Neměli svůj domov. V Olomouci mají po smrti místo se svým jménem

„Mít své místo není pro lidi bez domova samozřejmost, a to ani na konci života. O to víc pro mnohé z nich znamená vědět, že jednou budou pohřbeni na místě, které nese jejich jméno a kam za nimi může někdo přijít,“ řekla Marie Šnevajsová z Charity Olomouc.

Lidé, kteří přišli o domov, často podle pracovníků charity přišli také o kontakt s rodinou. Díky charitě mají však jistotu, že po nich nezůstane prázdno. Charitní hroby neslouží pouze k uložení zesnulých klientů, ale i jejich pozůstalým.

Klienti Střediska pro lidi bez domova k hrobům skutečně chodí. „Někdy u tiché vzpomínky zapálí svíčku, někdy ze skromných prostředků koupí věnec a položí ho za kamaráda, se kterým se znali z ulice nebo pokoje na azylovém domě.“

Charitní hroby jsou v Olomouci celkem tři, a to na Ústředním hřbitově v Neředíně a na Nové Ulici, kde se nachází hned dva. Pořízeny byly z Tříkrálové sbírky. „Právě první z hrobů na Nové Ulici vznikl před čtyřmi lety, ten už je uzavřený a nese cedule se jmény všech, kteří jsou v něm uloženi. Verše na hrobeh vyjadřují naději, že domov, který jim na zemi chyběl, našli u Boha,“ doplnila Šnevajsová.

Urny se obvykle ukládají jednou ročně, a to v červnu. Když klient zemře, pracovníci charity připraví parte a roznesou je. Charita se je snaží doručit i příbuzným zemřelého, a to i v případě, když jsou rodinné vztahy dávno přerušené. Poslední rozloučení probíhá v kapli sv. Kosmy a Damiána a sv. Richarda Pampuri.

Na své klienty vzpomíná charita také při zádušní mši, která v letošním roce proběhne 4. listopadu v 16 hodin v kostele sv. Anny u katedrály sv. Václava v Olomouci. 

„Dušičky by měly být připomínkou všech, kteří z tohoto světa odešli: těch, kdo tu byli před námi, i těch, s nimiž jsme ušli kus cesty,“ zakončila Richenza Buková. „Jednou budeme rádi, když i na nás bude někdo v modlitbě myslet. Nemáme zapomínat, abychom nebyli zapomenuti.“