ANKETA: Letní prázdniny jsou tady. Jak je trávili Olomoučané dříve?
Nekonečné dny venku, koupaliště, tábory nebo prarodiče na vesnici. Jak na letní prázdniny vzpomínají lidé v ulicích Olomouce a co by dělali, kdyby jim někdo dnes věnoval dva měsíce volna?
Anna, 24 let, studentka
Když mi bylo osm, trávila jsem léto se sestřenicí u babičky. Ta nám s dědou u nich na zahradě postavila stan, kde jsme spaly. Přes den jsme si hrály v potoce, stavěly loďky, které jsme pak pouštěly po vodě. Kdybych teď měla volné dva měsíce, určitě bych vycestovala. A zbytek času bych ráda strávila u rodičů na vesnici.
František, 78 let, důchodce
Když se řeknou letní prázdniny, vybaví se mi koupání v rybníku. No a potom také česká házená. Jako žáci jsme hráli okresní přebor. Jezdili jsme na zápasy po celé Moravě – Třebíč, Uherské Hradiště… V jednom roce jsme byli dokonce přeborníci okresu. Velmi rád jsem jezdil k prarodičům do krásné vesničky Sokolnice u Brna. Staral jsem se o dědu, protože neměl ruku a byl slepý. S babičkou jsem zase chodil do kostela. Také si pamatuji, že v létě bývaly žně. Chodili jsme na pole, kam jsme si brali vždy jenom studenou vodu a kousek chleba s máslem. Babička nám potom udělala výbornou polévku ze zeleniny, kterou vypěstovali na zahrádce. Měl jsem úžasné dětství. A moje plány na léto teď? Hraju discgolf, takže budu jezdit pravidelně o víkendu na turnaje.
Pavla, 45 let, prodavačka
Jsem z vesnice, takže jsme celé dny běhali se sousedy po venku. Hráli jsme si na všechno možné. Tím pádem nebyla chuť jet někam na tábor. Ale moc ráda jsem jezdila k prarodičům. Dva měsíce volna bych věnovala koníčkům, na které není během roku čas – čtení, tvoření, výlety do přírody… Moc ráda bych jela na dovolenou někam do hor. Hlavně, aby tam byl klid.
Anna, 65 let, důchodkyně
Léto jsem trávila u babičky na venkově. Chodili jsme se s kamarády koupat, hráli jsme kanastu nebo badminton, skákali jsme gumu. Taky jsme si hodně často hráli na školku. Na tábory jsem ale nikdy nejezdila a ani teď bych nejela. Nejspíš bych vyrazila na dovolenou k moři. Trávit celé dny u vody, užívat si sluníčka…
Tomáš, 55 let, vedoucí obchodního týmu
Nejraději vzpomínám na tu bezstarostnost. Když jsem byl prvním rokem na vysoké školy, jel jsem na tábor jako vedoucí. Vedl jsem skupinu dětí a mohl jsem si ty tři týdny zvolit program, jaký mi vyhovoval. Člověk neměl žádné jiné starosti a bylo to fajn. Mít teď dva měsíce volna, vezmu motorku a jedu pryč. Bohužel mi to letos nevyjde, ale chtěl bych se vrátit do Rumunska. Byl jsem tam už třikrát a je tam opravdu krásně. Další destinací by byla Albánie.
Tereza, 27 let, marketingová specialistka
Pocházím z vesnice, takže jsme si léto užívali s kamarády. Nejvíce vzpomínám na to, jak jsme se všichni děti, asi z pěti domů, sešli a hráli společně na schovku. Také jsem jezdila každý rok na tábor. To mi vydrželo od první třídy v podstatě až doteď. Na střední škole jsem tam totiž začala dělat vedoucí. Kdybych nemusela chodit do práce, jezdím tam i teď. Ale i přesto se na ně jedu každý rok alespoň na jeden den podívat. Pokud by mě teď čekaly dvouměsíční prázdniny, sbalila bych se a odjela někam, kde nebude signál, žádní lidé… na nějakou chatu nebo pod stan.
Luboš, 54 let, podnikatel
V devět hodin ráno u nás otevírali koupaliště. S kamarády jsme čekali před bránou, abychom tam byli jako první. Vždy jsme byli naštvaní, že musíme jít v poledne domů na oběd. A v pět hodin odpoledne nás strejda, který dělal správce koupaliště, vyháněl tím, že na nás začal stříkat studenou vodu. Když jsem nebyl na koupališti, byl jsem buď u prarodičů, nebo na táboře. Jelikož podnikám, jsem časově hodně vytížený. Kdybych měl teď takto dlouhé volno, zůstal bych doma a odpočíval. Určitě bych si ale našel týden a odjel na dovolenou do Turecka.
Renata, 43 let, sociální pracovnice
S partou přátel jsme se chodili koupat do obecního bazénu. Tam jsme trávili většinu dní. A také se mi vybavuje, že jsme rádi stanovali na zahradě. Jelikož v práci trávím hodně času, nezbývá mi moc prostoru na výlety. Dva měsíce prázdnin bych tedy využila na ně a také bych odpočívala, ideálně s knížkou v ruce.