Sportovní deník fanouška: Tyhle slzy byly opravdové. Byly to slzy obhájkyně titulu
Je úplně jedno, co je to za situaci … ale kdykoliv vidím nějakou ženu plakat, cítím úzkost. A v tomhle případě to platilo jednoznačně. Znám Báru a viděl jsem oceány jejích zápasů. A neříkám, že vždy uznávám její chování na kurtu. Je schopná používat všelijaké triky, jak rozhodit soupeřku. Ale tyhle slzy … byly opravdové.
Reklama
Reklama
Byly to slzy obhájkyně titulu … která vlastně snad ani nedoufala, že jí tělo dovolí do Wimbledonu přijet a na pár dní se nechat oslovovat „The defending champion“. No a když už překonala ta bolavá záda, pak natažené stehno, problémy s kondicí, nerozehranost … i své soupeřky … a konečně opět začala hrát tenis, na který byla krása se dívat … zase se jí udělalo blbě a celé se to rozpadlo.
Ten první set, to byla „stará dobrá“ Bára. Takhle dobře jsem ji neviděl hrát … od loňského turnaje mistryň. Tím forhendem tam čarovala neuvěřitelné věci. A to proti ní nestálo žádné ořezávátko. Emma Navarro je 10. na světě. Byla v semifinále US Open a čtvrtfinále Australian Open. A hlavně ta holka nezkazí míček. No a to … nakonec rozhodlo.
Nebudu tady tvrdit, že kdyby se Báře neudělalo blbě, tak by vyhrála. Jak jí to limitovalo, ví jen ona sama. Ale když uděláte 53 nevynucených chyb … nemůžete uspět. A na trávě už vůbec ne. Rozhodující set skončil na UE … hrozivě … 23:2. A jakmile Navarro odvrátila těch 5 brejkbolů na začátku sady, bylo v podstatě hotovo. Bára se snažila. Nezabalila to. Ale už to prostě nešlo. Tenisově, fyzicky ani psychicky.
A bylo vidět, jak jí to bolelo. Celá ta situace. Ale hlavu vzhůru holka. Po všech těch patáliích je vážně zázrak, že jsi došla až do 3. kola. A těžko někdo mohl čekat, že zase proletíš pavoukem jako právě vylíhnutý motýl. Forma se musí pěstovat … tu nenajdete jen tak na podlaze. Tohle rozhodně nebyla tvá poslední wimbledonská šance. A hlavní je, že sis zase dokázala, že ten tenis si hrát zkrátka nezapomněla.
Český prapor ale v singlu ještě pořád vlaje. Linda Nosková ho zatím drží statečně. A proti Rakhimové odehrála svůj nejlepší zápas na turnaji. I přes těch šest zahozených setbolů v prvním setu. Linda si brutálně vylepšuje své „zelené maximum“. A hlavně je PRVNÍ ČEŠKOU LETOS, která se dostala do osmifinále grandslamu. Už teď zaslouží potlesk.
Tenis je krásná hra. Ale krutá. Je to individuální sport. A když prohrajete, máte terč na zádech. Nedá se to na nikoho hodit. A v dnešní době hejtů naprosto na všechno je to pak někdy těžké. A tak je velice lehké poslat do pekel třeba Kubu Menšíka, který se proti Cobollimu vůbec nechytal, uhrál jen 8 gamů a vypracoval si za hodinu padesát jeden jediný brejkbkol, který stejně neproměnil… …ale probůh … vždyť je tomu klukovi 19 let … už teď je českou jedničkou a 3. kolo ve Wimbledonu je pro něj nejlepší v kariéře. Jeho čas přijde. Dřív nebo později.
No a kdo ví? Třeba u Lindy bude platit to „dřív“. Zítra zase na značkách! Pojď!
Všechny komentáře ze Sportovního deníku fanouška najdete zde.
Ten první set, to byla „stará dobrá“ Bára. Takhle dobře jsem ji neviděl hrát … od loňského turnaje mistryň. Tím forhendem tam čarovala neuvěřitelné věci. A to proti ní nestálo žádné ořezávátko. Emma Navarro je 10. na světě. Byla v semifinále US Open a čtvrtfinále Australian Open. A hlavně ta holka nezkazí míček. No a to … nakonec rozhodlo.
Nebudu tady tvrdit, že kdyby se Báře neudělalo blbě, tak by vyhrála. Jak jí to limitovalo, ví jen ona sama. Ale když uděláte 53 nevynucených chyb … nemůžete uspět. A na trávě už vůbec ne. Rozhodující set skončil na UE … hrozivě … 23:2. A jakmile Navarro odvrátila těch 5 brejkbolů na začátku sady, bylo v podstatě hotovo. Bára se snažila. Nezabalila to. Ale už to prostě nešlo. Tenisově, fyzicky ani psychicky.
A bylo vidět, jak jí to bolelo. Celá ta situace. Ale hlavu vzhůru holka. Po všech těch patáliích je vážně zázrak, že jsi došla až do 3. kola. A těžko někdo mohl čekat, že zase proletíš pavoukem jako právě vylíhnutý motýl. Forma se musí pěstovat … tu nenajdete jen tak na podlaze. Tohle rozhodně nebyla tvá poslední wimbledonská šance. A hlavní je, že sis zase dokázala, že ten tenis si hrát zkrátka nezapomněla.
Český prapor ale v singlu ještě pořád vlaje. Linda Nosková ho zatím drží statečně. A proti Rakhimové odehrála svůj nejlepší zápas na turnaji. I přes těch šest zahozených setbolů v prvním setu. Linda si brutálně vylepšuje své „zelené maximum“. A hlavně je PRVNÍ ČEŠKOU LETOS, která se dostala do osmifinále grandslamu. Už teď zaslouží potlesk.
Tenis je krásná hra. Ale krutá. Je to individuální sport. A když prohrajete, máte terč na zádech. Nedá se to na nikoho hodit. A v dnešní době hejtů naprosto na všechno je to pak někdy těžké. A tak je velice lehké poslat do pekel třeba Kubu Menšíka, který se proti Cobollimu vůbec nechytal, uhrál jen 8 gamů a vypracoval si za hodinu padesát jeden jediný brejkbkol, který stejně neproměnil… …ale probůh … vždyť je tomu klukovi 19 let … už teď je českou jedničkou a 3. kolo ve Wimbledonu je pro něj nejlepší v kariéře. Jeho čas přijde. Dřív nebo později.
No a kdo ví? Třeba u Lindy bude platit to „dřív“. Zítra zase na značkách! Pojď!
Všechny komentáře ze Sportovního deníku fanouška najdete zde.
Reklama
Reklama
