VIDEO: Nepůvodní, ale doma. Počty jesenických kamzíků se musí hlídat

Štíhlé tělo, krátké nohy a velká kopyta, která pomáhají s pohybem v horách, to jsou kamzíci. Po vrcholcích Jeseníků jich nejvíce běhalo v 80. a na začátku 90. let. Od té doby jejich počet klesá, dnes se jejich stav odhaduje na 450 kusů. Na severu Olomouckého kraje jde přitom o nepůvodní druh dovezený v roce 1913 z rakouských Alp.  

Do Česka se tito sudokopytníci dostali díky lesníkům Řádu německých rytířů, ale do volné přírody se nedostali ihned. Nejprve bylo 22 alpských kamzíků umístěno v aklimatizační obůrce u Malé Morávky, odkud byli vypuštěni až v roce 1924. „V té době se zkoušelo mnoho nových věcí, ať už se zvířaty nebo rostlinami. Šlo o obohacení fauny a rozšíření o nový lovecký druh. Pravděpodobně to považovali za zajímavé a atraktivní zvíře, podobné pokusy probíhaly i s jinými druhy,“ vysvětluje pro Report ředitel Regionálního pracoviště CHKO Petr Šaj důvody, proč byli kamzíci do volné přírody v Jeseníkách vypuštěni.

Jejich populace se postupně rozrůstala. Nejvyšší počet kamzíků byl v Jeseníkách zaznamenán v letech 1981 až 1992, kdy přesahoval 900 kusů. „Nejnižší letní stav kamzičí zvěře byl napočítán kolem 170 kusů v roce 2009,“ uvádí se ve správě CHKO Jeseníky. Právě v roce 2009 vzniklo sdružení Jesenický kamzík, jehož cílem bylo zachování populace kamzíků v pohoří Hrubého Jeseníku. Petici spolku podepsalo 25 tisíc lidí, což přispělo k tomu, že počet kamzíků začal opět narůstat. V současnosti se jejich počet odhaduje na přibližně 450 kusů,“ dočteme se v příspěvku CHKO.

Populace kamzíků v Jeseníkách má i negativní dopady na přírodu

Větší množství kamzíků může mít ovšem negativní dopad na stav přírody. „V minulosti docházelo ke spásání, okusování, poškozování rostlin i narušování půdního povrchu. Dříve bylo běžné, že se na jednom místě objevila skupina 30 až 50 kamzíků, což zanechalo viditelné následky. Hlavním problémem je, že rostliny jsou těmito zvířaty pravidelně okusovány a nemají šanci se dále rozmnožovat,“ vysvětluje Petr Šaj.

Kamzík je stádní zvíře žijící v menších skupinách. Aktivní je přes den, kdy se pase. Výborně šplhá, a tak se dostane i do nepřístupných horských oblastí. Má štíhlé tělo, krátké nohy s velkými kopyty a hákovitě zahnuté rohy, které má obě pohlaví. Jeho hnědá srst v zimě tmavne. Jeho přirozeným predátorem je vlk a rys.

Také proto je nutné počet kamzíků pravidelně monitorovat a udržovat. Každé území má omezenou kapacitu, která dokáže uživit jen určité množství jelenů, kanců nebo právě kamzíků, což se označuje jako takzvané kmenové stavy. „Jde o zvěř, která je myslivecky obhospodařována již mnoho let. V roce 2011 byla na úrovni ministerstva uzavřena dohoda, že se stav kamzíků bude udržovat okolo 200 kusů,“ uvádí ředitel Regionálního pracoviště CHKO Petr Šaj. V současnosti je však alpských koz v Jeseníkách více než dvojnásobek tohoto počtu, jak ukazuje i přiložený graf s daty do roku 2020. Od roku 2013 navíc roste jejich odlov, ale množství kamzíků na stejné úrovni nezůstává, naopak stále stoupá.

V přírodě se samozřejmě vyskytují i přirození predátoři kamzíků. „Kamzík má podobné predátory jako jiná vysoká zvěř, například jeleni. Mezi jeho predátory patří velké šelmy, jako vlk nebo rys, které však v Jeseníkách dlouhou dobu chyběly v dostatečném počtu,“ vysvětluje Petr Šáj. Dodává, že pokud by se na severu Olomouckého kraje objevil orel skalní, i ten by mohl být přirozeným lovcem kamzíků.

Problém vyšších počtů vysoké zvěře řeší nejen v Jeseníkách. Aktuálně se znovu debatuje o mysliveckém zákonu, aby byla větší možnost kontroly nad stavy zvěře. „Ať už jde o kamzíka, nebo o jelena, mělo by se s nimi pracovat tak, aby jejich přítomnost neměla negativní dopad na stav okolní přírody,“ uzavírá pro Report ředitel Regionálního pracoviště CHKO Petr Šaj.