Záchrana muže z Přervovska začíná u jeho kamaráda na zahradě, kde si chtěl natrhat třešně pro sebe a posléze i dceru. Při slézání ze stromu s košíkem v ruce se ale žebřík vyvrátil a pán tak spadl bokem přímo na kovovou tyč. Ta mu probodla hrudník, plíce a jen o milimetry minula srdce a další životně důležité orgány. Na jeho záchraně se podíleli záchranáři, hasiči a specialisté z několika klinik.
„Příběh Radovana Kučery z Bochoře začíná nevinně – trháním třešní. Pokračuje ale hororově – pádem na kovovou tyč, která proniká skrznaskrz hrudní dutinou, propichuje obě plíce a jen o milimetry míjí srdce, aortu, tracheu, jícen a další životně důležité orgány,“ přiblížil stav mluvčí FN Olomouc Adam Fritscher.
Během trhání si Kučera vzpomněl na dceru, která by třešně také mohla uvítat. „Když jsem měl košík plný ze tří čtvrtin, říkal jsem si, že to stačí. Chytil jsem se žebříku, abych z háčku sundal košík a chtěl jsem slézt dolů. A v ten moment se žebřík smekl nebo vyvrátil a já letěl dolů,“ popsal Kučera příčinu zranění.
Při pádu narazil muž bokem na roxorovou tyč, která dosud fungovala jako podpěra malého stromku. Nejprve si chtěl Kučera vyndat tyč sám, od toho jej ale odradili kamarád se synem. Po zavolání záchranky se ale 59letý zraněný potřeboval dostat alespoň do jiné, méně bolestivé polohy. „Abych se zajistil aspoň na čtyři, tedy na kolena a ruce, kamarádův syn chytil roxor nahoře, můj kamarád u země a tak společně jsme se přesunuli,“ vysvětlil.
Po příjezdu záchranářů i hasičů došli přítomní k tomu, že s tyčí napříč hrudníkem se do sanitky nevejde. „Museli jsme tedy stříhat. Jenže jak, aby to bylo co nejšetrnější a muži to nezpůsobilo další muka,“ uvažovala mluvčí hasičů Lucie Balážová. „Dle velitele přicházely v úvahu 3 možnosti: flexa, hydraulické nůžky a střihač pedálů. S ohledem na charakter zranění a co nejméně bolestivý postup zvolili střihač pedálů s ruční hydraulickou pumpou, kterou mohli nástroj lépe ovládat. Omezili vibrace i pohyb tyče uvnitř těla,“ pokračovala.
Mezitím se v olomoucké nemocnici se rozbíhá standardizovaný postup, přičemž podle Fritschera se lékaři shodli, že se s takovým raritním případem dosud nesetkali. „O příjezdu pacienta vědí na Oddělení urgentního příjmu a příslušný specialista, v tomto případě traumatolog,“ přiblížil mluvčí. Následně po zhlédnutí výsledků rentgenu a CT přichází na řadu aktivace lékařů z kardiochirurgické kliniky a hrudní chirurgie, kteří se podle Fritschera už cestou za vydatného deště domlouvali telefonicky na postupu. Mezitím leží Kučera stabilizovaný na ARO.
Zhruba v půl osmé večer se na operačním sále sešli lékaři se sestrami. kardiochirurgickému hrudnímu výkonu ještě předcházelo endoskopické vyšetření, které provedl Pavel Sychra z interní kliniky. „Jeho pomoc pro nás byla zásadní. Věděli jsme díky tomu, které orgány jsou poškozené a do jaké míry. Pan Kučera měl obrovské štěstí, protože tyč prošla hrudníkem, třetím mezižebřím, propíchla obě dvě plíce a v podstatě ležela na aortě. Dotkla se i jícnu, ale neperforovala ho. Minula těsně i plicní hily, tedy místa, kde vstupují cévy do plic. Stačilo několik milimetrů a už by mu nebylo pomoci,“ popsal stav pacienta kardiochirurg Martin Kaláb.
Připravený byl i mimotělní oběh
Chirurgové využili pro otevření hrudníku atypický způsob, který se používá u polytraumat nebo transplantace srdce a plic. „Otevře se celá pleurální dutina, tedy prostor obklopující plíce. Zvolili jsme tento maximalistický postup proto, abychom mohli kontrolovaně vytáhnout kovovou tyč a taky abychom dohlédli na možné krvácení,“ vysvětlil hrudní chirurg Josef Chudáček. Těsně před vytažením tyče ji lékaři namazali speciálním gelem a čekali, jestli a kde začne pacient krvácet. „Byli jsme na to nachystaní: Krev mohla téct v podstatě odkudkoliv. Výkon jsme proto prováděli na kardiochirurgickém sále, kde byl pro případ krize připravený mimotělní oběh,“ dodal Kaláb.
„Mimotělní oběh nakonec nebyl zapotřebí a po pěti hodinách usilovné a pečlivé práce, tedy v jednu v noci, si mohli lékaři a sestry oddechnout. Operace dopadla dobře,“ navázal mluvčí Fritscher. „Výkon si vyžádal nestandardní spolupráci personálu několika klinik a oddělení. Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž bylo i spoustu techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost meziborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ zdůraznil Josef Chudáček.
Radovan Kučera se probudil druhý den na JIP, kde ještě potřeboval překonat zánět. Po dvou týdnech jej v nemocnici mohla vyzvednout a odvézt domů jeho dcera. „Nemám slov. Doktoři mají zlaté ruce, jsem jim moc vděčný. Děkuji všem, kteří mě zachránili,“ uzavřel Kučera.
