Bez střechy nad hlavou. Kniha o bezdomovectví v Olomouci chce přispět k hledání řešení

Vznik více než stostránkové knihy Bez střechy nad hlavou navázal na dotazníkové šetření odborníků z katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty UP (FF) z roku 2017, jehož cílem bylo zefektivnit proces strategického řízení v Olomouci. V osmatřiceti zkoumaných potenciálních problémech už tehdy rezonoval fenomén bezdomovectví: jednoznačně ho lidé pojmenovali jako nejnaléhavější potíž.

Hledání východisek v tématu bezdomovectví společně s prezentací knihy odstartovala v prostorách filozofické fakulty debata u kulatého stolu. Zúčastnili se jí zástupci institucí a společností, které se příslušné oblasti věnují. Kromě spoluautorů publikace Pavla Šaradína a Heleny Kubátové z FF UP se v ní sešli Jiří Křivánek a Jana Marešová z oddělení prevence kriminality Magistrátu města Olomouce, Pavel Skalický, ředitel Městské policie Olomouc, Jiří Musil, ředitel územního odboru Olomouckého kraje Policie ČR, Petr Princ, ředitel Charity Olomouc, Alexandr Dvořák, vedoucí střediska Samaritán, a Kateřina Dobrozemská z neziskové organizace Člověk v tísni. V diskuzi se věnovali aktuální situaci bezdomovectví v Olomouci i výhledům do budoucna, řešili možnosti prevence zvyšování počtu lidí bez domova, analyzovali komunikační nástroje s lidmi bez domova i strategie začleňování bezdomovců zpět do společnosti.

„Prvním cílem nově vzniklé studie je představit pohled majoritní olomoucké společnosti na bezdomovectví a její bezdomoveckou komunitu. Zaznamenali jsme jak postoje občanů Olomouce, tak postoje studentů a zaměstnanců UP. Druhý cíl pak spočívá v představení vnitřního fungování olomoucké bezdomovecké komunity, chceme porozumět jejím vnitřním sociálním vztahům i postojům vůči majoritě,“ řekl v úvodu debaty za autory knihy Pavel Šaradín z katedry politologie a evropských studií FF UP. Zdůraznil přitom, že stejně jako jiné instituce se i Univerzita Palackého, která sídlí ve středu města, s různými specifiky spojenými s tématem bezdomovectví setkává. Zároveň potvrdil, že vedení fakulty má zájem vědět, jak se k danému fenoménu staví akademici i studenti.

V následné debatě pak například reagoval na dotaz, proč je úměrně s dosaženým vyšším vzděláním postoj k bezdomovectví spíše negativní. „Vymezenější postoj k lidem bez domova vyplývá u vysokoškolsky vzdělaných lidí už z obecného většího zájmu o veřejné dění, většího zájmu o své okolí,“ uvedl Pavel Šaradín. Podle autorů knihy totiž si vzdělanější lidé důvody, proč se člověk ocitne bez domova, často vysvětlují spíše individuálním selháním než systémovou chybou. Vzdělání samo o sobě nevede podle nich ani k vyšší mravnosti, ani k vyšší solidárnosti, ačkoliv si to lidé myslí.

„Z dotazníkového šetření nám vyplynulo, že bezdomovec je v očích akademické obce vnímán především jako člověk, který propadl alkoholu, má dluhy, je pravděpodobně drogově závislý a hraje na automatech. Když jsme se pak akademiků ptali, komu je potřeba nejvíc pomáhat, ocitli se lidé bez domova v tabulce někde uprostřed. Akademická obec před lidmi bez domova upřednostňuje pomoc dětem bez rodičů či samoživitelům a samoživitelkám,“ doplnil Pavel Šaradín.

Spoluautorka knihy Helena Kubátová z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie přiblížila u kulatého debatního stolu kvalitativní výzkum, který vědci uskutečnili. Sociolog se v něm stává jakýmsi terénním pracovníkem.

„Velmi pečlivě jsme vybírali informátory, abychom obsáhli celou skupinu, tedy lidi bez domova nebo lidi, kteří žijí v nevyhovujícím bydlení (squateři). Chtěli jsme zjistit, co si myslí sami o sobě a jaké vztahy mají mezi sebou. Dále jsme chtěli zjistit, jak se na ně podle nich dívá majorita a jaké s ní mají vztahy. Během výzkumu jsme pořídili třicet rozhovorů, z nichž vyšlo najevo, že i mezi lidmi bez domova se život mění. Zjistili jsme, že se mezi nimi snížila solidarita, naopak se zvýšila agresivita a víme, že tato situace má vícero důvodů. Patří mezi ně i uplynulé covidové pandemie i nárůst psychiatricky nemocných lidí. Výzkum také poukázal na to, že lidé bez domova s majoritní společností víceméně nekomunikují,“ popsala Helena Kubátová. 

Během debaty se dále hovořilo o potřebě diferencovaného přístupu, individuálních příčinách vzniku bezdomovectví, potřebě práce s lokálními vůdci daných skupin i například o tom, jak nutné je zaměřit se na lidi, kteří jsou motivovaní k „návratu“.

Závěry nové publikace, jejímž smyslem je hlavně představit, jak majorita smýšlí o bezdomovcích a lidech žijících v nevyhovujícím bydlení, informovat o tom, jak bezdomovecká komunita reálně funguje a jak vnímá své okolí, mohou být podle autorů knihy přínosné všem zájemcům o problematiku bezdomovectví, studentům i badatelům, rovněž zaměstnancům veřejné správy, sociálním pracovníkům či voleným politikům. Také akademické obci Univerzity Palackého by nejen kniha, ale i debaty o tématu bezdomovectví mohly přinést řadu informací, důležitých pro jejich postoje a hodnoty, jež zastávají.