Byla jsem prvním zaměstnancem Divadla na cucky, říká jeho nynější ředitelka Alžběta Kvapilová

Co jste naposledy viděla v divadle za inscenaci?

Včera jsem byla na Divadelní Floře a viděla jsem hru Zahradníček/Vše mé je tvé a u nás jsem naposledy viděla Otisky.

Otisky jsou teď novinkou repertoáru Divadla na cucky…

Ano, inscenace je jednou z čerstvých novinek našeho repertoáru, měla premiéru letos v září. Její poslední reprízu, kterou jsem viděla, jsme hráli v den státního svátku, 17. listopadu. Řekla bych, že právě Otisky se k připomínce Dne boje za svobodu a demokracii krásně hodí, obecně mám takové příležitosti k připomenutí si našich hodnot nebo historických událostí ráda.

A právě reprízu 17. listopadu jsme pro zájemce obohatili i krátkou komentovanou prohlídkou Dolního náměstí s pamětníkem Vladimírem Gračkou. Otisky jsou totiž inscenací vycházející z konkrétních olomouckých lokací, ke kterým se herci ve svých vzpomínkách vztahují. Takže se v nich prolíná historie místa, lidé s Olomoucí spjatí, a tvůrci vycházeli právě i z pamětí Vladimíra Gračky. Mám velkou radost, že se nám s ním díky nakladatelství Poznání, kde vydává své knihy, podařilo spojit. Od té doby nás v divadle pravidelně navštěvuje a tak jsme se domluvili na uspořádání této mimořádné prohlídky pro skupinku zájemců. 

Jaké další novinky v DNC mohou diváci vidět?

I zbylé repertoárové novinky jsou opravdu pozoruhodné. Vedle již zmíněných Otisků je to dlouze očekávaná Zkáza totálního myšlení, kde jsme obsadili zcela nové tváře DNC. Těšili jsme se na režii Júlie Rázusové, slovenské režisérky ověnčené mnoha cenami. Třetím titulem letošního roku je Úvod do současné trapnosti, který vznikl na základě stejnojmenné předlohy autorů brněnského blogu prigl.cz.

Každá z těchto inscenací si najde svého diváka a zároveň si myslím, že pokud má někdo divadlo opravdu rád, stojí za zhlédnutí všechny tři. Navíc přesahem do celospolečenských témat se spolu potkávají. Olomoucký divák tak má balíček tří unikátních věcí přímo pod nosem.

Jak jste se vy dostala k divadlu?

Měla jsem u divadla řadu kamarádů, takže přes ně. Zprvu jsem působila jako dobrovolník. Dobrovolnictví jako takové bylo vždycky důležitým přínosem pro fungování našeho divadla. Postupně jsem se zapojovala víc, shodou okolností jsem se pak stala prvním zaměstnancem divadla. Jsem tady díky přátelům a lásce ke kultuře a divadlu.

Dobrovolníky teď máte sama na starosti, co je tedy nyní náplní jejich práce?

Vedle stabilního organizačního týmu je pro nás neméně důležitá i silná dobrovolnická komunita. Našimi dobrovolníky jsou převážně studenti uměnověd, pro které je tato činnost často i jakousi odbornou stáží, máme ale i řadu pracujících nebo studentů zcela odlišných oborů.

Snažíme se hledat co nejvíc možností, jak dobrovolníky do chodu organizace zapojit a dát jim tak možnost spolupodílet se na tom, za čím Divadlo na cucky stojí. Dobrovolníci nám ve velké míře pomáhají během pořádání akcí jako uvaděči. V rámci dílčích projektů jsou pak někteří zahrnuti přímo do přípravy a celkové organizace akce. Úzké skupině dobrovolníků pak dáváme nahlédnout vyloženě pod pokličku, a to například v rámci administrace některých projektů nebo PR a marketingu. Spousta dobrovolníků nám vypomáhá i v rámci svého profesního zaměření, mezi takovými máme třeba právničku, švadlenu či IT technika. Dobrovolnická práce je u nás tedy velice různorodá.

Kolik tedy máte aktuálně stálých dobrovolníků?

V současné chvíli se aktivně zapojuje deset až dvacet dobrovolníků. Zpravidla je to každý rok průměrně patnáct jednotlivců.

Vy jste ředitelkou celé společnosti DW7, o.p.s., která zaštiťuje kromě Divadla na cucky i další projekty jako je Za()hrada, či Galerie XY. Co se teď děje na poli těchto aktivit?

Galerie XY začátkem prosince v celém prostoru připraví velkou výstavu ve spolupráci s festivalem PAF. Půjde o poslední výstavní projekt letošního roku, při kterém budou potištěny stěny vertikální tiskárnou. Každá z výstav určitým způsobem promění celý společný prostor, tak se moc těším, až to tu opět bude jiné.

Za()hrada se pomalu zazimovává. Každopádně od jara nabídne Olomoučanům opět prostor k zahradničení v centru města s doplněním o open-air koncerty a jiný kulturní program.  

V jednom z rozhovorů jste řekla, že se chcete „Postavit pandemické situaci čelem.“ Co tedy plánujete, pokud dojde k dalším omezením kultury?

Máme zmrazený projekt Psi malých ras, který jsme vytvořili přímo pro online. Kdyby nastala situace se zavřenými divadly, tento projekt obnovíme, byť je produkčně velice náročný. Naše aktuální inscenace nechceme přenášet do online prostoru, protože pro něj nejsou dělané, takže bychom šli spíše cestou tvorby něčeho nového.

Řadu našich vzdělávacích aktivit už umíme realizovat a přesouvat do online prostoru. Zároveň hledáme nové cesty, jak se s našimi diváky a účastníky propojovat a přinášet jim kulturu i v omezených možnostech a podmínkách, kterým při pandemii čelíme.

Divadlo na cucky nabízí víc, než jen inscenace. Věnujete se seniorům, chystáte programy pro děti, Noc divadel, a podobně. Jaký je o tyto věci v Olomouci zájem?

Před covidem jsme měli zájem o tyto vzdělávací akce velký, teď trochu opadl a hledáme si nové cesty, jak tyto programy dělat. V rámci nabízených aktivit máme pár stálic, které jsou pevnými pilíři, a ty nás drží. Tím je třeba mentoringový program pro nadanou mládež. Jde o unikátní věc, protože napříč republikou se práci s talentem věnuje minimum organizací. To si tedy hýčkáme a vnímáme v tom obrovský potenciál pro celou společnost. Vidíme, že talentovaní mladí lidé mohou přispět k rozvíjení společenského dobra.

Pro seniory máme léty osvědčený Dramatický kurz SENior. Senioři se vzdělávají v různých oblastech spjatých s dramatickým uměním. První rok se rozvíjejí po stránce pohybové, rétorické, pracují s prostorem... Jsou vedeni lektorkou a k tomu mají lekce s herci, externími lektory na hlasovou průpravu a podobně. V následujícím roce se mohou stát členy Studia SEN, ve kterém už pracují s konkrétním tvůrcem na konkrétní inscenaci.

V jakých inscenacích můžeme tedy seniory zahlédnout?

Studio SEN má teď na repertoáru tři věci – Kráva v teleti je zpracovanou poezií Sylvie Plathové, kde hraje šest úžasných seniorek. Každá herečka si tu znovu prochází různými životními fázemi a je velice pěkné vidět to v podání těch šesti zralých žen, které mluví z vlastní zkušenosti. Zmínit musím také inscenaci Byla jsi na Marsu nebo novinku Báječný, barevný, prší, která byla vytvořena během lockdownu formou ZOOM videokonferencí. Naši senioři hrají ve výlohách kavárny a diváci sedí venku. Naposledy jsme tento kus uvedli koncem října a budeme pokračovat na jaře, až bude venku tepleji.

Jinak máme různé nárazové aktivity, jako taneční workshopy, pravidelně chystáme program pro děti… Covid nám jednoznačně dává prostor najít si tu cestu, co chceme veřejnosti přinášet a zároveň zjistit, co přesně veřejnost chce.

Zájem o programovou nabídku DNC v Olomouci tedy pořád je…

 V aktuálních podmínkách, v jakých se všichni v kultuře nacházíme, je zájem zřejmě adekvátní. Musíme být střídmí a opatrní. Někdy mám strach z toho, že my sami jsme těmi, kdo lidi vybízí ke společnému setkávání. Snažíme se být opatrní a dbát na to, abychom co nejvíce eliminovali roznos nemoci a nepřispívali k té problematické situaci.

Teď máte i nové propagační předměty. Od každého máte pár kusů…

Ano, to jsou věci, které teď po roce dospěly do konkrétní podoby. V nabídce máme sešity, nákrčníky, pár ledvinek a trička. Jak říkáte, triček nemáme naskladněno mnoho, nicméně se stále doplňují, průběžně nám je šije Martina Zedková, která má svou dílnu přímo v Olomouci. Konečně jsme vyšperkovali vzhled, aby byly všechny produkty krásné, příjemné k nošení, a funkční. Trička se odlišují štítky se slogany, které nějak odkazují k našemu divadlu i samotnému nositeli. Podobné slogany můžete najít i na sešitech.

Takže jde i o podporu lokálních umělců?

Jde o podporu lokálních švadlen, zároveň materiál máme z Moravské pletárny, látka je zpracovaná a vytvořená ve Zlíně. Sešity vytvořila zase olomoucká firma Grafické papíry a jejich potisk navrhla místní animátorka a ilustrátorka Pavla Baštanová a grafik Robin Michenka. Pak máme pár ledvinek upcyklovaných z bannerů – v létě jsme uvedli cyklus novocirkusových venkovních představení a z akce nám zbyly poutače, které jsme chtěli nějak využít, a tak nám z nich ušila olomoucká švadlena Kattypop právě ledvinky.

Plánujete ještě rozšířit portfolio aktivit společnosti DW7?

Vzhledem k tomu, jak se činnost DW7 vyvíjela doteď, tak určitě. Nevíme ale, v jakém časovém horizontu. Já jsem pořád v období, kdy se sžívám s tím, co to znamená být ředitelkou takové organizace a ve velké míře se věnuju divadlu, protože jsem zároveň v čele DNC. Ráda bych ale věnovala více energie i zbylým projektům – Galerii XY a Za()hradě. Jednoznačně dochází k rozvoji aktivit jako takových, ale v tuto chvíli se nám všem těžko plánuje. Netroufám si předvídat, jak to bude dál, ale rozvoji jsme otevření.

Už jste ředitelkou skoro rok. Jak tohle období zatím hodnotíte?

Pro mě samotnou je to obrovský přínos, hodnotím to pozitivně. Myslím, že ten rok je potřeba na to, aby se to trochu usadilo. V týmu jsme se stmelili a všichni jsme orientováni jedním směrem. Zároveň je to pro mě velké sousto. Ale nelituju, že jsem na nabídku kývla. Myslím, že nás společně čekají velké věci.