči z Moravy, kteří mohli okamžitě přijet,“ uvedl Breite.

A jak moc se liší Radim Breite, který nastupoval do prvního zápasu v lize a ten, co šel do zápasu číslo 300? „Když jste mladý, tak si myslíte, že v pohodě tu ligu můžete hrát. Ale dneska, když vidím mladé, tak mě napadne kolikrát myšlenka: Tak jestli jsem takhle tehdy vypadal i já, když jsem si tak myslel, jak na to mám, no tak to jsem na to tedy ani omylem neměl. To už asi nikdy nezjistím,“ řekl Breite a dodal: „Hodně se změnila doba. Týmy tehdy obecně byly starší, věkový průměr byl vyšší. Dnes se sází z logických důvodů mnohem víc na mladší hráče. Je to větší byznys. Možná i proto mi třeba trvalo, že jsem se prosadil až později“.

Hanáky povede ve středu do boje o trofej, Sigmu hraje doma proti Spartě finále MOL Cupu. „Je to veliký úspěch už teď, že jsme se dostali do finále. Ale když to řeknu natvrdo, tak pokud to nedotáhneme, tak to za pár let nikoho moc zajímat nebude. Ta jízda byla už teď fantastická, ale nakonec by z toho byl smutný příběh. Musíme tedy udělat všechno pro to, aby to tak nedopadlo. Byl by to naprosto neskutečný zážitek, celé to vyhrát. Jak pro nás hráče, tak pro klub, když by to znamenalo postup do Evropy, pro lidi,“ dodal.