Sportovní deník fanouška: Světové hry nejsou pouťovou akcí pár vesnic

Mám rád rozmanitost. Miluju, jak přicházím na kloub novým odvětvím s tím, že některé z nich mají moderní vibe 21. století a potenciál se na tu pravou olympiádu někdy protlačit. A třeba lakrosu nebo squashi se to vlastně už povedlo. Pokrok se nedá zastavit. A já jsem rád, že MOV má sice pro účast na hrách striktní pravidla, ale že seznam olympijských sportů není pevný, rigidní a uzavřený a může se vyvíjet v čase. A uplynulý týden zase ukázal, že se ta globální sportovní komunita posouvá správným směrem.

Světové hry nejsou žádná pouťová akce pár vesnic. Jedná se o největší multisportovní událost světa právě po olympiádě. Jejich historie sahá až do roku 1981. A letos v Číně se jich účastnilo přes 3,5 tisíce sportovců ze 117 zemí světa! V neuvěřitelných 35 sportech. U nás více či méně známých.

A Češi se rozhodně neztratili. Právě naopak. Získali jsme parádních 9 placek. To je o 3 více, než před třemi roky v Birminghamu. A obecně nejlepší výsledek naší výpravy za POSLEDNÍCH 20 LET od Duisburgu 2005. Zase jsme udělali naší zemi skvělou sportovní reklamu. Tohle byl pro mnoho lidí vrchol jejich kariéry. Další hry se budou konat zase až za 4 roky. A tak si se mnou pojďte projít souhrn toho, jaký ohňostroj naši holky a kluci v Čcheng-tu odpálili.

FLORBAL

U nás asi nejsledovanější sport Světových her. Jeho cesta na olympiádu je dlouhá a vede přes více vyrovnaných týmů mimo Evropu. Florbal Starého kontinentu už dávno není jen o těch čtyřech gigantech. Třeba Norové, Slováci, Němci … ale zejména Lotyši … ušli za posledních pár let pořádnou cestu. Jenže za oceánem začíná problém. Kanada i Filipíny... to je pořád florbalový prales. A tyhle mančafty dostávaly na turnaji obrovské příděly. O domácí Číně se pak ani nemusíme bavit. Voda na mlýn pro „hatery“. Ale vyvrcholení turnaje nabídlo klasicky super podívanou.

Kluci mají bronz. Zase. Je to úspěch. Ale samozřejmě chtěli výš. Oni vědí, že tahle generace už ty Švédy může porazit. A mají to zdravé – na pokoře založené sebevědomí – a nebojí se to říct nahlas. Poprvé na velkém světovém turnaji dokázali Tři korunky dostat do prodloužení. Parádně vyrovnali zdánlivě ztracený zápas. Ale v overtimu se jednou špatně odrazil míček od boty Lukáše Punčocháře… a bylo po všem. Důležité ale je, že ti kluci na to zlato fakt mají. Rozhodně za Švédy jakkoli výrazně nezaostávají. A že přijde ten historický turnaj, je opravdu pouze otázkou času.

K zápasu o bronz se nemá cenu moc rozepisovat. Kluci sejmuli Švýcary hned v první třetině a mají tu placku naprosto zaslouženě. A v rámci jednotlivců patří veliká pochvala hlavně Filipu Langerovi s Markem Benešem. Když o něco šlo, tak ti kluci zabrali. Beny proti Švédům a Lanýž proti Finům a Švýcarům (dohromady měl na turnaji 22 bodů v 5 zápasech a byl zvolen i do all star). A je moc důležité, že máme hvězdy, o které se můžeme v klíčovém momentu opřít. A mají 27 potažmo 23 let …

Holkám se bohužel turnaj moc nepovedl. A brambora je určitě zklamáním. Všechny tři klíčové zápasy ztratily těsně. Finsko 2:3, Švédsko 1:3, Švýcarsko 3:4. Dámy ale dostanou brzo šanci koloběh dějin otočit. Už v prosinci v Ostravě na domácím světovém šampionátu. Já holkám pořád věřím!

MOTOSURF

Není moc sportů, které bychom vymysleli v Česku … a ty se pak prosadily do globální sportovní rodiny na velké hry. Ale tohle jsme tedy zatraceně trefili. Závodit na motorovém surfu kolem branek je hodně cool. Trochu jako Tony Stark. A když už jsme si to vymysleli, není divu, že jsme v tom nejlepší na světě.

V Číně jsme si vyjeli všech pět finálových účastí. Dvě holky, dva kluci i smíšený tým. A výsledek? Zlatý hattrick. Jakože fakt jsme vyhráli ve všech TŘECH KATEGORIÍCH. Lukáš Záhorský je šestinásobným mistrem světa. Dosáhl všeho. A nyní dominoval i na Světových hrách. Eliška Matoušková má pak 17 let a už i v tomto věku je několikanásobnou mistryní světa i Evropy. A zvládla roli favoritky i v Čcheng-tu.

A aby to nebylo všechno, tak Lukáš s Eliškou (po trochu dramatické zákulisní dohře plné penalizací) získali zlato i ve smíšené soutěži týmů. Naprostá petarda. Jako pokud jste o tomto sportu dosud neslyšeli, určitě si to najděte a pusťte. Je to několika kolová dřina na prkně. Ale ta nás nakonec vystřelila doslova do nebes!

INLINE HOKEJ

Asi není úplně překvapení, že nám tohle poměrně hodně jde. Kromě Světových her v Duisburgu 2005, kde měl inline svou premiéru, jsme dovezli placku pokaždé! A i v Číně to pánové zvládli. Dokonce jsme sahali po zlatu a navázání na historickou Wrocław 2017.

Ve finále ale proti nám stáli fakt vynikající Američané. Jejich hokejisté jsou profíci. Většinou frajeři, kteří jsou z Floridy a Kalifornie a za normálních okolností by byli fakt hodně dobří i na ledě. I tak ale naše repre dotáhla zápas do prodloužení. Zejména díky parádním zákrokům gólmana Brabce. Pak jsme ale zapomněli před bránou na Kevina Mooneyho. Největší hvězdu soupeře a hráče Univerzity v Santa Barbaře. A ten rozhodl. Dal svůj třetí gól ve finále a odšpuntoval hvězdně pruhovanou radost. Stříbro ale musíme brát s pokorou asi jako maximum, co šlo dokázat.

KORFBAL, SOFTBAL, LAKROS

V Číně jsme měli hned 6 družstev v rámci kolektivních sportů. To je fakt brutálně hodně, vzhledem k tomu, jak málo týmů se do každého turnaje dostane. Světové hry trvají jen týden. Není čas na nějaké obří skupiny či pavouky. A tak se v Čcheng-tu představilo vždy jen 8 nejlepších týmů planety. A my kromě již zmíněných florbalistů, florbalistek a inlinistů … dokázali tuhle šíleně přísnou kvalifikaci urvat i v ženském lakrosu, mužském softbalu a korfbalu.

Korfbal hrají smíšená družstva. Mimo jiné mají kluci a holky i společné sprchy a jsou s tím úplně v pohodě. Naši přijeli do Číny s cílem postoupit ze skupiny, a ten bezezbytku splnili. Porazili silné Německo i Surinam. A nakonec skončili na krásném čtvrtém místě.

A neztratily se ani lakrosistky a softbalisté. Holky skončily na minulých WG poslední. Ale ten tým se pořád zlepšuje. Nyní dokázaly porazit Irky a tím pádem obsadily 6. místo. A jako být v něčem šestý na světě … to moc českých kolektivních sportů říci nemůže.

Ale prohlásit to mohou i softbalisté. Na turnaji jsme byli jediným evropským zástupcem. Starému kontinentu už roky kralujeme (7 titulů na ME v řadě). Ale světová konkurence je ještě trochu odskočená. Přesto jsme dokázali urvat výhru 15:10 nad Singapurem a nechat tak za sebou i Austrálii. Velká poklona pánové.

ORIENTAČNÍ BĚH

Naše doména. Placky jsme vozili už před 3 lety z Birminghamu. Ale Čína byla specifická. Hodně. Běželo se v nějakém divném areálu střihnutém rýžovým polem a džunglí. Bylo vedro jak prase. Vlhko. A když jste se zrovna neztratili, útočili na vás hadi.

Tomáš Křivda patřil mezi favority. A v závodě na střední trati běžel o zlato. Ale pak ho bodl nějaký hmyz. Vůbec netušil, co za asijskou potvoru by to jako mohlo být. Otekla mu ruka a začalo ho brnět celé tělo. Měl nepřirozeně vysokou tepovku. A tak musel vzdát. Stejně jako 3 ze 4 našich závodníků.

Náladu si ale spravil ve sprintu, kde už si pro tu vytouženou placku doběhl. Slavil stříbro, takže ještě o jeden flek posun oproti Birminghamu. A pak ve smíšené štafetě ještě bronz. Z toho měla největší radost Tereza Rauturier, které v individuálních závodech unikla bedna fakt o kousek. Ale svoji medaili ve tvaru pandy si z Číny nakonec odváží.

Jenom pro dokreslení, jak brutální podmínky v areálu panovaly … italského běžce Mattiu Debertolise … našli organizátoři na trati v bezvědomí. A i když ho pak převezli do jedné z nejlepších čínských nemocnic … tak bohužel zemřel. I takové tragédie přináší sport. Čest jeho památce.

PARKOUR

Tohle je cool. Létáte přes překážky jako opičí lidé. Vždycky mi to připomínalo „Planet of the Apes“… a to nemyslím rozhodně jakkoli zle. Parkouristi jsou neuvěřitelní sympaťáci a lidský pohyb často dovádějí k úplné dokonalosti. A máme parádní závodníky i u nás.

Adéla Měrková měla trochu smůlu. Hodně chtěla placku. Skončila 7. v kvaldě freestylu a následně plánovala zaútočit na přední umístění. Jenže hned na první překážce si popálila dlaně o příliš horkou tyčku. A na druhé si vyhodila rameno. To fakt nevymyslíš.

Slavit ale může Jarda Chum. Na mistrovství světa byl třetí. Teď to ale ještě o jedno místo vylepšil a má stříbro. Porazil vlastně celý myslitelný parkourový svět. S jedinou výjimkou. Švýcar Caryl Cordt-Moller. Jenže to vlastně není tak úplně člověk. Pamatujete si z Paříže tu mystickou a tajemnou postavu ze hry Assassins Creed, která provázela celými hrami? Tak v té masce byl právě Caryl. A prohrát s někým takovým … prostě není ostuda.

KICKBOX

Na Světové hry patří i bojové sporty. Ju-jitsu, karate, wušu, sambo, thajský box … a kickbox. No a v tom máme frajerku, která v rámci amatérských organizací patří mezi nejlepší na planetě. Klára Strnadová je ve své váhové kategorii světovou jedničkou. A tak se v Čcheng-tu probojovala až do finále. To bohužel ztratila 0:3 na body, ale i tak si doufejme otevřela cestu do profesionálního ringu.

TANEC

Baby nebude sedět v koutě. Jo. I taneční soutěže jsou součástí Světových her. V akci jsme měli dva taneční páry. A to v latině. Takže kombinace samba, cha-cha, rumba, jive a paso doble. Jako ve StarDance.

Dvojice Kuba Lipowski a Terka Kučerová přijela do Číny s finálovou tužbou. Tedy dostat se do nejlepší šestky z čtyřiadvacítky párů. Nakonec jim to uteklo o jednu jedinou příčku a asi dva body v celkovém hodnocení. I slzičky zklamání byly. Ale věřím, že nakonec ten zážitek z velké akce převážil nad smutkem. Sedmé místo je v takové konkurenci fakt ceněné.

DALŠÍ SPORTY

Mohl bych pokračovat vlastně do nekonečna a projet celou naši výpravu. Ale knížku z toho úplně vytvořit nejde. A tak to vezmu jen letem světem.

Perfektní představení jsme předvedli v discgolfu. V mixu jsme skončili na 6. místě a jako jediní jsme obrali o body vítězné Američany. A to je prosím Kristýně Jurčíkové 14 let!

Ve squashi se Viktor Byrtus probojoval až do čtvrtfinále! To je nejlepší umístění našeho hráče v dějinách Světových her. Perfektní příslib a pozvánka do Los Angeles, kde si kluci a holky v krychli odbydou svoji premiéru pod pěti kruhy.

Neuvěřitelnou lopotu mají za sebou i rychlostní kanoisté. Na Světových hrách jsou soutěže dračích lodích a závody v maratonských vzdálenostech. Na kajaku pádlujete třeba 25 kiláků. Skoro dvě hodiny v kuse. A po každém kolečku si musíte přenášet loď po břehu. Brutalita. A Kačka Mílová dokázala být v téhle dřině dvakrát v TOP10 (v dlouhém závodě dokonce pátá).

No a na závěr … skokanky na trampolíně. My máme v synchronu holky v nejlepší osmičce světa! Aneta Hrudová a Michaela Juříčková byly nejmladším párem na hrách. A jako první Češky v dějinách dokázaly předvést v sestavě dvojic trojité salto.

Jako opravdu bych mohl pokračovat ještě dál. Ale tady to raději utnu. Sport je nekonečný. Ale Světové hry už jsou za námi.

A pokud vás to zaujalo, koukněte na sítě Českého olympijského týmu. Více jak týden jsem se vás tam snažili bavit právě těmito netradičními sporty. A já věřím, že ten obsah byl super a že se vám to líbilo.

Budeme se těšit zase příště. Za 4 roky v německém Karlsruhe. A já věřím, že si všechna ta krásná odvětví do té doby najdou své další příznivce a fanoušky. A taky že bude naše výprava ještě úspěšnější než v Číně. Je co překonávat, a je se na co těšit!

Tento i další komentáře Sportovního deníku fanouška najdete zde.