Hledání bydlení je v dnešní době jako jízda na horské dráze. Pokud najdete byt s přijatelným nájmem, potkáte problematické majitele nebo sdílíte pokoj s dalšími čtyřmi lidmi. Za soukromí dnes člověk platí, o tom ví své téměř každý student, což je i můj případ. V Olomouci tomu není jinak.
Olomouc je známá jako studentské město, studující tvoří přibližně čtvrtinu olomouckých obyvatel. Univerzita poskytuje svým studentům bydlení ve formě univerzitních kolejí. Koncept kolejí mi osobně ale vždy přišel zvláštní. Zanecháte za sebou svůj dosavadní život, rodinu, přátele a odstěhujete se do kompletně neznámého města. Vaším novým “domovem” je malá místnost s několika dalšími cizími lidmi, přičemž každý má úplně jiný životní styl. Jeden vstává v pět ráno, druhý spí do deseti a třetí se učí do dvou do rána. V naší společnosti se ale toto (ne)soužití pokládá za naprosto normální.
Pokud vás ale žití v králíkárně, nulové soukromí na toaletě a špinavá společná kuchyně neláká, porozhlédnete se po sdíleném bydlení. To ale neznamená automaticky lepší podmínky, než nabízejí koleje. Při svém hledání bydlení jsem prošla velké množství inzerátů s přemrštěnými cenami, průchozími sdílenými pokoji a za poslední dva roky vystřídala tři místa. Po každé další špatné zkušenosti jsem musela být stále více ostražitá, protože když konečně najdete bydlení za přijatelnou cenu, majitelka vám bez dovolení chodí do bytu a v sedm ráno zpívá operu. A co teprve pokud se rozhodnu v Olomouci po studiu zůstat.
Student má problém, ale co teprve rodina. Město se ovšem snaží
Studentské bydlení se v Olomouci stalo velkým byznysem. Poptávka je totiž neustálá. Tak se studenti stávají zásadním cílem investorů, kteří pak kupují byty čistě za účelem sdíleného bydlení. Já si nemůžu stěžovat, protože díky tomu sama můžu bydlet ve vlastním pokoji. Umím si ale představit, že to není jednoduché pro “běžné” Olomoučany. Někteří majitelé totiž odmítají rodiny s dětmi, jelikož studenti jsou schopni se složit na větší částku a sdílet pokoje.
Šancí pro Olomoučany je plánovaná první aukce nájemního bydlení, která proběhne elektronicky. Podmínkou je, že zájemce musí dražit nájem bytu sám pro sebe, to znamená, že v bytě pak musí sám bydlet. I malá změna k lepšímu je dobrá, ale jeden byt v celém městě se může zdát jako jehla v kupce sena.
Dle nedávných informací Olomouckého Reportu chce Olomouc do budoucna spolupracovat se soukromými vlastníky bytů, aby udělali bydlení dostupnější. To zní jako jistá forma naděje, otázkou je, jak to v realitě bude.
Bydlení, ať už studentské nebo rodinné, je stále aktuálním problémem již několik let. Česko je v Evropě druhou nejméně dostupnou zemí pro koupi vlastního bydlení. Sehnat dobrý pronájem je také často nemilým dobrodružstvím. Na druhou stranu mají Olomoučané příslib naděje a studenti mohou být rádi, že na kolejích nesdílí lože se štěnicemi, jak tomu bylo třeba na pražském Strahově.
