Historické budovy, průchody, nebo zeď školky už vymaloval na vlastní náklady. Řeč je o Josefu Kovářovi, ten vymalovává plochy na veřejných prostranstvích, které někdo poškodil. Čmáranice tak nahrazuje čistou výmalbou. Report zjišťoval, podle čeho si místa vybírá, nebo jak postupuje v případě, že se rozhodne podobně napravit něčí škodu.
„Vzhledem k tomu, že se často vracím a přemalovávám nové čmáranice na těch samých místech, jde už o desítky zásahů. Je to tak trochu nikdy nekončící mise za čistější město,“ uvedl pro Report malíř ploch Josef Kovář.
Malíře si v Olomouci mohli poprvé všimnout lidé ve chvíli, kdy vymaloval vloni v lednu Michalské schody. Průchod, který vede k vile Primavesi vybílil, a tak zmizely čmáranice na zdech. Jak malíř Kovář říká, místa ve veřejném prostoru si vybírá sám. „Nelze si v Olomouci nevšimnout počmáraných míst. Jsou jich tisíce, některé tu jsou s námi běžně 10-15 let ale stejně s tím nic nikdo nedělá. Když čmáranice začne víc poutat pozornost než samotná architektura, beru to jako signál k zásahu,“ vysvětlil.
Zatím poslední výmalbou je budova u restaurace Michalský výpad, v místě schodů, které vedou z Blažejského náměstí do Bezručových sadů. „Záleží na velikosti a stavu plochy, ale běžně se jedná o několik hodin čisté práce – samotná výmalba u Michalského výpadu zabrala přibližně šest hodin. Ale nepočítám čas strávený sháněním schválení, příprava barev, ani cest na místo,“ popsal Josef Kovář pro Report.
A jak se v případě, že chce malíř vymalovat plochu po graffiti, postupuje? „Pokud chci zasáhnout, vždy nejdřív oslovím vlastníka nebo správce objektu a s ním dohodnu postup. Pokud se plocha nachází přímo v památkové zóně města Olomouce, je třeba vše projednat i s památkáři. Společně se domluvíme na odstínu, nechám si schválit namíchaný vzorek barvy – a teprve poté se mohu pustit do práce. Je to náročnější, ale díky tomu zůstává výsledek v souladu s duchem místa,“ dodal Kovář.
Josef Kovář svou iniciativu pravidelně sdílí na sociální síti Facebook. „Nechci se řadit mezi ty kteří už rezignovali. Ten kdo si chce něco načmárat na zeď má využít legálních ploch, ve veřejném prostranství a ne věnovat svou energii poškozováním majetku. Možná by je překvapilo kolik majitelů různých budov by dalo svolení k nějaké smysluplné tvorbě. Jen chtít,“ uzavřel malíř s tím, že na památce, historické budově nebo na školách a školkách nemají čmáranice co dělat: „To je prostě ostuda. Ostuda města. Ostuda nás všech.“
