Zachraňoval historické centrum města, navrhoval koleje. Zemřel architekt Škamrada
Rekonstrukce Klášterního Hradiska, katedrála sv. Václava, návrh kolejí Bedřicha Václavka. Za těmito i dalšími počiny stojí architekt a specialista na rekonstrukce památek Antonín Škamrada. Ve věku čtyřiadevadesáti let urbanista zemřel.
Antonín Škamrada se narodil 4. prosince 1928 v Bystrovanech. Architekt strávil většinu profesního života v Olomouci a podílel se na záchraně historického centra, za jeho přínos městu dostal Cenu města Olomouce.
Urbanista vystudoval architekturu u Bohuslava Fuchse, po studiích odešel do Olomouce do Stavoprojektu, navrhoval koleje Bedřicha Václavka i další stavby, později se ale zaměřil na rekonstrukce památkových objektů. Po znárodnění se v šedesátých letech podílel na asanačním plánu obnovy historického centra Olomouce, díky kterému byla zachráněna řada cenných domů.
„Po zrušení soukromého vlastnictví dostala vše Domovní správa. Už v té době domy v centru města nevypadaly dobře a údržba se na nich vůbec nedělala. Ve Stavoprojektu jsme byli první, kdo se tím začal komplexně zabývat. Zpracovali jsme takzvaný asanační plán a upozornili jsme na akutní případy. Některé se podařilo opravit. Ale záchrana celkového dědictví se nedala s pár řemeslníky městského stavebního podniku realizovat,...“ vzpomínal v roce 2016 v rozhovoru pro web olomouc.cz.
Následně působil Škamrada v Útvaru hlavního architekta. V osmdesátých a devadesátých letech došlo na generální rekonstrukci Klášterního Hradiska, na které se podílel. Rekonstrukce začala ještě za totality a Škamrada ve zmíněném rozhovoru vzpomínal, jak se musel potýkat s režimními kádry.
„Na porady jezdil i nejvyšší architekt Číla. Když došlo na barevnost Hradiska, prohlásil no baroko přece bude červený! Máme to tak v Roudnici, v Praze… Samozřejmě, že jsem nesouhlasil. Oponoval jsem tím, že Morava má daleko blíž k Rakousku a rakouské kláštery jsou žluté. Sám jsem je viděl. Nakonec tedy okr zvítězil,“ řekl Škamrada.
Na řadu pak v devadesátých letech přišlo několik církevních projektů, připravoval prostory pro papeže při návštěvě v roce 1995 v Arcibiskupském paláci. „Vzhledem k tomu, že jsem se během těch prací dopodrobna s palácem seznámil, dostal jsem potom na stůl řadu dalších úprav. Také jsem byl požádán o spolupráci na Velehradě a nakonec na rekonstrukci dómu. Stal jsem se jakousi stálou součástí inventáře kapituly,“ vysvětloval v roce 2016. Schůzí komise pro sakrální umění se účastnil ještě ve velmi pokročilém věku.
Své vzpomínky sepsal do knihy Má cesta k architektuře a architekturou, která vyšla v roce 2016 u příležitosti jeho osmdesátých osmých narozenin. Poslední roky strávil Antonín Škamrada v Bratislavě u dcery. Tam také 8. března zemřel. Na významnou olomouckou osobnost se bude v Olomouci vzpomínat 27. května, kdy bude sloužena zádušní mše. Poté proběhne vzpomínkové setkání.
