Sláma v kašně nestačila. Instalaci v centru Olomouce poničili znovu
Čtyřdenní projekt Prostřít náměstí proměnil od 15. do 18. září část náměstí Republiky v Olomouci v místo setkávání, odpočinku a společného programu. Instalace byla v průběhu akce hned dvakrát úmyslně poničena. Zároveň však vyvolala výraznou veřejnou debatu o tom, k jakým účelům má jedno z nejvýznamnějších olomouckých náměstí sloužit.
Náměstí Republiky bývá v hierarchii městských prostranství vnímáno jako třetí klíčové olomoucké náměstí, hned po Horním a Dolním náměstí. V minulosti se přitom uvažovalo o tom, že se tato část města bude po vzoru Vídně rozvíjet jako kulturní či muzejní čtvrť.
Přesto náměstí již desítky let slouží především jako parkoviště. Právě tento rozpor se stal jedním z výchozích bodů projektu.
Poprvé byla instalace poničena hned během první noci. Neznámý člověk nebo skupina lidí přemístili slaměné balíky z původních míst, část z nich naházeli do kašny a další odnesli mimo vymezený prostor. Pořadatelé instalaci uklidili a obnovili, aby mohl připravený program pokračovat. Následně však byla poškozena podruhé.
Nesouhlas s podobou umělecké intervence je legitimní součástí veřejné debaty. Úmyslné ničení cizí práce však legitimním způsobem vyjádření názoru není. Za projektem stála práce autorky, kurátorky, uměleckého kolektivu, organizátorů i dobrovolníků, stejně jako zajištění záboru, dopravního značení, úklidu a celého doprovodného programu.
Tři části jednoho projektu
Prostřít náměstí propojilo práci architektky a urbanistky Barbory Bělunkové, tvůrčího uskupení Juicy Kolektiv a kurátorský koncept Romany Junkerové.
Barbora Bělunková vytvořila ze slaměných balíků dočasnou architekturu inspirovanou kompozicí barokní zahrady. Instalace vymezila prostor pro jednodenní happening a komunitní hostinu, kterou připravil Juicy Kolektiv.
Koncept hostiny pracoval s kontrastem hojnosti a barokní opulentnosti na jedné straně a jednoduchých sezónních plodin na straně druhé. Jeho podstatou nebyla okázalost, ale společné stolování, sdílení jídla s místními lidmi a vytvoření prostoru, v němž se mohou potkat ti, kteří by se jinak na náměstí pouze minuli.
Kurátorský záměr Romany Junkerové reagoval na dlouhodobou podobu náměstí Republiky i na téma Evropského týdne mobility. Architektura, hostina a dočasné omezení parkování společně otevřely otázku, zda má takto významné prostranství sloužit téměř výhradně automobilům, nebo zda může nabídnout prostor také kultuře, setkávání a každodennímu životu obyvatel.
Instalace skončila, otázka zůstává
Cílem projektu nebylo nabídnout definitivní řešení náměstí Republiky ani prosazovat jeho okamžité a trvalé uzavření automobilům. Čtyřdenní instalace měla na omezenou dobu ukázat, že prostor běžně využívaný především k parkování může plnit také jiné funkce.
Náměstí se na několik dní stalo místem, kde bylo možné posedět, odpočívat, setkat se s ostatními nebo se zapojit do kulturního programu. Projekt vyvrcholil bezplatnou komunitní hostinou připravenou Juicy Kolektivem, která propojila jídlo, umění a společně strávený čas.
Právě otázka budoucího využívání náměstí Republiky vyvolala mezi veřejností silné reakce. Diskutovalo se o parkování, podobě historického centra, umění ve veřejném prostoru i o tom, zda mají náměstí sloužit především automobilům, nebo také pěším, komunitním akcím a každodennímu pobytu lidí.
„Nejsme rádi, že byla instalace opakovaně ničena. Jsme ale rádi, že její téma mezi veřejností tak silně rezonovalo. Smyslem projektu nebylo všem předložit jediný správný názor, ale přimět nás podívat se na známé místo jinak a přemýšlet, jakým způsobem může být využíváno. Přesně k tomu Evropský týden mobility slouží,“ uvádějí organizátoři Street Art Festivalu.
Čtyřdenní experiment, nikoliv trvalá změna
Dočasné omezení parkování bylo záměrnou součástí projektu. Evropský týden mobility umožňuje městům a organizacím krátkodobě vyzkoušet jiné podoby dopravy a veřejného prostoru, upozornit na současné dopravní výzvy a hledat udržitelnější a přístupnější způsoby fungování měst.
Instalace byla na náměstí Republiky umístěna pouze čtyři dny. Nešlo o návrh na trvalé zrušení parkoviště, ale o krátkodobý experiment: co se stane, když prostor vyhrazený automobilům na několik dní dostanou k dispozici lidé?
Silné pozitivní i negativní reakce ukázaly, že podoba a využívání náměstí Republiky nejsou veřejnosti lhostejné. Projekt tak naplnil jeden ze svých hlavních cílů – otevřel debatu o veřejném prostoru a o tom, komu a k čemu má městské náměstí sloužit.
Slaměné balíky navíc nebyly jednorázovým materiálem určeným k vyhození. Po demontáži instalace byly předány projektu Mezi poli.
Debata má pokračovat
Prostřít náměstí po čtyřech dnech skončilo a prostor se vrátil ke svému běžnému provozu. Otázka, kterou projekt položil, však zůstává: Má být náměstí Republiky pouze místem pro průjezd a parkování, nebo může v budoucnu nabídnout více prostoru také pro setkávání, kulturu, odpočinek a každodenní život obyvatel?
