V Olomouckém kraji chceme udržet mladé. Pomůže univerzita i infrastruktura, říká Marian Jurečka

Lidé vás vidí na billboardech podél silnic, na tramvajových zastávkách i v Olomouci. Jak vnímáte, že se vidíte v Olomouckém kraji, odkud pocházíte?

Není to příjemné se vidět, ani slyšet. Beru to jako součást práce, ale rozhodně to není něco, co bych si užíval, ani po těch letech. Jsou lidé, kterým to dělá radost, já ten typ nejsem.

Pojďme mrknout na první téma našeho rozhovoru. V médiích se probírá superdávka. Můžete vysvětlit tento koncept?

Jde vlastně o to, abychom napravili základní principy, které dneska nefungují. To znamená, aby se člověku, který je zdravý a může, vyplatilo chodit do práce. Abychom podpořili motivaci posílat děti do školy ze strany rodičů, aby to bylo jednodušší, aby to bylo dostupné. A pak abychom dokázali pomoci více těm, kteří tu pomoc opravdu potřebují. Tak to jsou asi čtyři základní principy, a pak samozřejmě za každým z nich je obrovské množství dalších věcí. Superdávka má tedy vyřešit vícero věcí: motivaci pracovat u zdravých lidí, docházku dětí do školy, digitalizaci procesu a efektivnější pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují.

Ale jsou tu i obavy. Sociologové kritizují to, že superdávka může podporovat práci na černo celkově, může penalizovat lidi v insolvenci...

Já s těmito lidmi nesouhlasím a vysvětlím hned proč. Minimální mzda poroste na 47 % průměrné mzdy, což znevýhodní vyplácení na ruku. Po půlroční nezaměstnanosti člověka nastupuje institut veřejné služby s podmínkou 30 hodin měsíčně. Kdo to odmítne, ztrácí nárok. Co se týče insolvencí, tam se nic nemění.

A jak se to bude vymáhat?

Veřejná služba může probíhat u obce, města nebo u podniků jako Lesy České republiky. Kdo to odmítne, přijde o dávku. Prvních 6 měsíců má prostor pro rekvalifikaci, ale pak už platí jasná pravidla.

Dalším důležitým tématem, které se teď dotýká vašeho resortu, je důchodová reforma…

Věci jsou připravené, něco už naběhlo letos, něco začne platit v příštím roce. Každý občan by měl sledovat, kdy se ho změna týká. Jestli je někdo těsně předdůchodového věku, tak by se měl jít doptat na okresní zprávu sociálního zabezpečení nebo se podíval přes online možnosti na to, jestli třeba chce požádat o důchod, předčasný důchod. A pro nás, řekněme tu generaci husákových dětí a mladších, je spíš podstatné to, že na ty naše důchody bude. Bude tam daleko lepé oceněná práce a péče o děti nebo o nějakou osobu blízkou. A kdokoliv z nás se třeba potřebuje podívat na to, jaký by byl jeho předpokládaný důchod na základě dosavadních příjmů, tak se může přes takzvanou aplikaci IDA na stránkách ČSSZ podívat. Reforma už je platná a schválená.

A co se stane s reformou, pokud se nedostanete v říjnu nedostanete do sněmovny? Může se něco změnit?

Opozice může něco změnit, ale za tři roky jednání nikdy nepřišli s konkrétním návrhem a mimo kamery mi sami přiznávají, že jsou za změny rádi, protože byly potřeba. Pokud bychom reformu neudělali, po roce 2030 by nastaly hluboké deficity. V roce 2023 minus 75 miliard, celkově za 30 let minus 530 miliard. Bez změn by to v roce 2050 bylo minus 350 miliard ročně. Bez reforem by to vedlo ke škrtům nebo ke zvyšování daní.

Co to znamená teď pro seniory?

Důchody budou vždy valorizované podle inflace a průměrných mezd. Životní úroveň seniorů bude zajištěná. Odhadujeme, že během příštích 10 let se tak zvýší průměrný důchod o 10 tisíc měsíčně. A pokud někdo říká, že mu záleží na dětech a vnucích, pak právě tato reforma je pro ně.

To se bavíme o seniorech a teď můžeme k budoucím penzistům. Jsou děti připravované na budoucnost?

Snažíme se, aby jim tady nezůstal "vyjedený krám". Jako otec pěti dětí vím, že největším faktorem je vzdělání. Jsme na tom dobře, ale je co zlepšovat. Inspirovat se můžeme např. Radko Sáblíkem, jehož studenti zakládají start-upy už na střední škole.

Co byste zlepšil vy sám jako první?

Zavedl bych povinnou školní docházku 8+3. Protože 15 % dětí ukončí základní vzdělání na ZŠ, a často ani tu nemají celou. Chybí jim tak šance uplatnit se na trhu práce.

Pro někoho je manželství o slovíčku, pro nás o hodnotě

Mladých lidovců je hodně. Proč by mladý člověk měl volit KDU-ČSL?

Nabízíme témata jako čisté životní prostředí, dostupné bydlení. A na mém resortu jsme ukázali, že umíme digitalizovat služby státu. Díváme se do budoucnosti, ne jen do dalších voleb.

A co třeba manželství pro všechny?

Podporujeme rovná práva a ve Sněmovně to byl právě i náš poslanec Jiří Navrátil, který se podílel na úspěšném návrhu zrovnoprávnění všech svazků. Manželství ale chceme zachovat jako svazek muže a ženy. Pro někoho to může znít jako slovíčkaření, pro nás to má symbolický význam a hodnotu. Chceme zachovat manželství jako svazek muže a ženy. Pro někoho to může být o slovíčku, pro nás o hodnotě.

Pane Jurečko, jste jednou z nejviditelnějších tváří letošní sněmovní kampaně. Cítíte se jako marketingový tahák vaší strany?

Ne. Známost je výsledek dlouhodobé práce. Žiju normální život, zůstávám nohama na zemi. Pokud mě lidé vidí jako tvář lidovců nebo SPOLU, tak to beru jako odpovědnost.

Jakou pozici byste chtěl po volbách? Přece jen jste už byl na druhém ministerstvu…

Pokud by to bylo možné, rád bych pokračoval na MPSV. Tam jsme udělali velký kus práce. Díky zkušenostem ze zemědělství jsem věděl, jak věci fungují, a dařilo se neodkládat důležité změny.

Skončím, až uvidím, že lidé ve mně ztrácí důvěru

Jak zvládáte pendlování mezi Prahou a Moravou?

Je to daleko. 300 km znamená minimálně 3 hodiny cesty. Od pondělí do pátku jsem v Praze. A není to ideální. Doma je všechno na manželce, která pracuje na plný úvazek a stará se o pět dětí.

Zvažoval jste proto někdy konec v politice?

Ano. V roce 2020 jsem po nezvolení za předsedu KDU-ČSL zvažoval odchod na krajskou úroveň. Ale okolnosti to změnily. Kdy skončím? Až uvidím, že lidé důvěru ztrácí.

Co bude podle Vás tématem voleb 2025?

Bezpečnost. Všeho druhu – vnitřní, ekonomická. Dál školství, bydlení, infrastruktura, sociálně zdravotní služby. Olomoucký kraj bude čelit stárnutí populace, je potřeba posílit služby pro seniory a zkusit udržet mladé.

Jak to chcete udělat?

Chci podporovat rodiny, zjednodušit cestu k dětem. Ale efekt bude vidět za 20 let. Mezitím musíme udržet lidi ze zahraničí, zdržet studenty z Univerzity Palackého v regionu. Chceme zajistit dostupné bydlení pro mladé rodiny. Budovat infrastrukturu pro péči o starší a nemocné – odlehčovací služby, stacionáře, domovy.

To je budoucnost kraje a jaká je podle vás budoucnost strany?

V komunálu jsme silní, ale celostátně je těžší prodávat propracovaná, dlouhodobá řešení. Žijeme v "titulkové době", lidé chtějí jednoduché odpovědi. Snažíme se tomu přizpůsobit i v naší komunikaci, ale zároveň dbát na to, aby naše politika neztratila obsah a smysl. Bizár jako převlékání za hranolku u nás lidi určitě neuvidí.

KDU-ČSL nabízí hodně místních akcí…

Děláme je, máme také nejvíc zastupitelů. Ale chybí nárůst nových členů, a to mladých, děti a vnuci těch z devadesátých let nepřichází. Všeobecně klesá zájem o politiku.

Ale lidovci mají velkou mládežnickou organizaci. Jak se mohou tito mladí angažovat?

Nejen velkou, ale tu největší v České republice! Mladí lidovci mi dělají radost. Zapojujeme je hodně. Jsou na kandidátkách, v kampani, na poradních pozicích. Mají silný hlas a podporu.

Na závěr trochu odlehčeně. Hrajete na tubu, ale i na kontrabas a housle, že?

Začínal jsem na housle. Když ale učitel viděl moje velké prsty, tak řekl mamince, že ze mě žádný Paganini nebude a postupně jsem přešel na kontrabas, pak tuba, baskytara, kytara, panova flétna.

A vaši synové hrají taky? Zahrajete si občas spolu?

Kluci doma taky hrají, všichni žestě. Na Vánoce hrajeme spolu. Dva hrají i v dechovce. Jako muzikant i táta z nich mám velkou radost a baví mě, když spolu můžeme takto trávit volný čas.

Zadavatelem tohoto textu je KDU-ČSL.