Sportovní deník fanouška: Existuje šance, že se v Olomouci bude hrát dobrý fotbal

A přijela Sparta. Tehdy vedla ligu o parník. Plný stadion. Více jak 12 tisíc diváků. Sigma byla lepší. Řezal jí sudí. A v 81. minutě rozhodl o výhře kluků z Letné Marek Kincl.   No a z Andráku už mě nikdo nedostal. Chodil jsem na ligu. A nevynechal žádný evropský zápas. Těch zážitků byly mraky. Celta Vigo, Real Zaragoza, Dortmund, Hamburk, Aberdeen, Everton, FC Sevilla. Na nic z toho do smrti nezapomenu. Sigma formovala moje dětství, studium, dospělost … i práci.   Abych pravdu řekl, poslední roky už jsem chodit přestal. Ztotožnit se se stylem vedení olomouckého fotbalu … prostě nešlo. Jako zákulisních informací mám dost. V rámci svého dřívějšího zaměstnání jsem se pokoušel svého času Sigmu dokonce koupit … ale nebyla vůle. Nedostalo se to ani na první metu. Každopádně nechci nikoho očerňovat a je to pro mě minulost.

Ale z mnoha důvodů jsem rád … že se nyní pohnuly ledy … a že se dějí všechny ty změny, které jsou cítit. A vůbec nejde o to, že Jay Jay dostal důvěru a že viditelně ví, co dělá. Vůbec nejde o to, že jsme vyhráli pohár a budeme hrát Evropu. Vůbec nejde o naplněný rozpočet a že jsme si mohli přes léto dovolit některé dříve nemyslitelné hráče koupit (Janošek, Malý, Tkáč, Kostadinov, Huk) … anebo díky dobrým vztahům přivést na hostování (Dumitrescu, Michez, Vašulín).   Jde o ambice klubu. A obecně tu cestu, na jakou se Sigma vydala. V dřívějších letech to bylo jednoduché. „Vyrobit“ nějaký talent. Prodat ho. A získané peníze z klubu vytáhnout pryč. Logický model, který ale Sigmu jako takovou nikam neposouval. Pořád jsme se plácali od ničeho k ničemu a nemělo to koncepci ani cestu ven.   Nyní pod holdingem Sigma, panem Šimonovským a jeho finančním ředitelem panem Navrátilem … a za podpory pana Morávka a Hubáčka … existuje šance, že se v Olomouci bude hrát dobrý fotbal a na prvním místě budou sportovní úspěchy … a hlavně fanoušci.

Je neuvěřitelné, co za pár dní nové vedení stihlo. A tím nemyslím tu generální amnestii pro dřívější hříšníky a přesun kotle. Jde mi hlavně obecně o práci s lidmi a značkou. Pánové si uvědomili, že PR, marketing a sítě … jsou nedílnou součástí vývoje klubu dopředu. Posílili social týmy … a začali pro lidi vytvářet perfektní obsah, který na mě padá každý den. A baví mě. A naprosto ve mně zažehl tu touhu dát Sigmě druhou šanci.   A tak se stalo. Vzal jsem dnes dceru poprvé na fotbal. Nemusela čekat do svých 13 let. Zvládla to daleko dřív. Jako v koníčcích je většinou po manželce. Dělá zpěv a balet. Ale nyní byla nadšená. A dokonce prohlásila, že teda jako sport bude mít ráda. Ať si ale nemyslím, že to trumfne jednorožce. No … tak v to vážně ani nedoufám.   Stejně tak nedoufám v to, že se nějací jednorožci najednou objeví ve fotbalové Olomouci. Zázraky se nedají dělat přes noc a nic není černobílé a už vůbec ne růžové. Třeba setrvání pana Mináře na jeho pozici osobně nechápu (stále je podepsaný pod dva olomoucké sestupy a zejména ten 2016 mu kladu za vinu těžce). Ale už je vidět světlo na konci tunelu.   Máme 4 body … relativně úspěšný start do ligy (i když herně to zatím pořádně skřípe) … na stadionu se zase fandí … a můžeme se těšit na evropské soupeře v rámci celého podzimu. Já si pořád myslím, že Olomouc nemá o nic menší sportovní potenciál než třeba Plzeň nebo Liberec. A věřím, že dobrou, tvrdou a moderní prací jsme schopni tady časem vybudovat třeba to, co se podařilo panu Šádkovi ve Viktorce. Je to sen? Možná … ale když už chceme ty jednorožce … Ať žije Sigma!   Všechny texty Sportovního deníku fanouška najdete také zde.