Zapomenuté stavby: Hrobku v Sobotíně opravuje obec. Po válce tady vykrádali rakve

Se stavbou pohřebiště a přilehlého parku se začalo v roce 1881, ale už před tím vznikala projektová dokumentace vídeňského architekta Wenzela S. Baumheyera. Stavba se táhla a nakonec trvala čtyři roky a ještě potom pokračovaly uměleckořemeslné práce.  

Myšlenka vybudování rodinné hrobky ovšem přišla až ve chvíli, kdy se Kleinové stali významnými podnikateli a obchodníky. Rodina německého původu pochází původně z Loučné nad Desnou, okolo roku 1750 šlo o běžné domkaře (dříve užívané pojmenování obyvatele vesnice, který vlastnil pouze obydlí, příp. nepatrnou výměru polí nebo zahrádku). V 19. století už ovšem bratři Kleinové, kterých je celkem šest, podnikají ve stavebnictví, budují železnici na tehdejším území Habsburské monarchie. Celkem jejich společnost vybudovala 3 500 kilometrů železničních tratí v Českých zemích, Rakousku, Německu nebo Polsku a Rumunsku. Kleinové stojí i za vybudováním úseku trati Praha – Olomouc pod vedením Jana Pernera.

A teď se drobnou oklikou vracíme zpět do Sobotína na Šumpersku. Bratři Kleinové totiž v roce 1844 kupují panství Loučná nad Desnou a s ním i železárny v Sobotíně. Tou dobou je nejvýznamnějším představitelem rodiny Albert Klein von Wisenberg, který je i poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu, podařilo se mu získat i šlechtické tituly. Právě on byl jedním z prvních pohřbených v nové hrobce. Jeho ostatky sem přenesly po dostavbě z hřbitova u kostela sv. Vavřince v Sobotíně.

Zatékání do krypty a nakonec i rabování

Netrvalo to dlouho a do podzemní krypty, která je přístupná po šnekovém schodišti, začalo zatékat. Situace došla do takové situace, kdy stát musel v roce 1910 dát rodině ultimátum, že pokud chtějí hrobku dále využívat, musí si se situací poradit. Velká rekonstrukce přišla v letech 1927 a 1928, další pak v roce 1930.

Zlom přišel po 2. světové válce, kdy byl rodině Kleinů na základě Benešových dekretů zabaven majetek a došlo i k jejímu odsunu ze země. Bohužel hrobka zůstala volně přístupná a interiér byl postupně zničen. Dokonce došlo k otevírání rakví a jejich vykrádání. V roce 1966 se stává místo posledního odpočinku Kleinů památkou. Lepší časy ale přišly až v 90. letech. Mauzoleum získává obec a v roce 1999 jsou přeneseny zbylé ostatky zpět do rodinné hrobky Kleinů u kostela svatého Vavřince v Sobotíně.

Hrobku zachránila obec

Do záchrany památky se pustila obec Sobotín v roce 2010, už o rok později se podařila opravit střecha. V dalších letech došlo na úpravu parku, odvodnění kaple, rekonstrukci schodiště, obnova balustrády nebo vnitřní výzdoba kaple. „V roce 2023 byly na mauzoleu restaurovány 4 ks kovový soch andělů z ochozu kaple mauzolea, již proběhlo restaurování a obnova 8 vitrážových oken z kaple,“ popsala pro Report Tereza Podhorová.

To vše se zatím v Sobotíně stihlo během pěti etap oprav. Teď probíhá šestá etapa restaurování spodních balustrád a žulového soklu Mauzolea. „Na rok 2025 plánujeme restaurování výmalby v kapli Mauzolea. V průběhu pár dní budeme posílat žádost na Ministerstvo kultury o zařazení do Programu obnovy architektonického dědictví na rok 2025,“ vysvětlila referentka úseku výstavby a rozvoje. Zároveň se v okolí hrobky rodiny Kleinů chystá kompletní vybudování parku v areálu mauzolea.

Díky úsilí obce a dotační podpoře od Olomouckého kraje i ministerstva kultury se začíná v Sobotíně uvažovat i o otevření mauzolea pro veřejnost. „V příští letní sezóně je předpoklad otevření Mauzolea veřejnosti o víkendech. Dvakrát ročně do roka bývá den otevřených dveří, kde je umístěna i zapečetěná kasička na příspěvky na hrobku, které jsou následně vkládány na transparentní účet hrobky,“ dodala pro Report ještě Podhorová. Hotovo ovšem ještě ani zdaleka není.

Aby mohla být hrobka prohlášena za opravenou, je totiž ještě potřeba zrestaurovat podlahy v kapli, sklepení - kryptu, anděla smrti, rakve, dveře do Mauzolea, vybudovat oplocení, vstupní bránu nebo park.