POVODEŇ: Jedete v tom s námi. Ty nejhlubší šrámy ale nemizí

Toustový chléb se rychle ztrácí z regálů. Beru jen to nejnutnější a spěchám k pokladně. Nechci se zaseknout v tlačenici. Město je nejspíš pořád odříznuté od světa. Den po povodni v Jeseníku otevřel jediný supermarket, v obchodě i před ním je proto zmatek. Parkovištěm zní skřípění plechů. Zpátky do České Vsi se proto vracím rád. Nic tam ještě nenarušilo tiché, mlhavé ráno. |DÍL PÁTÝ|

Reklama
Reklama

Voda se přes noc vrátila zpátky do koryta i v České Vsi. Doma na dveřích nechávám vzkaz, kdyby mě někdo sháněl. V celém údolí není signál, zase se nikam nemůžeme dovolat. Chystám se navštívit příbuzné, které voda uvěznila na protějším břehu. Nemáme o nich žádné zprávy. V mateřince, která teď slouží jako evakuační centrum, jsme je nenašli. Snad je tedy za řekou ještě zastihnu.


Seriál POVODEŇ popisuje autorovu osobní zkušenost s přírodní katastrofou. Zářijové záplavy prožil v zasažených obcích – v Jeseníku a sousední České Vsi, odkud pochází.


Jak se tam ale dostat? Kousek před zmizelým úsekem silnice hlídkují policisté. „Poradili bychom rádi, vůbec to tu ale neznáme. Když jsme na Jesenicko přijížděli, cesty už byly pod vodou. Jsme tu teprve druhým dnem,“ vysvětlují mi. Poslali je sem ze severozápadních Čech, z Mostu. Teď v tom jedou s námi.

Lávka pro pěší záplavám nejspíš odolala, raději ale přejdu jinde. Břehy jsou vymleté a nikdo ještě nezkontroloval její statiku. Další most, který bych měl normálně nadohled, je zahalený v husté mlze. Zmizelý úsek silnice obcházím přes louku za zástavbou. Ze zapomenuté pěšiny se stala frekventovaná trasa, jinudy totiž cesta nevede.

DÍL PRVNÍDÍL DRUHÝDÍL TŘETÍDÍL ČTVRTÝDÍL PÁTÝ

Most přes řeku Kwai

Řeka most obešla zleva stejně jako před sedmadvaceti lety. Voda u jednoho z pilířů vyhloubila mohutný kráter, mostovku ale nijak neponičila. Na protější břeh se tudy dá přejít, nebo spíš přelézt. Ale opatrně! Na dně jámy je vrstva bláta a sutě. Mokrá prkna i nahnuté kusy asfaltu v gumákách nepříjemně kloužou. Zavazí tu i stržené dráty elektrického vedení. Žebřík opřený o zeď je ztrouchnivělý, lámou se mu šprušle.

V dolíku, skoro tři metry pod okolním terénem, chvilku odpočívám. Připadám si jako v nějaké videohře. Ještě před pár hodinami jsme to tady důvěrně znali. Teď člověk hledá cestu zničenou krajinou, proplétá se mezi převrácenými karavany a netuší, co ho čeká v další úrovni.

Nezbývá nám moc prostoru na to, abychom mohli celou katastrofu nějak prožívat. Od prvních předpovědí děláme jen to, co je zrovna potřeba. A je toho spousta. Se zásobami přes kráter polezeme ještě několikrát. Potom tu opičí dráhu bagry konečně pohřbí tlustou vrstvou kamenné suti.

Před domem příbuzných sahám po zvonku, ruka mi ale rychle ucukne. Pořád si nemůžu zvyknout, že tu vlastně nefunguje vůbec nic. Klepu proto postaru. Teta s rodinou jsou v pořádku, pitné vody i jídla ještě mají dostatek. Nabízím jim aspoň termosku s teplým čajem a předávám informace z okresního města. Jedna ze sousedek si myslí, že jsem humanitární pracovník. Ti tady ale ještě nedorazili. Když se do ulice později vracím s lopatou, má radost.

Voda lidi dělila, teď je k sobě vrací

„Táta je tady!“ V kulisách poničené obce pozoruju shledání jedné z rodin. Martin pracuje v Praze, domů se před povodní vrátit nestihl. Na Jesenicko se po silnici nikdo nemohl dostat, dva dny proto musel vyčkávat za kopcem. Ani telefonické spojení většinou nefungovalo. Teď je ale konečně zpátky a svírá dcery v náručí. Dovezl taky lopaty, rukavice a další potřebné vybavení, i on se hned dává do úklidu.

Voda ve studnách i potocích je kontaminovaná, nebezpečná zůstává i vysušená hlína. Záplavy s sebou braly kurníky i králíkárny, vosy v příkopech sbírají zbytky medu ze zničených úlů. Když je sucho, ulicemi se vznáší mračna prachu. Když zaprší moc, poničené cesty jsou zase samé bláto.

V následujících dnech v ulicích vyrostou obrovské hromady zničeného nábytku a všemožných předmětů. V každé ze zasažených obcích se takových skládek nachází hned několik. Je až s podivem, kolik se toho do vyplavených sklepů a přízemí vešlo. Někomu voda strávila veškeré vzpomínky na dětství - fotky z rodinných alb lidé hledají po celém údolí.


Tisíce koleček bláta už místní sami nebo s pomocí dobrovolníků vyvezli. Ze začátku se neměli kde umýt. Práce je ale na Jesenicku spousta i nyní, více než měsíc po povodni. Někteří museli omítky strhnout až na cihlu. Přežívají teď téměř v bojových podmínkách a bojí se zimy.

Když se z okna koukám k řece, vidím jen zkázu. Povodeň toho natropila příliš, vše ani zachytit nedokážu. Nám se spoušť vyhnula, sousedé ji ale stále mají v obývácích.

Reklama
Reklama

Související

  • Prostějov dál spolupracuje s Potravinovou bankou. Město podepsalo memorandum
    Společnost

    Prostějov dál spolupracuje s Potravinovou bankou. Město podepsalo memorandum

    Rada města Prostějova schválila na svém jednání uzavření Memoranda o spolupráci, a to s Potravinovou bankou. V minulosti již obě strany spolupracovaly. Cílem navazující spolupráce má být zejména další rozvoj v oblasti distribuce potravinové pomoci na území města. Projekt podpoří občany v nepříznivé životní situaci.

  • V Šumperku nově fungují Emergency Pointy. Pomůžou záchranářům i turistům
    Společnost
    Zdraví

    V Šumperku nově fungují Emergency Pointy. Pomůžou záchranářům i turistům

    Nový systém Emergency Pointů připravil Šumperk. Štítků na sloupech veřejného osvětlení si můžete od konce června všimnout i vy. Nejde však o běžné označení sloupu, nýbrž o nový bezpečnostní systém. Ten může v případě nouze významně urychlit příjezd záchranářů. 

  • Mlžítka na Horním náměstí v Olomouci až příští rok po rekonstruci kašny
    Společnost

    Mlžítka na Horním náměstí v Olomouci až příští rok po rekonstruci kašny

    Možností osvěžit se v historickém centru Olomouce v letním počasí je hned několik. Osvěžení přináší hned několik kašen, několik let slouží také pítka na Horním a Dolním náměstí. Další volbou mají být do budoucna mlžítka, na které se stále čeká. Víme, kdy budou a co se pro to musí udělat. 

  • Průměrný věk obyvatel Olomouckého kraje loni vzrostl na 44,1 let
    Společnost

    Průměrný věk obyvatel Olomouckého kraje loni vzrostl na 44,1 let

    Průměrný věk obyvatel Olomouckého kraje se loni meziročně zvýšil o 0,3 roku na 44,1 roku. Od roku 1995 vzrostl o 7,2 roku a bude se dál zvyšovat. Statistici odhadli, že zhruba třetinu z celkového počtu obyvatel kraje budou v roce 2080 tvořit lidé starší 65 let. Průměrný věk obyvatel kraje se v roce 2080 přiblíží hranici 50 let. ČTK dnes informaci získala z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • PROSTĚJOVSKO
    Rekonstrukce křižovatky na D46 na Prostějovsku pokračuje. Aktuálně se nachází ve fázi výběru firmy, která připraví základní vytyčovací sítě pro úpravu křižovatky. Stavební práce by měly začít příští rok. Více.
  • OLOMOUC
    Léto sužuje vodní plochy. Ty čelí suchu i vysokým teplotám. Stav vody a její kvalitu město monitoruje, zakázaný je odběr vody z Bystřice, Trusovického i Dolanského potoka i jejich přítoků. Opatření mají ochránit vodní ekosystém. Více.
  • OLOMOUC
    Dnes začíná uzavírka na náměstí Národních hrdinů. Město se rozhodlo problémovou křižovatku vyřešit. Modernizací projde spolu s křižovatkou třídy Svobody a Havlíčkovy ulice. Více se dočtete zde.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama