Bastionka reportuje: Z cihel Kateřinské brány byla postavena budova tržnice
Zaniklá pevnost obepínala Olomouc 140 let, obrovské bastionové prvky jako zuby hrozivě trčely do okolí. Město bylo maličkaté a málem zmizelo v propadlišti dějin. Vydejte se společně s autorem projektu Bastionka Olomouc Petrem Hofmanem na procházku historii našeho města.
Když dnes jedeme do trhu, kde stojí pseudogotická budova tržnice – dobytčáku, obdivujeme, byť značně zchátralou, tak zajímavou stavbu z červených cihel. Jako by samotná stavba dokreslovala historický ráz starobylého města. Patřím mezi ty, co se dívají na město Olomouc z hlediska Bastionky, proto čas od času určitě zarmoutím některé mé čtenáře a posluchače, když namítnu, že budova současné tržnice je vlastně zcela nová.
Díky tomu, že Olomouci chybí původní německé a židovské obyvatelstvo, současným obyvatelům, kteří pochází většinou až z vln po II. světové válce, chybí cca 300 let historie města. Nezlobím se za to na ně, právě proto vznikl i projekt Bastionka, který ukazuje relativně nedávnou historii města, kterou máme ještě na černobílých snímcích a přesto je dnes neexistující. Považme, v místě dnešní budovy tržnice stála nádherná vstupní brána, která by se se svojí mohutností, ba i krásou, rovnala Terezské. Ostatně Kateřinská a Terezská brána nebyly samy. Bylo jich více.
Konec 19. století ovšem zastihl maličkaté nevýznamné městečko, rozuměj Olomouc, na pokraji svých sil při boji o svou identitu. Zatímco města Přerov, či Prostějov, která byla co do významu větší, než prťavý Olomouc, si brousila zuby na svůj kraj – považme, kraj Prostějovský… tak Olomoučané, ti původní, se jali konat. Bourali, co se dalo. Hradby, propustě, zasypávaly kanály, bouraly se bastiony, vznikl nový bulvár na samotném kraji města, dnešní třída Svobody. Z koliště, které bylo minovou hrází s chodbami, se stal promenádní park atd. A co s bránami, které nevkusně trčely do nově vznikajícího okolí města? Zbourat! Kateřinská, Hradská, Františkova a Terezská! Všechny dolů – jsou škaredé a hyzdí moderní město – volali občané. A stalo se…. Zázrakem bylo, že přežila Terezská brána. Stejně jako korunní hradba, kde za ní měla vyrůst činžáková čtvrť, taky nakonec zůstala.
Z cihel Kateřinské brány byla postavena současná budova tržnice
Kateřinská brána to štěstí neměla. Když dnes chodíme po ploše tržnice, neuvědomujeme si, že chodíme po zasypaném příkopu, kde kousek vedle byla pevnostní dvojpropusť. Neuvědomujeme si, že pod dnešním novým mostem, který spojuje Kateřinskou ulici a Šantovku byl obrovský pevnostní ravelin. A neuvědomujeme si, že ze zbouraných cihel kurtiny Kateřinské brány byla postavena současná budova tržnice. Je to vlastně tragikomické.
Kateřinská brána byla postavena do poterny kurtiny někdy ke konci stavby roku 1757 – možná o něco dříve. Nebyla však první Kateřinskou bránou. Za ní byla gotická hradba, ostatně je to ta samá hradba, která vede od Výpadu. V této hradbě, cca dnes u klášterní zdi, byla stará gotická brána. Jak vypadala, netušíme. Ostatně čtenáři Bastionky si pamatují kauzu Hradské brány a jejího ne zcela vydařeného a hlavně špatně umístěného modelu Hradské brány. Zde je obdobný případ. Než byla postavena přední kurtina, tkvěla se zde stará Kateřinská brána. Vedle ní, z rondelu a bastionu vedla ještě cesta od Blažejské brány, ta ale určitě v době Bastionky již není funkční.
Na starou Kateřinskou bránu (za ní) byla přilepena hospoda U Halíře. Stejně jako ostatní vnitřní brány – Litovelská, Střední, Dolní, Novosadská, Blažejská apod… byly někdy po poslední modernizaci 30. let 19. století zbourány. Velká Kateřinská pak v 80. letech 19. století po zrušení pevnosti.
Ať se vám daří milí čtenáři a děkuji za přečtení mého příspěvku.
