Chroničtí útěkáři, zloději i milovníci smetany do kávy. Tlupa makaků ze Zoo Olomouc se rozrostla o další členy
O dvě mláďata se v průběhu letošního června rozrostla tlupa makaků z olomoucké zoologické zahrady. Makaci zde obývají proslulý výběh s dvaačtyřicet metrů dlouhou visutou lávkou, díky které se tak návštěvníci procházejí přímo v teritoriu primátů z čeledi kočkodanovitých. Olomoučtí makakové se již stali známými pro svou sérii útěků z výběhu a také několika krádežím, když si počíhali na nepozorné návštěvníky, kteří si ve výběhu nehlídali své osobní věci.
Olomoucká zoo chová makaky od roku 2006 a za tu dobu se v ní narodilo 64 mláďat. Dvě poslední přišla na svět v druhé polovině června. „Ve výběhu je pár dnů veselo i díky přítomnosti těch nejmenších. Tlupa makaků se rozrostla o další dvě mláďata, která se narodila ve dnech 18.6. a 30.6. 2021,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.
Tito inteligentní tvorové zdatně školí jak personál zoo, tak i návštěvníky samotné. Jedná se totiž o chronické útěkáře a zlodějíčky, kteří systematicky obírají návštěvníky zbloudilé z trasy ve výběhu o fotoaparáty, nápoje i další osobní věci.
Útěk na Libavou a obchodu se suvenýry
První útěkáři se jmenovali Tatin a Šimpy. Tehdy v roce 2010 vzali za vděk hvozdy Libavé. „Další pochází z dob rekonstrukce výběhu, kdy byli po několikaměsíční snaze odchytu umístěni na provizorní místo. Z toho však uprchli a stali se z nich hosté místní restaurace. Jelikož milovali smetanu do kávy, pojal zoolog myšlenku napíchat smetánky uspávací látkou,“ vzpomíná mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská. Chytří makakové se však nenechali napálit a konzumovali pouze originálně zabalené smetánky.
Jedno z mláďat bylo dokonce nalezeno mezi plyšáky v obchodu se suvenýry, když jako jediná hračka pomrkávala na nakupující návštěvníky. „Poslední lapálii si připravili ke slavnostnímu otevření jejich inovovaného výběhu. Tehdy doznali, že elektrický ohradník dokáží překonat, hvízdli na sebe a v momentě vypuštění do výběhu výběh opustili nadobro. Nyní ho obývají bez problémů, ale nikdo jim nevěří, že zase nepřemýšlí o nějaké lumpárně,“ dodala mluvčí Gronská.
Počty těchto nejseverněji žijících primátů, kteří kromě ostrova Hokaido obývají celé Japonsko, se ve volné přírodě odhadují na cca 50 tisíc jedinců. Dožívají se až 30 let věku. Dokáží si poradit s rozmanitými teplotami, od -15 °C až po teploty termálních pramenů. Ne zbůhdarma se jim říká také opice sněžné, i proto, že v zimě dokáží vyhrabávat potravu z pod sněhu. Nepohrdnou ani kůrou stromů. Pochutnají si na ovoci, listech, hmyzu, milují ořechy. O mláďata matka pečuje až po dobu dvou let jejich stáří.
