Sportovní deník fanouška: Český fotbal v bludném kruhu? Hašek přežívá, ale naděje umírá
Musím říct, že angažmá trenéra Ivana Haška u repre … je jedno z nejzvláštnějších působení kouče u nároďáku, které si lze představit. Tam je všechno tak neskutečně random … nepředvídatelné … nahoru dolů … a vlastně neuchopitelné … že to v českém fotbalovém prostředí nenechává klidným vůbec nikoho. Už dlouho.
My víme, že už nemáme hráče jako dřív. Že je kvalita hráčského kádru zkrátka špatná. A proti těm nominacím se nedá ani nic moc co namítat. Nemáme kde brát. Ale pořád tak nějak vnitřně cítíme, že by ten tým mohl aspoň někdy hrát slušný fotbal. A to se neděje.
Matematicky pak má Hašek výsledky … vlastně oukej. Vždycky poté, co dostaneme velkou ťafku, tak se nějak semkneme a silou vůle umlátíme resultát, který jako Ivana udrží u kormidla. Ať už to byla povedená Liga národů po blamáži v Gruzii, která nám vlastně zaručila baráž v kvaldě na MS. Anebo vítězství v Černé Hoře po výprasku v Chorvatsku. Moc se na to v pátek nedalo koukat, ale pořád to byla výhra venku s čistým kontem na hřišti druhého největšího konkurenta v kvalifikační skupině.
Ivan sice často sedí na lopatě … ale těsně před pecí z ní vždycky … možná snad ani neví jak … dokáže na poslední chvíli seskočit.
A dnešek byl dalším úplně šíleným případem českého fotbalového bizáru. Je to přátelák. V pondělí v Hradci. Na začátku sezóny. Logicky šetříme všechny hráče a testujeme. Proti relativně kvalitnímu týmu, který je jeden z nejlepších v Asii, byl na posledním mistrovství světa a na nedávném Gold Cupu postoupil ze základní skupiny. Takže utkání, ve kterém o nic nejde a defacto ani nepříznivý výsledek by neměl nic znamenat. A za normálních okolností by z toho nikdo nic nevyvozoval.
Jenže my ten zápas odehrajeme tak, že nasereme úplně každého, kdo o to utkání byť jen okem zavadil. A z mírně pozitivní nálady po Černé Hoře máme najednou zase kocovinu, při které přemýšlíme, kterým otvorem by bylo nejefektivnější se vyprázdnit.
Za celý zápas nevystřelíme na bránu. Jediný gól dá z penalty frajer, který už týdny pro trest nehraje … ale je odpočatý, a tak ho tam pošleme jen na poločas. V druhé půli … máme DOMA … v kolonce XG číslo 0,01. Jediným borcem, který za něco stojí, je debutant Michal Beran. A konec střetnutí dohráváme s wingbacky ve složení Šulc – Sadílek. Ne … to není vtip. I když Pavel Šulc se při závěrečném rozhovoru doslova ironicky tlemil. A zcela správně prohlásil, že to bylo prostě hrozný.
A já se ptám … proč? Proč se nám tohle dokola děje? Já nechci na Ivana pořád kydat jen špínu. On je inteligentní kouč i člověk. V kariéře dosáhl mnohých úspěchů a … opět to řeknu … ty výsledky repre pod ním nejsou ve vztahu ke kvalitě kádru nikterak tragické. Ale ta řeč těla celého reprezentačního soukolí … je jednoduše otřesná.
Budeme hrát baráž o světový šampionát. Ale věří někdo reálně … bez ohledu na soupeře … že jsme schopní z ní postoupit? Podle mého vůbec nikdo. Snad ani ti hráči ne.
Tohle prostě neklape. A já vůbec netvrdím, že je to celé chyba trenéra. A že by s tím někdo jiný dokázal hrát jako Brazílie. Nedokázal. Ale existovala by alespoň nějaká malá naděje na zázrak. A tu já tam nyní prostě nevidím.
Pavel Nedvěd taky není hloupý. A podle mého od první vteřiny od svého nástupu do funkce GM přemýšlí, kým by Ivana nahradil. A nemůže vůbec na nic přijít. A já vlastně taky nevím, koho tam místo něj. Ale sedět s rukama v koutě a čekat na kulku … když už před sebou vidím týpka s puškou … je typická definice sebevraždy. A já věřím, že budeme mít aspoň trochu vůle žít a začneme se bránit. A že se bez ohledu na matematiku a občasný dobrý výsledek … udělá řez.
Další mistrovství světa bude až v roce 2030. Nezahazujme dalších pět let fotbalu u nás. Pojďme se aspoň nějak pokusit … o jakoukoli změnu. Klidně cestou zahraničního kouče. A nikoli jen tak, že budeme na Ivana nadávat. Nemůže být hromosvodem veškerého hněvu a negace. To by bylo nespravedlivé. Ale ať už budeme nyní zkoušet cokoliv … pojďme to už udělat bez něj!
Všechny komentáře Sportovního deníku fanouška najdete zde.
